Myslíte si, že nejste komunisti? To by v tom byl čert, abyste se do nějaké škatulky nevešli!
1. Člen KSČ
Tohle hledisko je dost formální. V KSČ byla spousta lidí, kterým byla myšlenka internaciálnálního komunismu u zadnice a byli členy strany prostě proto, že tudy vedla cesta ke korytu. Dnes jsou v ODS, ČSSD a dalších stranách co se dostanou k lizu. Švagr tyto lidi tituluje velmi pečlivě soudruh. Např. soudruh Tlustý.
2. Sympatizant nebo aktivista myšlenky komunismu
To je docela zajímavá kategorie, jsou to často idealisté, řekl bych, že musí tvořit značnou část Mladých komunistů a kus členstva KSČM. Nejdou po korytech, chtějí zlepšit svět, ať už si pod tím představíme cokoliv. Pro mne jsou méně nebezpeční než gender idioti. Myšlenky bolševismu jsou v našem prostředí dostatečně zdiskreditované, na rozdíl od toho druhého.
3.Komunista z tradice
To je něco jako škodovkář. Děda byl komouš, otec byl komouš, všichni doma byli, tak co. Kulturní tradice v malém. Zatímco s č. 2 můžeme debatovat o ideologii, s č.3 brzy narazíme a není o čem. Člověk pocítí shovívavé pochopení, asi jako když daná osoba nechce prodat Žigulíka po otci.
4. Papaláš
Zejména starší ročníky pamatují vyžrané komunistické prasečí hlavy, které si udělaly titul RSDr. a stoupaly se svým IQ kolem 80 po stranickém žebříčku nahoru až na ředitelské či papalášské místo. Dnes jsou v jiných stranách a daný servis VŠ titulů jim zajišťuje nejen Plzeň. Spousta JUDrů a Mgrů je tohoto typu, stejně tak ekonomických inženýrů. Namátkou Řápkové nebo Koloťukové.
5. Nepohodlný oponent
Vždy mne pobaví pravověrný modrý svazák, který přisátý na prs veřejných rozpočtů káže o dobru privatizace sdílených statků.
Pamatuji na debaty s patrně zesnulým Ronem-Husitou, který mi vykládal o hospodaření jeho rodného města v USA, jak obec vlastní životně důležité zroje jako je voda, sítě a elektrárnu a jak probíhá správa. Hospodář pochopí, svazák označí za komunismus.
Je spousta příležitostí – např. nesouhlasíš s radarem, musíš být komunista …
Stačí narazit na někoho v argumentační nouzi s jistým osobnostním profilem (viz bod 6) a o překvapení není nouze.
6. Způsob myšlení
Tohle je poměrně časté. Tím, že měli bolšani v rukách téměř vše, osobovali si určovat, co má kdo říkat nebo si myslet. S oponentem není třeba diskutovat ani argumentovat – prostě to protlačíme, zakážeme, máme moc. Mám vypozorováno, že tento způsob uvažování bývá spojen s vysokou dávkou formalismu v myšlení, nebo rovnou neschopností hlubšího úsudku.
Je symptomatické a vlastně zábavné, že právě tato skupina (ač nejlépe vystihuje profil aktivního komunisty 50-70. let) se za komouše nepovažuje a naopak tímto označením častuje své (mnohdy domnělé) oponenty – viz. předchozí bod. Samozřejmě, že v těch 50. letech by toho stejného člověka označil za štváče v žoldu CIC či CIA a o dvacet let později za revizionistu nebo rozvraceče socialismu.
Argumentovat je zbytečné, s pitomcem to nikam nevede, pokud ovšem člověk nemá tak trochu zlomyslnou zálibu či rovnou úchylku.
Převzato z Nautila
