Jsem dárcem krve od svých dvaceti let. Za svůj život mi „upírky“, jak říkám sestřičkám na transfúzce, vysály takových 15 litrů krve. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, kolik by se za ni dalo utržit, až do letošního února, kdy jsem dostal pozvánku na první letošní odběr.
Cestou mě totiž napadlo toto: „Proč mám tomuto systému dávat něco zadarmo, když kdykoliv uvidím bílý plášť, chce se po mně, abych sáhl do peněženky? Nejsem jenom taková ovce, určená na lacinou produkci krve? Krve, s níž potom různé hyeny (vzpomínáte na Diag Human?) bezostyšně obchodují?“ Přesto jsem na odběr jel a svoji myšlenku nikde nešířil. Usoudil jsem, že její zveřejnění by mohlo zabíjet.
Dnes se vše změnilo. Podle zprávy ČTK, kterou poté převzal ostatní tisk, vyzývá Sdružení dárců krve své členy, aby na protest proti reformám zdravotnictví nedávali od 9. do 30. června bezplatně krev. Pandořina skříňka byla otevřena, vražedná myšlenka poletuje v našem mediálním prostoru.
Charakteristická je reakce zastánců reformy. Tito příznivci trhu bez přívlastků ji označili za nemravnou a nemorální, za vydírání, mluvčí MZd Cikrt dokonce za sprosťárnu. Ano, je to nemorální a nemravná myšlenka, chtít za svou krev peníze. Je to však menší sprosťárna, než chtít po lidech v nouzi, aby znova zaplatili to, co již předtím jednou zaplatili ve zdravotním pojištění.
