Tak by mohla znít zkratka, vyjadřující nejenom meteorologické dojmy z nového roku. To nám to globální oteplování pěkně začíná, zní zase parafráze slavného výroku Václava Havla.
A bude hůř, říkají optimisté. Pesimisté vědí, že bude mnohem hůř.
Bezdomovci skapávají v mraze jak mouchy a novináři jsou z toho otrávení: tohle přece už není žádná senzace, když se to děje furt! Nemohli by trochu přibrzdit?
Paní kolegyně blogerka VIPka Kolářová zažila jednoho na JIPce a vydala svědectví: smrad prej to byl hroznej (samozřejmě myšlen bezdomovec, novináři voní po pravdě). Myslím, že by se mohla najít určitá souvislost: paní je velmi sympatický český hnilobný kapitalismus devatenáctého století v modré variantě, tak by měla vydržet, že sem tam zase naoplátku zasmrdí nějaká omrzlá hnijící noha. Navíc i zákon o zachování hmoty je neúprosný: když má někdo v haciendě vytápěný bazén, aby si mohl i v zimě zašplouchat a zacákat, tak ta tepelná energie potom někde chybí a někdo zmrzne, to je zákon, s tím se nic nenadělá.
Po několika létech jsem jel do okresního města vlakem, zpět autobusem. Silnice nejsou tady v okolí kdovíjak protažené a já už adrenalin nevyhledávám. Nádraží bylo na svém místě, čekárna ale zrušena, stejně jako do konce roku má být zlikvidován i personál, jízdenky se už kupují ve vlaku a výpravčí smutně koukal. Na pracák jsou ale koleje pořád natažený, tak co blbne…
Podchod k nástupišti pomalován nepochopitelnými i velmi pochopitelnými obrazci, přijíždějící vlak též. Sestaven byl z vagonů pamatujících soutěžení o titul brigády socialistické práce, a to už tenkrát byly pomalu na odpis. Uvnitř těžko definovatelný zápach, ve kterém citlivý nos neklamně rozpoznal zatuchlý smrad z dob, kdy se ještě ve vlaku kouřilo. Plus novodobá směska rozlitého piva, moči a zažrané špíny.
Stěny podchodů na nádraží okresního města byly rovněž pomalovány souvislou uměleckou tvorbou nové mládeže a nutily k zamyšlení: jak je možné, že chybějící přesdržka ve výchovném procesu se nejmarkantněji projeví v nadbytečné umělecké tvorbě? Bezdomovci se neváleli u pokladen a v koutech nádražní haly, byli čerstvě vytlačeni před budovu dvoučlennou policejní hlídkou. Stáli v hloučku a čekali, až „ty černý debilové“ (autentický výrok) odtáhnou, aby se zase natáhli dovnitř. Dvoučlenné policejní hlídky coby řešení sociálního problému, to je opravdu neotřelý přístup, a pak že nemáme Evropě co nabídnout.
Okresní město vypadalo jako po válce. Ani jeden chodník před nádražím i dále uklizený, kam oko dohlédlo tentýž obraz: místo sutin deseticentimetrová vrstva ušlapaného a zledovatělého sněhu bez posypu, která vydávala svědectví o genialitě pana senátora Kubery (ODS), díky němuž vlastníci nemovitostí letos poprvé nemusejí odklízet sníh z přilehlých chodníků: prý to byly nucené práce a neúnosné omezování vlastnických práv. Shodou okolností jsem minulý týden viděl TV reportáž ze stejně zasněženého Německa. Vypadalo to tam o moc líp, kamera doprovázela rovněž dvoučlennou policejní hlídku, ta nevytlačovala bezdomovce, ale procházela městem, kontrolovala chodníky, zda je sníh odklizen. Narazili na jeden málo očištěný (u nás by to byl přímo vynikající stav), telefonicky si vyžádali z centrály informaci o majiteli, aby ho mohli vyhledat, napomenout a v případě opakování závady udělit pokutu. Senátora (ODS) by z takové bolševické manýry omývali, vždyť ti němečtí policisté skrze šikanu vlastníků zanedbávají sociální práci!
Mládež se na nebezpečném terénu pohybovala s jistotou a svižně, spěchala si zasprejovat. Proti mně šla starší paní, tak sedmdesát plus, stylem jedna noha a hůl opřena o zem, druhá noha vykonává šouravý pohyb po ledě, o třicet centimetrů dál. Pak se postavila na obě nohy, opatrně předsunula hůlku, a tutéž operaci opakovala s druhou nohou.
„Paní, nebojte se,“ těšil jsem stařenku, „když upadnete, tak vás pan senátor Kubera (ODS) zdvihne a pan senátor Julínek (ODS) vám umožní zaplatit nějaký ten regulační poplatek, to abyste v čekárnách nevysedávala se zlomenou nohou nadbytečně a nevyhledávala jenom popovídání.“ Chtěl jsem jí ještě vytknout vytřeštěný výraz v obličeji, v nových poměrech by se každý měl koukat optimisticky, asertivně, s důvěrou v zastupitelskou demokracii. Ale raději jsem to nechal tak, baba měla hůl.
Zpátky jsem jel autobusem. Když jsem vyslovil jméno svého sídla téměř na konci linky, tam, kde lišky dávají dobrou noc, zavrtěl řidič hlavou a pravil: „To asi nepůjde, včera jsem tam neprojel, nebylo to protažený.“ Aby bylo jasno, sněžilo před dvěma dny a sněhu je tady do třiceti centimetrů, žádná kalamita.
Řidič také nebyl asertivní, neptal se kolem dokola „co pro vás mohu udělat“, naopak, nadával, že prý je to bordel. „Jezdím každej den dopoledne linku do Německa, a tam to mají špíglnýgl, holej asfalt, ne jako tady, kde se jezdí po sněhu. Když napadne, tak je to nejpozději v osm ráno odhrnutý a do konce šichty silničáři odklízejí sníh mezi patníky, aby to dobře vypadalo,“ stěžoval si. Ani jeho jsem se neodvážil upozornit na výhody zastupitelské demokracie po česku. A raději jsem mu neříkal, že na tuto klikatou a nepřehlednou silnici třetí třídy chtěli bývalý krajský hejtman (ODS) a jeho náměstek pro dopravu (ODS) pustit tranzitní dopravu z naštěstí jenom plánovaného silničního přechodu pro osobní automobily z Německa, z přechodu, který tady nikdo nechce (petici proti této modré zhovadilosti podepsaly tři čtvrtiny oprávněných voličů), protože o pět kilometrů dál se do čtyř let vybuduje zcela nový obchvat okresního města, silnice I. třídy i s napojením na stávající hraniční přechod, rovněž 5 kilometrů vzdálený. Hejtman hodlal silný automobilový tranzitní provoz zavést na okresky o šířce čtyři metry, s mnoha úzkými místy, kde se dva osobáky bez zastavení nevyhnou, trefil by bývalou vesničku střediskovou přímo na komoru a nechal auta frčet tři metry od fasád rodinných domků. A vyhodil už na projektovou přípravu této přeshraniční korupcí zavánějící a zcela nesmyslné a protizákonné akce statisíce korun (nezákonné proto, že podle zákona o pozemních komunikacích silnice třetí třídy slouží pouze k propojení obcí a napojení na komunikace vyšších tříd, nikoliv k tranzitní mezinárodní dopravě), přičemž náklady na vybudování zbytečného přechodu a na úpravy pouze menší části komunikací třetí třídy (nikoliv všech) by obnášely téměř 300 milionů korun. Zaplatila by to ODS, samozřejmě.
A i zde se projevila mocná síla zákona o zachování čehokoliv: když se vyhazují (zatím jenom) statisíce na přípravu nesmyslné akce, chybí pak desetitisíce na údržbu.
Nakonec jsme s odřenýma ušima projeli, tam, kde vítr sfoukal z pole sypký sníh, tam to bylo opravdu vzrušující; přitom pamatuji doby, kdy se na takových místech stavěly u silnice zábrany, další odbouraná zbytečnost, stejná, jako jsou výpravčí a uklizené chodníky. Naštěstí jsme na posledním úseku cesty nepotkali žádné auto v protisměru, to by byl konec a tuhle zprávu o stavu ducha občanstva, vandaloidní mládeže, věcí veřejných a chodníků a komunikací byste si přečetli někdy na jaře. In memoriam, patrně.
(Komentovat článek můžete ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
Foto: zdroj
