Ani optimistický titulek Bárta přinutil firmy spořit, železnice se stavět budou nezaručuje dobré zprávy. Dodavatelské firmy sice nabídly, že „sníží ceny o celkem 437 milionů korun, což je přes 5 procent z celkových nákladů," jenže ono jde i o to, kde a jak. A tady už končí veškerá legrace: „Dodavatelé si nakonec nemuseli snížit marže, ale uspoří například na levnějších technologiích a materiálech. Například AŽ Praha použije levnější kabely. Odpovídají normě, ale mohou přinést potřebu častějších oprav." A častější opravy znamenají co? Samozřejmě další výdaje. Nehledě k tomu, že méně kvalitní materiály znamenají vyšší riziko selhání, tedy havárie. Čili další náklady, do kterých je třeba počítat ušlý zisk, obnovu poškozené techniky či výdaje zdravotních pojišťoven na léčbu zraněných. Ale hlavně, že si dodavatelé nemuseli snížit marže.
A určitě by dodavatelé zvládli ušetřit i jinak, například krácením mezd. Jenom ty marže když zůstanou, protože o ty jde především. Proč by se měl na sanaci státního rozpočtu podílet kapitál, když to všechno mohou zaplatit lidé v nižších mzdách, horších službách, větším riziku a snížení životní úrovně vůbec?
Říká se: nejsme tak bohatí, abychom mohli kupovat levné věci. Posuzováno prizmatem tohoto přísloví je Česká republika velmi bohatá, protože si může dovolit nejenom laciné materiály, ale i lacinou práci.
Každou korunu, kterou vláda uškudlí dnes, bude muset dvakrát třikrát vydat v budoucnu. Ale to už třeba bude jiná vláda, anebo tu budou náklady takové povahy, že se v účetnictví neprojeví. Ovšem to ještě neznamená, že se neprojeví reálně v sociálně-patologických jevech, nebo v ekonomické stagnaci. Než šetření za každou cenu by bylo lepší zvednou korporátní daně, aby se na sanaci státního rozpočtu podílely i firmy. Jenže symetrie této ekonomisticko-bigotní vládě nic neříká, ta sází na asymetrická opatření bez ohledu na to, že snadno přivodí nerovnováhu, která může vyústit v kolaps.
Převzato z blogu Tribun
Foto: zdroj
