Vláda Kolumbie opakovaně obvinila prezidenta Venezuely Hugo Chaveze ze „skryté podpory“ partyzánských skupin v Kolumbii (FARC a ELN) a skrývání jejich vůdců. Venezuela reagovala tvrdě. Chávez oznámil diplomatickou roztržku. Stálá rada Organizace amerických států (OAS) rychle svolala na 22.června na žádost Kolumbie mimořádné zasedání. Vláda Alvara Uribeho už třikrát vznesla na počátku roku na americkém fóru své požadavky na Caracas a předvedla údajně „nevyvratitelně doložené důkazy“ využívání venezuelského území levicovými marxistickými povstaleckými skupinami.
Venezuela kategoricky odmítla lži o tom, že bolívarská republika pomáhá FARC i ELN zbraněmi, finančními prostředky, výcvikem bojových jednotek, poskytnutím území pro zotavení a přesun partyzánských oddílů.
Kolumbijsko-venezuelská hranice je dlouhá přes 2000 km a je velmi těžké ji dokonale kontrolovat. Složitý reliéf, hory, zářezy, množství řek – všechna ta „bláznivá geografie“ v minulosti ulehčovala využití oblasti partyzány (dávno před Chávezem), pašeráky, obchodníky s narkotiky, hledači zlata a drahých kamenů a avanturisty všeho ražení. Nereálnost nároků vlády Kolumbie k Venezuele přiznal i generální tajemník OAS José Miguel Insulza: „Je to zóna neprostupného lesa, partyzáni přijdou a odejdou. Je velmi těžké žádat jenom jednu zemi, aby to kontrolovala. Uribe říká, že neví, proč Venezuela partyzány neuvězní, ačkoliv je nepochybné, že ani Kolumbie je nedokáže zneškodnit.“
Insulza kladně hodnotí výzvu Cháveze FARC, aby složila zbraně, jelikož je to klíčová záležitost k uvolnění krize, hledání politického řešení naléhavých problémů ve vztazích Venezuely s Kolumbií.
Při rozboru stále složitější situace poukázal Chavez na „závislou úlohu/ Kolumbie v této dosud slovně-propagandistické konfrontaci. Administrativa USA už mnoho let vystupuje coby podněcovatel a koordinátor „kolumbijských iniciativ“, jejichž smyslem je odsoudit Venezuelu a především Chaveze Organizací amerických států a dalšími mezinárodními institucemi za spojení s teroristy a narkomafií. Washington se domáhá izolace Venezuely na mezinárodní scéně, oslabení „režimu“ zevnitř za pomoci podvratných akcí CIA, DEA (Vládní úřad pro kontrolu obchodu s drogami) a dalších speciálních agentur, podpory opozice a rozvětvené sítě „nevládních organizací“, na jejichž vydržování již padly stamiliony dolarů. Avšak spiknutí z období Bushe ml. nedoznala kýženého výsledku.
Navzdory všem předpovědím ministerstva zahraničí, Pentagonu i CIA se ukázala stabilita Chavezovy vlády tak zřejmá (po vítězných kampaních bolívarského vůdce v posledním desetiletí), že Bílý dům se svým novým hospodářem Barackem Obamou, laureátem Nobelovy ceny míru, aktivizoval přípravu silové varianty „likvidace antidemokratického režimu“. Za Obamy se po obvodu pozemních i mořských hranic Venezuely začaly obnovovat staré a budovat nové vojenské základny USA. Jenom v Kolumbii je jich formálně 10, i když Pentagon nemá žádné omezení ve využívání veškeré infrastruktury ozbrojených sil této ve skutečnosti okupované země. Základny námořnictva i letectva USA byly v rychlém sledu vybudovány v Kostarice a Panamě. Dle hodnocení vojenských analytiků jsou tyto základny namířeny nejen proti Venezuele, ale i proti jejím místním spojencům – Kubě, Nikaragui a Ekvádoru. Stále více vojenských poradců přichází do Guatemaly, Hondurasu a Salvadoru. V posledních měsících byla militarizována hranice s Mexikem.
Washington své akce příliš nemaskuje a chystá na západní polokouli vojenské operace. Do poslední chvíle se základním hybatelem konfliktu zdál být americký velvyslanec v Kolumbii, oblíbenec Bushe ml. William Braunfield, který spiknutí ve Venezuele připravoval, ale bez zvláštního úspěchu. Na kolumbijské půdě získal ještě jednu příležitost, kterou stoprocentně využil: přízeň místní oligarchie a pravokonzervativní politické a vojenské elity, které jsou připraveny ke všemu, čím by zabránily „další expanzi komunistické diktatury“ v regionu.
Na hrozbu se strany USA Hugo Chavez reagoval nejednou. V červnu několikrát poukazoval na znepokojující varování, které dostává od dobře informovaného „tajného přítele“ ve Washingtonu: „Hrozba agrese proti Venezuele je tak reálná jako nikdy“. Informaci potvrzují i další spolehlivé zdroje. „Důkladně zhodnotiv uvedené skutečnosti musím prohlásit, že v tuto chvíli je možnost ozbrojeného napadení Venezuely z území Kolumbie velmi vysoká. Taková nebezpečná situace za posledních 100 let nebyla.“
Zejména z tohoto důvodu zrušil svou tradiční návštěvu Kuby při příležitosti oslav Dne národního povstání.
Stále výbušnější situaci na hranicích s Kolumbií projednává prezident Venezuely s šéfy zemí regionu. Z pohledu Cháveze nemá Washington zájem na spravedlivém zhodnocení toho, k čemu ve skutečnosti dochází na venezuelsko-kolumbijské hranici: „Říše yankee má velkou zkušenost v naaranžování příčin (pro agresi). V Iráku připravili bajku o zbraních hromadného ničení a byla to velká lež. Zbraně tohoto typu Saddám Husajn neměl. Oni (USA), hledají jakoukoliv záminku, jestliže plánují vtrhnout do kterékoliv země, nebo svrhnout vládu, která je neposlouchá, nebo zabít prezidenta, který s nimi nespolupracuje. Yankee jsou schopni jakýchkoliv podpásovek“.
Chavez varoval Obamovu administrativu: „Jestliže na posvátnou venezuelskou zem přijde útok z Kolumbie, nepřijde více do USA ani jeden barel naší nafty“.
Ve Washingtonu soustavně vytvářejí bajky o Venezuele. Tu a tam se objevují zprávy o tom, že Chavez kryje teroristy z ETA, bojovníky z Íránu, Palestiny a Libanonu a pomáhá jim v přechodu do USA. Dříve nejednou severoamerická propaganda vypustila takovéto zkušební balony. Avak v blížícím se „čase X“, kdy bojová letadla USA a Izraele zahájí útok na „objekty jaderné infrastruktury“ Íránu, na jeho letiště, přístavy a posádky, bude tato Venezuelou nejednou vyvrácená dezinformace použita opět, byť v jiné dramatizované situaci: „Íránští teroristé uskuteční své akce v USA z Venezuely“, „vláda Chaveze pomáhá teroristům“, „představitelé USA byli ve Venezuele vystaveni útokům bolívarských extremistů“, atd.
Stojí za zmínku, že říše Yankee se po dosažení svých cílů soustavně uchyluje ke lžím a provokacím. Útoky na americké cíle v Caracasu je možno organizovat s pomocí kolumbijských ozbrojenců (v zemi již existují), anebo vojenské rozvědky USA, která vytvořila ilegální buňky v některých průmyslových centrech země. Takové scénáře nejednou popisovali venezuelští politologové, a především José Vicente Rangel, hlavní odborník na venezuelsko-americké vztahy.
Jaderné zbraně Íránu jsou dnes stejný mýtus, jako „zbraně hromadného ničení“ v rukách Saddáma Husajna. Ale globální vytrvalá satanizace Íránu ve sdělovacích prostředcích už připravila veřejné mínění, včetně ruského, na pravidelný masakr suverenního a nezávislého státu americko-izraelským duem. Přes stejnou satanizaci byl v prvních dnech svého prezidentství odsouzen ke stejnému zániku i Hugo Chavez, vynikající politik, příznivec socialismu, který napadl politiku Spojených států v Latinské Americe. Snad právě z tohoto důvodu Chavez obrátil pozornost na Írán, který se v současnosti stal prvořadým politickým, obchodním, hospodářským a energetickým partnerem Venezuely.
Chávez projevil solidaritu s vládou Íránu, ignoruje příkazy z Washingtonu o „nepřípustnosti“ jakýchkoliv vztahů „se zavrženým státem“. Venezuelský prezident byl nejednou na návštěvě Teheránu a zval íránské představitele do Caracasu. Chavez už řekl, že nenechá přátele z Íránu v potížích. Je samozřejmé, že tyto jednoznačné signály vnímají v Pentagonu odpovídajícím způsobem: „Krom jiného ukončí Chávez dodávky ropy do USA kvůli válce v Afghánistánu a následné válce v Íránu – možnost navýšení ceny za barel ostrým skokem – 200 i více dolarů, čehož důsledkem bude finanční úpadek nepředvídatelný v rozsahu a následcích a hospodářská krize“.
Další zhoršení kolumbijsko-venezuelského konfliktu závisí na rozvoji krizových faktorů v oboustranných vztazích. Nyní však je jasné, že Spojené státy jsou rozhodnuty Chaveze a „jeho populistickou internacionalitu“ za jakoukoliv cenu zpacifikovat, aby zajistily nepřetržité venezuelské dodávky ropy. Bez nich by bylo těžké se obejít ve válce s Íránem, která bude zdlouhavá a bezpochyby bude mít vliv na mnohé země Blízkého a Středního východu.
Avšak venezuelský prezident je pevný. Vydíráním a výhružkami ho není možno zastavit. Nedávno Chavez ohlásil přátelskou návštěvu lodí venezuelského námořnictva v Abcházii. Lze předpokládat, že je pro ně plánována ještě jedna trasa. Do spřáteleného Íránu.
Z ruského originálu přeložila Zajoch.
