Napětí mezi Egyptem a Izraelem graduje, a to tempem až nečekaným. Minulý týden začala výstavba zdi, která měla před demonstranty chránit izraelskou ambasádu, během týdne byla zeď pomalována egyptskými vlajkami, propalestinskými a protiizraelskými hesly a v pátek ji dav rovnou zbořil a pronikl do některých prostor velvyslanectví. Izraelský velvyslanec uprchl z Egypta vojenským speciálem.
Na ulici pak okny létaly ambasádní spisy, v nichž nabuzený dav zkoušel hledat tajemství po vzoru WikiLeaks, ale takové dokumenty se na velvyslanectví nejspíš běžně neskladují. Mnohem zajímavější je otázka, proč vládnoucí vojenská junta vůbec dopustila rozebrání zdi a průnik do budovy? Vzduchem podle všeho tak nějak až alibisticky prolétlo jen pár slzných granátů, jeden postarší demonstrant zemřel na infarkt, ale: Egypťané zase o kousek uhnuli od svých cílů, vytyčených pro budoucnost, a mohutná páteční prodemokratická demonstrace v Káhiře vyšla tak nějak – i se svými požadavky — vniveč. Vítězem je jednoznačně junta — už vyhlásila jakýsi mimořádný stav, jehož podmínkám zatím moc nerozumím, načež vláda svolala mimořádné zasedání…
Izrael mezitím začal svážet své turisty a další občany z Egypta.
A pak nastal podivný vývoj: Premiér Benjamin Netanjahu si stěžoval do Washingtonu, kde mu Barack Obama slíbil, že budou ve spojení. Šéf Bílého domu nato „vyjádřil hluboké obavy o situaci kolem velvyslanectví". Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová pak volala egyptskému ministrovi zahraničí, aby prý Egypt začal dodržovat mezinárodní právo. A izraelský ministr obrany Ehud Barak zase pro změnu volal americkému ministrovi obrany Leonu Panettovi, aby ten zavolal egyptské armádě a řekl jí, že má zjednat pořádek. K tomuto izraelskému postupu Richard Silverstein na blogu Tikkun Olam podotkl: "Naposledy, když jsem si to ověřoval, Izrael nebyl americkým protektorátem, ale nezávislým státem. Nechápu proto, proč se tedy Izrael necítí na to, aby oslovil přímo Egypt, a místo toho se obrací na své protektory, Baracka Obamu a Hillary Clintonovou. Zdá se mi, že je velká chyba, když se do celé věci osobně vložil Barack Obama, protože to jen dále sníží americkou a izraelskou reputaci v arabském světě."
Zajímavé je, že útoku davu na velvyslanectví předcházel podivný incident, kdy egyptské námořnictvo nakrátko zadrželo v Rudém moři izraelskou jachtu. Na její palubě byli prý příslušníci jakési izraelské bezpečnostní agentury a Egypťanům začali být podezřelí ve chvíli, kdy při spatření egyptského válečného plavidla naházeli do moře své zbraně… A co víc, před útokem na velvyslanectví se objevila i zpráva, podle níž Izrael "podél hranic" s Egyptem nasadil své bezpilotní letouny. Napadení velvyslanectví to samozřejmě nijak neospravedlňuje, ale dobře to dokresluje aktuální atmosféru.
Zkrátka, napětí by se dalo krájet, argumentů k policejním a armádním zásahům na domácí scéně přibývá a cestička k demokracii v Egyptě se jeví být stále zarúbanější. Junta už důrazně vyzvala média, aby nekomentovala její kroky, varovala stávkující, že stávky jsou zakázané, a obušky rozehnala stávku zaměstnanců káhirského letiště…
A ještě poznámka k Egyptu: vláda rozhodla zkomplikovat vízovou povinnost při vstupu do země. Snad už od příštího týdne už nebude možné získat vstupní vízum rovnou na letišti, ale bude třeba si pro něj dopředu dojít na egyptské velvyslanectví. Není zatím jasné, pro které země bude nové opatření – nijak zatím nezdůvodněné – platit, nicméně Rusko si už ověřilo, že pro něj platit prý nebude. Znamená to něco z hlediska další orientace Egypta? A co země EU? Na webu českého zamini žádná informace není.
BTW: Příští týden v CERGE-EI bude (nejen) Člověk v tísni rozebírat pomoc českých NGO „při budování demokracie v Egyptě". To by mohla být pěkně nechutná akcička!
A mezitím se stupňuje i krize mezi Izraelem a Tureckem. Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman prohlásil, že si Turecko nebude na Izrael dovolovat beztrestně, a proto hodlá v americkém Kongresu zmobilizovat arménskou lobby, aby prosadila odsouzení turecké genocidy Arménů z počátku 20. století (ale nejspíš tak, aby to neohrozilo výsostné postavení holocaustu) a k tomu podpoří i arménský nárok na horu Ararat. A navíc prý Izrael začne vyzbrojovat Stranu kurdských pracujících, PKK, která vede ozbrojený boj za nezávislost tureckého Kurdistánu a je v mnoha zemích na seznamu teroristů. To všechno jen proto, že se Izrael nechce Turecku omluvit za to, že zabil devět jeho občanů…
Turecký prezident Abdulláh Gül mezitím vyzval evropské vůdce, aby se drželi takových hodnot, jako jsou demokracie, vláda práva a úcta k lidským právům, které vznikly v Evropě, a varoval je před populismem, který může ve finále vést k radikalizaci přistěhovaleckých komunit.
Mimochodem, Turecko zakázalo vstup do země fotbalistům Maccabi Tel Aviv, kteří v současnosti slouží v izraelské armádě, a označil je za bezpečnostní hrozbu. Maccabi má příští čtvrtek s istanbulským Besiktasem sehrát mač v jakési evropské lize, či co.
Co se týče palestinské nezávislosti, nic moc zásadního se zatím neděje: šéf OSN prohlásil, že se palestinská státnost odkládala už moc dlouho, a francouzské ministerstvo zahraničí vyhodilo svou vyslankyni pro Blízký východ, protože se stavěla proti palestinské nezávislosti, což nejspíš naznačuje, jak bude Francie v OSN hlasovat.
Libye. V červnu americká velvyslankyně při OSN Susan Riceová oznámila, že Kaddáfí vojákům rozdává viagru, aby se jim lépe znásilňovalo, ale to se ukázalo jako lež. Nyní se ale zjišťuje, povstalci znásilňují ve velkém, přičemž si vybírají černošky z Afriky, které se do Libye dostaly kdysi za prací. Americký velvyslanec Gene Cretz ale libyjskou povstaleckou vládu obhajuje, že prý za to nemůže, a povstalecká vláda sama vše popírá. Nicméně, zátahy na Afričany rasističtí povstalci už provádějí coby pravidlo.
Do toho rebelové zaútočili na Baní Valíd, a to den před vypršením ultimáta, aby se obránci města vzdali. Zvláštní je, že Haarec o těchto povstalcích, kteří nedodrželi slovo, píše jako o „bývalých". Znamená to, že už se rebelové začínají rozlišovat na hodné a zlé, na bývalé a skutečné, na ty jejich a ty naše? To tedy rozkol přichází pěkně brzy – ani nestihli chytit Kaddáfího.
A za zmínku stojí i fakt, že většina členů nikým nezvolené „libyjské vlády", včetně jejího „premiéra" Mustafy Abdala Džalíla, je dál v Benghází a kvůli bezpečnostním důvodům nechce město opustit, nebo odjela rovnou do ciziny. V Tripolisu jsou jen „ministři" zdravotnictví a vnitra, o nichž západní diplomat, který do hlavního města dorazil mnohem dřív než libyjská vláda, prohlásil: „Nezdají se být dostatečně silnými, aby ustáli vše, co je čeká."
Na Al Džazíře promlouval syrský disident a spisovatel Burhán Ghaljún. Jakmile přišla řeč na „mezinárodní intervenci", začal se podivně kroutit a nepřestal, ani když se mluvilo o případné intervenci arabských zemí. Zmínil sice „nový Egypt" a pak po chvilce váhání i monarchie z Perského zálivu, ale zdá se, že syrská opozice nejvíc ze všeho jen nechce odmítnutím „pomoci" nikoho urazit.
Obamova administrativa zvažuje, že by 45 tisíc vojáků, kteří s koncem letošního roku musejí po letech okupace a destrukce Iráku odejít, přesunul do Kuvajtu. V Iráku by mezitím zůstaly tři tisíce „vojenských cvičitelů" – a s nimi i tisíce žoldáků z bezpečnostních agentur.
Když jsem se včera pozastavila nad tím, že USA "mají věrohodné, ale nepotvrzené informace" o chystaném útoku na výročí 11. září, netušila jsem, že tato podivná formulka postačí, aby byla ve velkých amerických městech posílena bezpečnostní opatření a s nimi i oficiální rétorika amerických politiků. Třeba ministr obrany Leon Panetta na dvorku Pentagonu vzletně prohlásil, že nedávné zabití Usámy bin Ládina je důkazem, že "nikdo nenapadne USA, aniž by mu ti prošlo". O mnoha letech, tisících zabitých Američanů a milionech jiných lidí a bilionech dolarů, které USA hledáním jednoho muže strávili, ani slovo.
Bojovně se tvářila i Hillary Clintonová, když na fakultě trestního práva v New Yorku na pozadí umělecky vyvedené trosky z 11. září hrozila, že si USA budou "vždy" vyhrazovat právo použít sílu proti všem, kdo by mohli Spojené státy ohrozit. A nynější varování před teroristickým útokem – tedy ony „věrohodné, ale nepotvrzené informace" – jsou "pokračující připomínkou naléhavosti našeho boje proti násilnému extremismu", prohlásila Clintonová.
Dost bylo srandy.
Převzato z Literárek
