Červenec 17, 2011
Demokracie v americkém stylu je tak vzácné zboží, že se nemůže rozdávat jen tak. Američané mohou být zprvu velkorysí a nechat vám ho na úvěr. Dluh ale musí být nakonec splacen.
Americký kongresman Dana Rohrabacher navštívil Irák a setkal se s tamějším premiérem Núri al-Malikím. Vyzval Bagdád, aby splatil část toho, co Washington utratil za zavedení demokracie v zemi. Měl tím na mysli náklady na válku, která byla zahájena Georgem Bushem v březnu 2003 za účelem svržení režimu Saddáma Husajna.
Tak, jak to vidí Rohrabacher, Amerika udělala Iráku tak ohromnou laskavost, že je čas, aby se Irák upamatoval na to, co dluží. Zejména proto, že Amerika je v současné době v krizi a Irák je potenciálně bohatý. „Jakmile se Irák stane velmi bohatou a prosperující zemí,“ řekl na tiskové konferenci na americké ambasádě v Bagdádu, „doufáme, že některé úvahy povedou ke splácení části těch ohromných sum v dolarech, které zde Spojené státy utratily v posledních osmi letech.“
To je opravdu univerzální schéma a není určeno jen pro Irák. Rohrabacher je přesvědčen, že princip refundace amerických nákladů na "zavedení demokracie" může být aplikován také na Libyi (kde teď NATO provádí operace s cílem svrhnout režim Muammara Kaddáfího). A že může být také aplikován na Sýrii. A nezapomeňte také na Srbsko: ať Srbové platí za svou "demokratizaci", která byla založena na bombardování Bělehradu a dalších měst v zemi. Z Rohrabacherova úhlu pohledu se to mohlo jevit jako absolutně správné: požehnání jménem demokracie není zadarmo, musí se za ně zaplatit.
Americký cynismus je prostě úžasný. Formuje svět v rámci své vlastní představy a pro své vlastní sobecké zájmy, brutálně vyhlazuje desítky či stovky tisíc lidí, zatímco zároveň pošlapává to, co ještě zbývá z mezinárodního práva a podkopává dolar jako základ globálního finančního systému – přitom stále ještě požaduje, aby země, které demokratizoval (a podmanil si je) zaplatily plnou náhradu za jeho „dobrý skutek“. Demokratizační proces se tak vyplatí úplně a okamžitě: není třeba čekat, až americký byznys začne odsávat výnosy z demokratizovaných zemí. Dovolí tak favorizovaným zemím, aby americké armádě přednostně uhradily veškeré náklady za zavedení demokracie.
Myslím, že příště Američané učiní poslední krok – prostě jen přinutí země, kterou budou mít v úmyslu demokratizovat, aby za svou demokratizaci zaplatily předem. Například budou vyžadovat po Sýrii, aby složila určitou částku na americké ministerstvo financí na pokrytí nákladů za zásah "mezinárodní koalice" rok před jeho konáním. Samozřejmě, že Američané sami budou vypočítávat výši částky, a ta půjde do Pentagonu (konec konců, "mezinárodní koalice" je pouze eufemismus pro americkou intervenci). Pak bude "demokratizace", fungovat jako pásová výroba až do té chvíle, kdy se stane instituci celkové světové nadvlády.
Rohrabacher mezi námi není nějaký cvok v americkém establishmentu, který jen tak něco plácá. To je důvod, proč bychom jeho slova měli brát vážně: „Rohrabacherova pleticha“ se potenciálně může stát oficiální washingtonskou doktrínou.
Připomeňme si, že Rohrabacher získal věhlas jako pisatel projevů Ronalda Reagana, jako autor termínu "Říše zla". A také přišel s dobře známým elegantním výrazem, který Reagan rád používal při jednání s Gorbačovem: "Důvěřuj, ale prověřuj!" (Což je ovšem ruské přísloví – pozn. edit.)
Očividně tedy bude i Rohrabachova nová machinace „kompenzace za demokratizaci" v Americe vřele uvítána. A už jsou tam slyšet i mnohem neomalenější výkřiky než ty Rohrabacherovy.
Potenciální prezidentský kandidát miliardář Donald Trump například nedávno řekl davu shromážděnému v Las Vegas, že by udělal to, co dělali za starých časů: „Když jsi vyhrál válku, patřilo ti to… Takže říkám: Jděme tam a vezměme si tu ropu.“ A dodal: „Pokud to Spojené státy neudělají, převezme ji Írán a stane se takovou mocností jako nikdy předtím v dějinách. Pak ovládnou Saúdskou Arábii … a Irák…“ Řekl, že má v Libyi zájem pouze o jednu věc – o její ropu. Ano, je to samozřejmě šokující, ale on v tom byl jen otevřenější než Rohrabacher.“
Řekl, že má v Libyi zájem pouze o jednu věc – o její ropu. Ano, je to samozřejmě šokující, ale on v tom byl jen otevřenější než Rohrabacher.
Američané, mimochodem, už začali mámit splátky některých dluhů z Iráku. Irácký parlament 30. dubna odsouhlasil, že zaplatí několika stovkám Američanů 400 milionů dolarů za to, že byli rukojmími vojáků Saddáma Husajna při irácké invazi do Kuvajtu. Jak je možné, že tato "rukojmí" zůstala živa a zdráva, a jak byla výše škody vypočtena, oznámeno nebylo.
Američané však tak rychle Iráku nezaplatili VŮBEC NIC, pokud by, samozřejmě, "demokracie" daná Iráku v roce 2003 nebyla považována za zálohu. Oni nejenže nezaplatili, ukradli nejméně 6,6 miliardy dolarů z Iráku. Vyšlo to najevo docela nedávno, když byla objevena největší měnová krádež v americké historii.
Po americké invazi v březnu 2003 americký Kongres nařídil vrátit do Iráku asi 61 miliard dolarů. Mimochodem, "velkorysými" Američany to bylo prezentováno jako bezprecedentní podpora pro nově jmenovanou iráckou vládu. Peníze však ve skutečnosti patřily Iráku: byly to výnosy z prodeje irácké ropy, majetku zabaveného Saddámu Husajnovi a přebytek výnosů získaných v rámci programu OSN Ropa za potraviny.
Audit zjistil, že 6,6 z dvanácti miliard dolarů poslaných do Bagdádu v roce 2004 zmizelo. Pentagon připustil, že tuto obrovskou sumu zřejmě někdo ukradl. Tedy, Američané, kteří si přivlastnili peníze Iráku pro sebe (údajně dočasně, aby později pomohly "novému Iráku"), je nevrátili jeho právoplatnému majiteli. Ale jsou (podle Rohrabachera) po Iráku požadovány jako „kompenzace za ustanovení demokracie“. Anebo zkrátka všechnu iráckou ropu (jak říkal Trump).
Laskavost Spojených států (ve smyslu "zavedení demokracie") přitom skončila poškozením Iráku. Oběti mezi iráckými civilisty během války nejsou známy (podle Wikipedie) a ani není možné je přesně vyčíslit. Publikované odhady mrtvých mají tendenci lišit se ve stovkách tisíc. Zde je několik odhadů:
Společnost Opinion Research Business uvedla největší počet v srpnu 2007. Odhaduje, že k tomuto datu bylo mezi 733 158 a 1 446 063 iráckými civilními oběťmi. Tyto údaje byly v lednu 2008 na základě dalších dat upřesněny a pohybovaly se v rozmezí od 946 000 do 1 120 000 úmrtí. K odhadu se došlo postupem, který spočíval v dotazování 2 414 náhodně vybraných dospělých osob po celé zemi. Otázka zněla, kolik lidí bylo zabito v rodině (domácnosti). Bylo zjištěno, že 20,2 % rodin mělo příslušníky, kteří byli zabiti. Průměr zabitých činil 1,26 osob na jednu rodinu. Tyto údaje byly extrapolovány na celou zemi s využitím sčítání lidu z roku 1997, podle kterého měl Irák 4,05 milionu rodin. Tento postup však vyústil v přeceňování, protože pravděpodobnost nalezení respondenta z velké rodiny je vyšší než z malé, a pravděpodobnost, že příslušník velké rodiny byl zabit, je také vyšší, než u příslušníka malé rodiny. Ačkoliv byly v průběhu průzkumu shromážděny údaje o velikosti rodiny, nebyla před zveřejněním výsledků korekce na velikost rodiny provedena.
Projekt na sčítání mrtvých v Iráku (The Iraq Body Count Project) odhaduje, že v Iráku bylo k 12. prosinci 2008 zabito 89 612 až 97 840 civilistů. Toto číslo je velmi nízké, protože je založeno pouze na zprávách z médií.
Podle studie iráckého ministerstva zdravotnictví provedené pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) byl počet civilních obětí od počátku války do června roku 2006 v rozmezí od 104 000 do 223 000 lidí.
Studie amerických odborníků na veřejné zdraví na Johns Hopkins University v Marylandu (vydaná v říjnu 2004) dospěla k závěru, že v Iráku bylo od začátku války v roce 2003 zabito více než 100 000 lidí. Zpráva byla zveřejněna na internetu publikována prestižním medicínským časopisem Lancet.
Americké velitelství odhadlo ztráty mezi povstalci a teroristickými skupinami od podzimu roku 2007 na více než 19 000 zabitých lidí. Internetové stránky WikiLeaks, které se specializují na šíření utajovaných informací, zveřejnily 23. září 2010 asi 400 000 dokumentů, týkajících se americké vojenské operace v Iráku. Podle nich bylo civilních obětí v Iráku během války kolem 66 000. Bojové ztráty byly asi 24 000.
A to jsou jen LIDSKÉ ztráty. Ekonomické škody, které Iráku způsobila agrese Spojených států a „mezinárodní koalice“, je mnohem obtížnější odhadnout.
A za tento „dobrý skutek“ požadují Američané po Iráku náhradu škody?
Převzato z Oriental Review
Překlad: Aram
