Dával jsem tento víkend postní rekolekci v té části Karlových Varů, kde věřící vcelku přemýšlejí, i když jich není moc. Shrnu-li postoj zdejšího kostelního osazenstva, pak biskupská konference v Česku připomíná tři slavné buddhistické opice, které nechtějí ani vidět ani slyšet ani poslouchat. Události se valí svým tempem a budoucnost nečeká, protože se hraje o osud sociálního státu. Jistěže se můžeme jako každý rok strachovat o svá kila a o svou spásu, přičemž obojí po Velikonocích pustíme zase na rok k vodě.
Zajímavější je sledovat postoj Boží trojky. Ta provedla velmi riskantní operaci, když poslala svého reprezentanta přímo mezi lidi a nechránila jej ani platební kartou ani biskupskou čepicí ani diplomatickou imunitou. Stejně tak postupovala nová ČSSD, když na svém nynějším sjezdu postavila do čela osobnosti jako Sobotku a mladého Dienstbiera, kteří se opírají o akademické mozky a o práci Špidlova týmu. Tento pracovitý a inteligentní muž, nadaný nadto i morální integritou, provozuje snad jedinou instituci v této zemi, která se zabývá opravdovou budoucností českého sociálního státu.
Myšlenkové socky napravo mají prozatím jedinou ideu: strašit a tunelovat, tunelovat a strašit. Pes honící svůj ocas se jednou unaví, i když je vyfutrovaný nakradenými miliardami a testosteronovou ideologií. Boží trojka a jim podobné instituce o patro níž vsázejí na lidi a na jejich cit pro spravedlnost a pro občanskou slušnost. Historie postní doby ukazuje, že vsadit na dobro se dlouhodobě vyplácí, i když krátkodobě mohu prohrát. Třeba i na kříži.
Převzato z Umlaufovin
