Ta příhoda je pro Topolánka typická. Ještě v Klausovských dobách odzbrojoval ve vedení ODS nad traktáty pana profesora tím, že na to čtení moc není. Klausovu snahu o odbornější diskusi vždycky sabotoval. Nebyl odborníkem na nic, ale byl všude, kde se rozdělovala moc, s ešusem a včas. Uměl pít, bodře hovořit se zástupy kamarádů, přivřít oko nad nějakou tou kulišárnou a dohodnout stranický kšeftík. Typově něco jako mazaný sedlák, muž z lidu a pravice z ulice. Sarah Palinová v kalhotách.
V politice se objevil jako podnikatelský kádr. Jeho firma skončila záměr dost neslavně a s nejasně vzniklým dluhem u pražské městské banky ovládané magistrátní klikou ODS. Ten dluh nebyl plně splacen a zbytek pohledávky byl tiše odkoupen firmou, která s městem dlouhodobě dělala velké zakázky. Spekulovalo se, že šlo o službičku pro stranického bosse.
Topolovi příznivci ovšem říkají, že se tenkrát kradlo mnohem víc, a podobné „maličkosti" byly málem v normě. Kšeft, který nevyšel, není sám o sobě trestný, a právní puristé najdou nedostatky i v chování Ježíše Krista. Stojí za zmínku, že podnikatelská minulost Mirka Topolánka se vynořila ještě jednou, když se čenichalo, kde vzal předseda ODS na exkluzívní byt. Topolánkovo tvrzení, že inkasoval milióny za firmu na hraně bankrotu, smrdělo sice praním upatlaných peněz, ale důkazy chyběly stejně jako v případech Kalouska a Grosse.
Když kolegové z ODS mluví o svém šéfovi, nemají zrovna respekt. Topolánek je výsledkem stranického cezení mozků, kdy se nemilosrdně vyřazují osobnosti, převyšující peloton. Člověk s autoritou, nezpochybnitelnou morální integritou, nebo někdo, na koho nic nevědí, není žádoucí. Optimální stranický šéf současnosti je loutka bez vlivu a státnické ambice.
Topolánek je průměrný a vyhovuje průměrným. Nemá kvalifikaci pro řízení státu, nestudoval ani amatérsky politologii, moderní historii nebo ekonomii. Ani o ta témata nemá zájem. Situace, kdy se ukáže, že neví, co je to „osvětimská lež" nebo finanční krize, je vlastně zákonitá. Dezintelektualizovaná ODS je výsledkem „odklausování" a předseda je toho živým důkazem. Má to jednu výhodu: Topolánek říká i nesmysly, které mu napíší, bez vnitřních zábran. Letos z něho má být paradoxně bojovník proti korupci a státnímu bankrotu.
ODS je v krizi. Vědí to její členové, ale i voliči. Lidé s pravicovým viděním světa už léta říkají, že ti v ODS jsou sice morálně i odborně hodně mizerní, ale že stejně nemají možnost efektivně volit jinak. Jenže letos i v tradiční pražské modré baště bude ouvej. Ucho se utrhlo. Strana dále klesá, Topolánek sám je velmi nepopulární a nestačí, že do rivala Paroubka noviny tlukou jako do tympánů. Kalouskův trik se založením béčka ODS má proto marketingově správně zachytit ty, kdo by tentokrát nešli k volbám. Pokud ovšem Kalouskův manévr vytěsní ze scény lidovce, nemusí to stačit. Ale nemusí to stačit ani s lidovci.
Topolánek zřetelně chápe, že je pod tlakem. Půjde proto do vystupňování předvolební hysterie nadoraz. Necítí ani právní ani morální bariéry. Ví, že vítěz bere všechno, a rizika se bát nesmí. Jisté totiž je, že příští šance už pro něj nebude.
Psáno pro Literární noviny
Převzato z blogu autora na Aktuálně
