Tlačenka

Včera na procházce se snoubila modrá obloha se žlutým a oranžovým listím, sem tam se i do ruda oblékly stromy, zelená však byla zřetelně na ústupu. Všechny vyjmenované barvy měly zastoupení i v sobotních volbách, jenom bílé obláčky se v politice neuplatňují. Bílá je barva nevinnosti…

Minulý článek pojednával o příčinách totálního vítězství sociálních demokratů. Hlavním důvodem podle mne je (vedle dalších okolností, pojednaných níže), zopakuji, vyšší volební účast: pokud se pohybuje mezi ostudnými dvaceti až třiceti procenty, vítězí ODS se svými zarputilými až zarytými voliči. Pokud přijde více lidí, nastává plichta, od šedesáti výše pak vítězí ČSSD, s občasnou dalíkovsko-kubičáckou odchylkou. Poslední volební výsledek, s pouhou čtyřicetiprocentní účastí, je tedy pro ODS mimořádně vážným varováním.

Zarytá příznivkyně této strany, tak známá v okruhu znalců, že se její jméno ani nevyslovuje, to vidí jinak: „Takže to pravičáci "nehodili" a za rok a půl budou mít nejen Lisabonskou smlouvu, ale i podporu proti amíkům, Sobotkovy mejdany teroristů v parlamentu, Filipa a Konečnou ve vládě a mnoho dalších lahůdek, kvůli kterým dnes prej bojuje tím, že to "nehodil"."

Přejděme neurovnané přecházení z množného do jednotného čísla, a prozkoumejme mluvu zraněné laně: vyčítá svým souvěrcům, že nehodili, a teď budou mít Lisabonskou smlouvu (co má bejt, bude ji mít celá Evropa), podpora proti Amíkům je už mimo rozumné, cožpak my prodáme zbraně Al Kajdě? (ty přece prodáváme jenom gruzínským státním teroristům), no a Sobotka s dalšími teroristy  na mejdanu v parlamentu je už řečeno s vysokou hladinou THC v krvi. A odkdypak rozhodují krajské volby o složení vlády? Ale – a to je zcela podstatné – vždyť pravičáci to hodili, i tu babičku na pojízdném křesle do volební místnosti dotlačili, volilo je jenom o velmi málo méně voličů, než v minulých volbách (a dokonce více, než v roce 2002), kdy jim to stačilo k drtivému vítězství. Takže madame, jako drtivá většina pravičáků, bohapustě kecá.

Příznivci pravice se nacházejí v šoku. Sleduji jenom diskuze v médiích a na síti (místní, vesničtí pravičáci jsou tajnosnubní a nehovorní), a tyhle reakce jsou skoro neuvěřitelné: voliči jsou blbci, socky, kvůli třicetikoruně si pokazili skvělou budoucnost, kterou jim připravoval velký plánovač a intelektuální obr Topolánek se strážcem zákona Langerem a strážcem vysokého tlaku Julínkem. (Cikrt hlídá tlak nízký, logicky.)

Nevím, jestli si vůbec umí představit, jaký masakr by pro ODS nastal, kdyby se místo krajských voleb konaly volby parlamentní a k volbám přišlo sedmdesát procent voličů…

Myslím, že neumí, nedokáží, nechtějí. Nechtějí slyšet, že se svým zapruzelým protilidovým liberalismem vypadají v Evropě jako stádo dinosaurů. Evropská unie je jim odporná, protože je – podle nich – příliš socialistická. Lisabonská smlouva je pro ně to samé, co nejtvrdší pornografie pro učitelku nedělní školy. Radar, který představuje největší ohrožení hospodářských a existenčních zájmů státu od konce studené války, je pro ně stejná svátost, jako Panna Marie Čenstochovská pro velmi horlivého faráře. Pohybují se ve světě hesel, podmíněných reflexů. Slyší Paroubek, a už slintají a cení zuby (na stránce Bigblogeru bylo v jednu chvíli pět článků, zabývajících se tímto fenoménem!), mají strach o nabyté či nakradené, obavy o pozice, o své mimořádně výhodné postavení ve společnosti, které je podmíněno měkkostí státních (nekonajících) orgánů vůči jejich drobným i velkým podvodům, daňovým a korupčním především.

V přírodě se všechny barvy skládají do harmonického obrazu  podzimu. V naší politice se modrá, žlutá a zelená, což je nejenom opticky protivná kombinace, rozhodly uskutečňovat politiku, která byla voliči ohodnocena v krajských volbách známkou čtyři minus. Nelze si dělat jakékoliv iluze, že by uvedené strany byly schopny reflexe, změny své politiky, a to zejména proto, jaké jsou intelektuální i charakterové vlastnost jejich čelných funkcionářů i příznivců. Začínají být volitelné pouze úzkou skupinou spolupachatelů, díky své, velkou většinou lidí odmítané a celospolečensky škodlivé, politice. Ztrácejí koaliční potenciál. Zboží s prošlou zárukou a zjevně nahnilé, plesnivé, modrožlutozelená tlačenka.

Jsem zvědav, kdy si své jedinečné postavení na politické scéně, demokraticky a pragmaticky vytýčené voliči, uvědomí nejenom ČSSD, ale především KSČM. Co hodlá dnes i v budoucnosti dělat se svým vlastním koaličním potenciálem.

Pokud ovšem hodlá.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments