Trestání dobrých občanů

Za špatné občany jsou trestáni ti dobří. Marně pátrám ve svých chabých dějepisných znalostech, zda tomu v historické dohledné době bylo někdy jinak. Možná ano, ale není to jistě případ naší současnosti.

Jestliže se někdo dopustí nějakého zločinu, omezení proti jeho opakování postihnou nevinné. Vzbudí to ovšem nevoli, takže některé výjimky (např. z mladické nerozvážnosti) se dopustí jiného ještě otřesnějšího zločinu.

Všichni si pak lámou hlavu, jak je to jenom možné, jak se to mohlo stát? Někteří rozhořčení poctiví občané dokonce navrhují okamžitý trest smrti.

Osobně bych navrhoval trest spočívající v poskytnutí náležitých podmínek a v uvalení jařma zodpovědnosti, aby si mladý rebel/zločinec zkusil podle svých názorů něco dělat lépe. Je to takový problém zabezpečit pro něj nějakou reality show, jako je oblíbený Big brother? Sledovanost by byla jistě několikanásobně vyšší. A zisky pochopitelně též.

Možná bychom se také dočkali překvapení, že by neselhal. To by však byla tvrdá morová rána do zad našeho systému, která by pouze potvrdila nemožnost jakékoliv jeho změny k lepšímu pomocí domluvy a po dobrém.

Tlak vykonávaný na občanskou masu se ovšem po nešťastné události posílí a neustále posiluje. VIP samozřejmě dostanou a dostávají další kompenzační výhody, které zatěžují rozkrádaný státní rozpočet. A máme také další důvod k utažení opasků občanům na světě. Svatá povinnost chránit občany (rozuměj rukojmí), stojí přece pěkné peníze!

Demokratické vlády na tom nejsou lépe, než bezdomovci, kteří si pořídí zatoulaného psa a pod záminkou jeho výživy vybírají od milosrdných kolemjdoucích peníze na své krabicové víno. Dlužno uznat, že se o své rukojmí starají asi mnohem zodpovědněji, než každá demokraticky zvolená vláda o své občany. Jejich nároky nejsou tak veliké jako profesionálně nesobeckých zástupců občanů a například tunelářských magnátů.

Nemusíme být příliš inteligentními, abychom si dovodili, že trestání poctivých a slušných občanů je svým způsobem i správné. Tvoří většinovou společnost (masu), a ta své životní ideály spatřuje pouze v klidném, pohodlném a bezpečném konzumu a přežvýkávání mediální řezanky. Nebýt jejího bolestivého obrábění, z lidské organické hmoty by se brzy stala hmota anorganická.

Bohužel vývoj a pokrok letí raketovým tempem nezadržitelně kupředu, takže pomalu začíná být veřejně jasné, že se lidstvo asi anorganické budoucnosti tak jako tak nevyhne. Je prach a v prach se obrátí.

Burcovat předem masu z jejího poklidného spánku, který jí otravují političtí komáři a ekonomičtí upíři, se nevyplácí. Vztekle se ohání a dává za pravdu svým hospodářským honákům. Potřebuje postroje, vidinu cukru (světlých zítřků) a bič. Jinak je nesvá. Tyto tři instituce poskytují tažné síle jistotu reality. Jinak by se pohybovala ve vzduchoprázdnu a ve stavu beztíže. V tom se přece podle ní žít nedá.

Člověk potřebuje jistotu, kterou by mohl vzít do ruky. Proto i naši největší samolibí inteligenti, vzdělanci a filosofové v praxi sáhnou po rodné hroudě, aby se jí zmocnili, zaprodali a prodali.

Lidská či občanská společnost jim neposkytuje vůbec žádnou jistotu, neboť oni jí neposkytují také vůbec žádnou. Snad jen tu, že bude hůře. Podle sebe soudí tebe.

Nevábné vyhlídky jsou základní součástí optimistických scénářů. Na jejich základě lze více práskat bičem a utahovat občanům opasky a postroje. Zdá se, že tak lze činit až do nekonečna. Zvláště u některých národů, neboť člověk si zvykne i na šibenici. Obzvláště, když se hloupě ptá, kde má domov.

Myslím tedy, že vývoj se šine vpřed pozitivním směrem. Nesmíme se ovšem na něj dívat očima člověka, a již vůbec ne občana…

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky