Topolánkovy slzy, naše modlitby

Zkusme se ponořit do proudu myšlenek muže, který je ochoten na cestu do pekel sebou vzít celý národ, myšlenek prezentovaných v interview pro Právo.


Otázka: Prezident Václav Klaus ve čtvrtek představil podmínky pro sestavení nové vlády. Například nutnost sehnat 101 hlasů bez přeběhlíků. Co těmto podmínkám říkáte?

„…Jsou to podmínky nesplnitelné, hraje se jiná hra. Pokud prezident stanoví nesplnitelné podmínky, tak musí vědět, jaký je krok B." Nuže – lež číslo jedna. Tato podmínka je splnitelná hned na několik způsobů, z nichž už ten první, velká koalice, je tím nejjednodušším, politicky nejčistším a pro stát nejrozumnějším. Toto řešení ostatně mělo být použito za volebního patu v roce 2006. Místo toho se náš muž vydal cestou podvodů, korumpování poslanců druhé strany, vytvoření nesourodého vládního slepence neustále ohrožovaného kriminálními aférami jeho členů, s následným nátlakem na justici a policii. Cestou tzv. českou, odpornou a nehezkou. Naprosto stejnou patovou situaci vyřešili v sousedním Německu během necelého měsíce a konzolidovaně (i když s pochopitelnými drobnými turbulencemi) tam velká koalice CDU/CSU + SPD dovládne i v tomto těžkém období. Velice správně tuto obrovskou chybu, vládnutí s přeběhlíky, našemu muži dnes připomněl prezident.

O: Pokud by vás prezident přece jenom pověřil sestavit nový kabinet, sháněl byste 101 podpisů?

„Dnes je situace taková, že nikdo nedokáže přinést 101 hlasů bez komunistů, aspoň to zatím tak vypadá." Stejná lež jako předtím, zatvrzelost našeho velikána je druhu a kvality rozhádaných pavlačových drben.

Dále pak se ptá sám sebe: „… Nelze Klausovy podmínky vyložit také tak, že cílem je vznik velké koalice ODS a ČSSD nebo nějaké její formy, třeba skryté?"

O: Byl byste pro takovou vládní konstelaci?

„Nyní nebudu říkat žádné řešení. Stále opakuji totéž. Pokud bude zájem a ochota, dosloužíme české předsednictví, ale není to naše podmínka. Každopádně si myslíme, že musíme najít řešení, které nás přivede k předčasným volbám co nejdříve. To je vše, žádné jiné podmínky nemám." Všimněte si: na přímou otázku není schopen dát na jasnou odpověď. Velice dobře ví, že největší překážkou velké koalice je on sám, politik, který udělal z českého kolbiště podrazácký turnaj skrze Dalíky, zkorumpované policisty a státní zástupce, podplacené a „pozitivní a negativní motivací" ovlivněné přeběhlíky. Že velká část zfanatizovaného davu funkcionářů a voličů ODS (dnes už ve svém chování téměř fašizujících manýrů) by mu "pakt s ďáblem", naší nejstarší a většinou i nejsilnější demokratickou stranou, ČSSD, nikdy neodpustila. A že velká a všechny další koalice by měly být bez něho, bez člověka s obrovskou vinou za stav politické morálky v zemi, který je ale ke své premiérské židli doslova přilepen.

O: Jaké jsou vlastně ve vás pocity po úterním pádu vaší vlády?

„… až teprve ve středu mi začaly docházet některé poněkud děsivé konsekvence, které se týkají ČR, její ekonomiky, lidí, kteří tady bydlí. Když to abstrahuji od sebe, své vlády a podívám se na to jakoby zvenčí, z nadhledu, tak mi to připadá jako děsivý krok."  Neboli: svalit vinu na druhé, za každé situace, i tím nejnesmyslnějším způsobem. Tuto situaci způsobil sám Topolánek, tím, že vytvořil životaneschopnou vládu, a musím znovu připomenout stanovisko prezidenta, člověka, kterého vskutku nemám v lásce, ale jemuž nelze selektivně nepřiznat politickou prozíravost a realistické postupy: „Sestavením „přeběhlické" vlády v lednu 2007 se Mirek Topolánek dostal do bezvýchodné situace a úterní hlasování ve Sněmovně bylo jejím logickým vyvrcholením. On to jistě ví."

O: Hovoříte v souvislosti s pádem vlády o děsivém kroku. Co to tedy znamená podle vás pro Českou republiku?

„Je to období, které pokládám pro ČR za téměř nejsložitější. Daleko složitější, než byl sarajevský puč v roce 1997. Je nejsložitější od listopadu 1989. Je v nejméně vhodnou dobu, v zahraničněpolitické situaci, která to bude multiplikovat. Dopady mohou být i na širší region. Musím říct – síla." Silou je spíše naprostá ztráta orientace tohoto na moci a úřadu drogově závislém muži. Pád trapné, pro stát zhoubné vlády bude jedině ulehčením, možná i osvobozením od jejího devastačního působení.

O: Co bude dělat Mirek Topolánek pro to, aby ty dopady byly co nejmenší?

„Můj úkol je, ať bude vládnout kdokoliv, ať už ta situace bude jakákoliv, eliminovat chaos, zabezpečit stabilitu, pokusit se z té situace najít nějaké východisko. Cítím se, řekl bych, jako ryba ve vodě." Ano, vytvořit chaotickou situaci a pak vinu za to házet na druhé, to je nejniternější způsob práce MT. Toto o něm říká Pavel Bém: „Jednání pana Topolánka považuji sportovní terminologií nejen za neférové a zbabělé, ale i za infantilní snahu zbavit se vlastní odpovědnosti."

O: Je pro vás po úterku problém hovořit s Jiřím Paroubkem?

„I přes předchozí zkušenosti s občasným nedodržováním dohod se nebráním tomu s ním jednat…" Tuto nehoráznost říká muž, jehož druhé já, Dalík, o povolebním vyjednávání řeklo, že se socany sice budeme naoko vyjednávat, ale pak je kopneme do prdele.

A dále MT říká: „Hlavně se té situace po pádu kabinetu nesmíme bát. Bojím se dopadu na české občany, kteří s tím nemají nic společného a nezaslouží si to." Toto je doslova podlé chování: krize přichází, Topolánkova vláda ji i ve chvíli, kdy ostatní státy přijímaly razantní opatření na záchranu ekonomiky bagatelizovala, to, že vinou MT dosud nejsme členy eurozóny nás bude stát mnoho potíží a ztrát – a expremiér háže vinu za svá vlastní pochybení a hloupost na to, že jeho vláda byla poprávu a demokratickým postupem svržena.

 A ještě níže, po neuvěřitelném holedbání: „My jsme prošli finanční krizí jako jedna ze tří zemí v rámci OECD, která nemusela dát ani korunu do bankovního sektoru. Mimo jiné proto, že se ČNB, vláda, chovaly velmi uměřeně a nevyvolaly žádnou paniku. Nás se finanční krize, a na tom trvám a nenechám to karikovat, vůbec nedotkla. Děláme dobrá opatření ve správné chvíli, která jsou respektována. Tato práce je během několika minut při hlasování zničena. … Reakce jsou okamžité, změna kurzu, pád akcií, menší důvěra finančníků. To je něco tak strašného, že mi z toho jde mráz po zádech. Celou dobu se snažíme nebýt zařazeni k zemím, které jsou krizí velmi ohroženy. Jediným krokem se to stalo a je mi z toho k pláči." Lež na lež. Finanční krize se nás (stejně jako tsunami) nedotkla proto, že žádné české banky nemáme, mateřské instituce jsou podšprajcovány v zemích původu tamními vládami. Kolikrát tenhle nesmysl už Topolánek řekl: stokrát? Za plného a ničím neohrožovaného fungování jeho vlády spadly akcie o desítky procent, od 6. března jdou trochu nahoru. Kurz měny se, opět pod jeho velením, před hlasováním o nedůvěře, propadl o čtvrtinu, a bude samozřejmě hůř, když jsme se ocitli s chudákem korunou v zájmu všech spekulantů, opět jeho vinou. A tento původce zla žvaní o tom, jak je strašné to, že k úlevě většiny občanů byl konečně vykopnut.

O: Kromě krize je tady evropské předsednictví. Nemrzí vás, že bylo v půlce přerušeno nedůvěrou?

„To, že jsme jako malá země zvládali evropské předsednictví a významně zasahujeme od počátku do dění, tak to je v podstatě zničeno. Nikdo nám tu prestiž dlouhodobě nevrátí. To není problém v Mirkovi Topolánkovi, … nikdo neměl připustit, že uděláme takovou destrukci systému …jde o nedospělé rozhodnutí." Opět jedna lež za druhou: naše předsednictví je seriál z ostud a blamáží, a dnes to už naplno říkají všichni parneři z vyspělých zemí EU. Počínaje Topolánkovým osobním selháním v plynové krizi, ostudou s Černým a Vondrou, trapným až skandálním projevem před poslanci EP, a končí to naprostou katastrofou, skutečnou a nefalšovanou destrukcí, jeho vystoupením před týdnem, kdy – ve funkci evropského prezidenta – ventiloval bolístky z domácí scény, žaloval na Paroubka jak malý harant. A, což je jeho naprosté a neodpustitelné selhání, napadl prezidenta Spojených států takovým způsobem, že škody jsou pro náš stát nevratné, Evropské unii pak závažným způsobem zhoršil vyjednávací pozici.

V nedělní debatě u Moravce opět prokázal, jak neuvěřitelně rozbředlé, neuchopitelné a konfrontační za každou cenu je jeho myšlení, odporuje si v každé druhé větě (např. v rozporu se svým předchozím strašením o destrukci systému prohlásil, že destabilizace nehrozí!) a žvaní a žvaní, finanční krize se nás nedotkla, mele pořád jedno a to samé dokola, a mezi tou záplavou nesmyslných a lživých blábolů se chichotá jak nedospělá vesnická nanda.

Toto je čirá a nefalšovaná hrůza, takto nekvalifikovaná, sebestředná, prolhaná a infantilně pokřivená osoba na čele státu. Uvědomme si, jak ukončil své podnikání. Vzpomeňme si, jak zametl se svou rodinou, se kterou se pár měsíců předtím, před volbami,  nechal v družném obětí fotografovat na obálku sebepropagační knihy. Mějme na paměti, že každý jiný politik by po tak katastrofálním výprasku v krajských a senátních volbách sám odešel, tato osoba ale v úřadu, se svou hroší kůží, vytrvala. Mysleme na to, která strana ho do tohoto postavení vyzdvihla a přes všechny neodpustitelné chyby ho stále podporuje. A modleme se, ačkoliv jsme ateisté, aby odešla a nevracela se více. Strana i osoba.

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments