V náruči z opačné strany



Nevím, jestli jste si všimli: nevyprávím fóry. Jednak to neumím, jednak si je nepamatuji. A navíc – pověst vypravěčů poškodili ti zvlášť neúnavní. Ale dnes si s jedním hodně starým vypomohu:

Přijde zajíc domů a strašně smrdí. „V jaký senkruvně ses to, Házle, válel?“ ptá se choť. „Představ si, Pacinko, miláčku, asi před měsícem jsem potkal medvěda. Chvíli si mě prohlížel, a pak se zeptal: ,Línáš, zajíci, línáš?‚ Odpověděl jsem po pravdě: ,Línám, Ivane Iványči, línám.‘ ,Tak nic, zajochu, tak nic,‘ on na to. Před čtrnácti dny na mě čekal na stezce: ,Línáš, zajíci, línáš?‘ ,Línám, pořád línám,‘ přiznal jsem se, a už mi trochu byla hanba. Dneska jsem ho potkal znovu, tak jsem mu s hrdostí nahlásil, že už nelínám. A on mě chytil a vytřel si se mnou zadek.“

Češi nelínají. Tato kožešnická přednost se vytvářela po staletí a říká se, že naposledy jsme si celonárodně zalínali na Bílé hoře, a to ještě prostřednictvím placených zástupců. Od té doby máme kožíšky pečlivě vylízané, lesklé, připravené kdykoliv k použití. Račte si posloužit, náš milovaný Vůdče. Neškrábeme vás nadměrně, soudruhu Staline? Můžete i proti srsti, soudruhu Brežněve!

Na kvalitu našich kožek je spolehnutí i v nových poměrech. Když budu parafrázovat výše uvedený fórek, potkali jsme v buši Bushe, a on si s námi vytírá. Neboť jenom sudokopytník by se mohl domnívat, že uzavíráme smlouvu jako rovnocenný partner, smlouvu, která „nás a svobodný svět ochrání“ před imaginárním nebezpečím z oslích států. Uzavíráme smlouvu, která přivolá zcela reálné nebezpečí napadení  Ruskem, proti kterému jsme použiti jako jedna z budoucích hrozeb, a zcela jistě ohrozí zásobování strategickými surovinami, poškodí obchodní vztahy. A rozhádá nás s Evropou, proti které jsme zneužiti Amerikou v druhé řadě.

Ocitli jsme se v náruči Spojených států, pouze s drobnou vadou na kráse tohoto postavení, z opačné strany, než bývá obvyklé.

Hovořil jsem v množném čísle, ale ve skutečnosti tomu není tak: proti radaru je stabilních sedmdesát procent populace. Na sólo jízdu proti vůli většiny se vydala volebním podvodem, neústavními machinacemi prezidenta a korupcí opozičních poslanců ustavená vláda. Stejně tak nepodporovalo devadesát devět celých, devadesát osm setin procenta soudruhy na čele s generálním tajemníkem KSČ a prezidentem republiky, soudruhem Husákem, jak hovořily volební výsledky, ale nějaká mizerná třetina, číselně a možná i jinak stejná (charakterem), jaká dnes podporuje radar a vládu.

V minulých dobách jsme nebyli schopni línat z objektivních důvodů: proti totalitnímu násilnickému režimu občané nepovstanou do té doby, dokud existuje reálné nebezpečí, že odpor bude potlačen doslova za každou cenu. To byl případ 21. srpna 1969 nebo Opletala za okupace: po těchto událostech, kdy režim ukázal pěst, už se Češi na ulici neukázali, s výjimkou třistatisícového shromáždění na Václavském náměstí za heydrichiády a každoročně na první máj za totáče. V prvním případě na podporu protektorátního režimu proti imperialistickým angloamerickým teroristům a jejich domácím pomahačům, v druhém případě v podstatě ze stejných důvodů.

Občan není Zoja Kosmoděmjanská.

Zásadní otázkou tedy je, proč si nedovolíme línat ani dnes, v údajně demokratických poměrech. Proč trpíme tuto skutky i vzhledem odpornou vládu, když můžeme – v souladu s ústavními principy – dát svou sedmdesátiprocentní nevůli na vědomí velmi razantními prostředky.

Český občan není zajíc. Nelíná.

 

Foto: Zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky