Za okny je milosrdné léto, všechno je tak, jak má být, ve Sněmovní se vaří raci ve vlastní šťávě, Hrad šachuje, a do toho přichází s náměty na EU armádu (proti komu?), pokles evropské ekonomiky, strukturální i morální krize EU jakoby nebyla a oživení je za rohem, do společného domu přibyli chorvatští nešťastníci, kteří politicky-korektně neslyší skřípání zubů ze sousedního Slovinska, společný evropský dům bobtná natruc všemu, a nad vším tím klidem, selankou ční evropská věrchuška, co si údajně ví rady se vším. Kdo by, koneckonců, všem těm barrosům, rumpálům a supermáriům, po všech těch úspěších, nevěřil, že? Federalizace probíhá tak úspěšně, že se nám nějak odtrhává Sever od Jihu, Východ od Západu. A peníze tištěné z luftu neví kudy a kam nejdříve. Od koho ke komu, tedy přes skvělou jejich správu na špici Pyramidy. Od nás zezdola to tak nevypadá, ale v tomto vyvoleném terárku panuje napětí jak u trafa v JE Dukovany.
Uprostřed léta, kdy nám rostou do nebes indexy akciových trhů natruc klesajícím ekonomikám, kdy by si všichni měli oddechnout před divokým podzimem, nám z nekorektních zdrojů lezou zprávy, ze kterých následně lezou oči z důlků.
O Supermario Draghim tu už jeden článek vyšel, takže jeho konstatování, že náš společný evropský dům sdílené měny, rozdílných hodnot, perspektiv, ekonomik a národních zájmů, je podminovaný, a čeká na svoji destrukci, není vůbec originální. Přijímání nových členů do této rodiny, v rozporu se statuty EU a EMU už je normou, a přijmeme-li hypotézu, že evropský dům vlastník spouštěcího mechanismu vyhodí do vzduchu v zájmu obrany a zachování světové měny až to bude třeba, je další rozšiřovaní, uprostřed systémové krize EU, o tom, aby tlaková vlna výbuchu rozmetala trosky po co největším území starého kontinentu.
Pokud si ještě pamatujete, celé sjednocování Evropy začalo Rothschildovou Dohodou o uhlí a oceli, pokračovalo se stejnou motivací EHS a stejné síly se vydaly do budování EU, přičemž se v žádném okamžiku nejednalo inciativu zezdola, demokraticky, prostřednictvím referend občanů, ale vždy arbitrážním řízením servisních elit a těch, co tahají za jejich špagáty. Co nezlomíš, to ohneš, co nepřesvědčíš, to zkorumpuješ – globálně. Evropský dům nekoučuje vyvolený parlament, ale nevolení správci elit. Ti se řídí principem, že žádná prasárna není dost veliká, pokud světí účel. Pokud přináší kontrolu, peníze z cizích kapes a nekontrolovatelnou moc se stoprocentní imunitou pro zločince u vesla. ESM je v tomto smyslu mafiální perlou, otrokářským nástrojem institucionalizovaného zločinu, který nachází plné pochopení i na Pražském hradě a jeho bezprostředním podhradí. Inu, vrána k vráně sedá, rovný a rovnější, rovného a rovnějšího si prognosticky hledá.
Jaké jsou ty nekorektní zprávy o charakteru korektní hlavy EU? Inu ovšem, minulost stíhá opět hlavu ECB, našeho Supermária. Spasitele evropského bankovnictví, spekulace a šmeliny. Připomeňme si, že pan Draghi měl v minulosti skvělou kariéru u Goldmana a Sachse, kouzelníků s papírovými i digitálními penězi, proslulého “pomocí” řadě servisních elit při obcházení vstupních ekonomických i jiných dat, vytvářejících “bariéry” či “vstupní požadavky” při přístupových jednáních do EU. Teď se bavíme jen o těch oficiálních (též z dílny Goldmanů), a ne neoficiálních, jako třeba v případě ČR předání tuzemských bank do rukou předem určených “cizích” bank (s díky Klausům a Zemanům). Prostě byli vykukové, co stanovili nějaká pravidla, která sami nedodržovali, ale která v zájmu Impéria i vlastních peněženek pomohli některým zoufalcům podvodem obejít. Vůbec ne zadarmo.
Prvním zoufalcem, který neměl nikdy nárok na členství v EU ani pomyslet, a kterého záhadně otcové a matky EU přesto přijali, ač dobře věděli o jakého jde “klouzka”, bylo Řecko. Jeho “spasitelem” byla firma Goldman Sachs, která swapovými obchody jako TITLOS, nacpal do Řecka biliony USD tak, aby v jednom jediném roce rozhodném pro přijetí do eurozóny, splnilo ony Maastrichtské podmínky EU pro vstup. Dnes všichni ti dotčení křičí, jak je Řecko podvedlo a o svém zaměstnavateli mlčí, ale tento podvod se stal za plného vědomí a souhlasu evropských elit, konkrétně Helmuta Kohla, a pod taktovkou Goldmanů, konkrétně pana Mario Draghi.
Rozkrytí úlohy Goldmana Sachse, v případě řeckého podvodu již před 4 roky, pověst těchto elit zásadně nepoškodilo, nikdo nebyl obviněn ani nestanul před soudem, přestože šlo evidentně o jeden z největších podvodů v historii. Němci se dokázali vymezit proti Řekům jako národu, ale Khola a spol., Goldmana a jeho řecké kamarády nechali běžet. Divný evropský dům. Podvádět je dovoleno, tedy někomu ano, jinému ne. Podivná spravedlnost, pravidla pro privilegované a žádné právo pro Evropany 2. řádu. Větry přicházející na evropský kontinent začaly nosit zvěsti o tom, že na Východě i na Západě od Unie si lidé začínají myslet, že ten evropský experiment selhává a pukliny ve snech o světovládě elit rostou.
Kdo si myslel, že Řecko bylo výjimkou z pravidla, dostane teď ránu. Na řadě je Itálie, země patřící do jádra evropské demogracie. V minulých dnech se otevřela opět goldmanovská Pandořina skřínka – a vylezl z ní náš starý dobrý známý, tentokráte již nejvyšší pán Evropské centrální banky pan Mario Draghi se svým dalším úspěchem – derivátovými obchody Goldmana SSachse s Itálií, a to v době, kdy byla ta hvězda evropských financí a Goldmana Sachse v Evropě – italským ministrem financí! To, jak v GS službách “pomohl” ke členství v Unii Řecku, udělal ten dobrodinec i pro svojí vlast – Itálii.
Financial Times v minulých dnech uveřejnil důvěrnou zprávu italského ministerstva financí, podle které je Itálie ohrožena ztrátou miliard euro z titulu osmi derivátových obchodů v hodnotě 31,7 miliard euro, restrukturalizovaných zhruba před rokem v okamžiku, kdy jí hrozil bankrot. Dále 29stránková zpráva osvětluje způsob, jakým se dluhy promořená Itálie prodrala ke členství v Unii v roce 1999.
Italská motivace byla, přirozeně, stejná jako v Řecku – vytvořit zdání, že její hospodaření je lepší, než tomu je ve skutečnosti. A tak těsně před vstupem do EU přijímala od “systémových bank” transfery peněz, jakési zálohy, které jí umožnily dosáhnout úrovně deficitu, umožňující být mezi prvními jedenácti členy EU. Itálie vykazovala dlouhodobě deficity na úrovni kolem 7,7 % HDP až do roku 1995 včetně. Pak se udál derivátový zázrak, který snížil rozpočtový deficit v roce 1998 na 2,7 % HDP. V celé Evropě bezprecedentní, možná i na světě, ale v EU se nikdo nedivil, i když v Itálii ve stejné době prakticky nerostly daňové příjmy a utrácení státu pokleslo téměř zanedbatelně. To by “šlehlo do očí” i mzdovou účetní Českých drah, ale na vrcholu finanční pyramidy všichni předstírali sledování 12 GS hvězd na obloze.
Chronologii “italských” událostí před a po vstupu do EU podává následující graf, převzatý ze serveru Zerohedge:
Někdo má neuvěřitelné štěstí a podporu 12 hvězd. Supermário se:
a) vyhnul vyšetřování jeho osobního podílu na řeckém podvodu EU ve službách Goldmana Sachse, kdy hrál úlohu hlavního poradce vlády Řecka při organizování a realizaci řeckého podvodu.
b) vyhnul se vyšetřování svých kriminálních činů ve funkci šéfa italské centrální banky (Bank of Italy) v době, kdy jeho kamarád Monte Paschi uzavíral jménem Itálie ony vypečené obchody s privátními bankami mezi lety 1996-1998,
c) Draghi/ECB v červnu 2012 otevřeně odmítla žádost společnosti Bloomberg o audit (FOIA) a zveřejnění faktů o swapech mezi ECB, řeckou vládou a Goldman Sachsem bez uvední jediného důvodu.
Aby to ale nebylo málo, nedotknutelný Supermário, finanční pilíř EU, má na krku další kriminální problém, tentokráte z titulu krytí hospodářské kriminality svých souputníků ve funkci generálního ředitele italské státní pokladny.
d) Mario Draghi, nyní hlava Evropské centrální banky, se v této funkci účastnil, spolu se spoluviníky Vicenzem La Via, tehdy šéfem přes italské dluhy a Máriem Cannatou, který měl v tu samou dobu v gesci dluhy a deficitní účetnictví italského státu, podvodů se státním rozpočtem při vstupu Itálie do EU. Pan La Vie se pro velký úspěch svojí práce stal, s tlačenkou pana Draghi, generálním ředitelem italské státní pokladny v roce 2012.
Oficiální mluvčí ECB odmítla komentovat, zda má povědomí o roli pana Draghi v kauze italských derivátů i o samotné existenci takových derivátů. Odmítla se vyjádřit doslova ke všemu, co se stalo v 90. letech, tedy před tím, než se pan Draghi dostal oficiálně do služeb Goldman Sachs International v roce 2002.
Vezmeme-li v úvahu výše uvedené, nelze se divit. Otevřít plechovku s červy, s informacemi o kriminální provázanosti Evropské centrální banky s celým tím globálním finančním podsvětím by pověsti EU a ECB moc nepřidalo. Do toho se pánům financí moc nechce. Připomeňme si, že v USA běží čtvrtý rok vyšetřování Goldman Sachse vyšetřovateli US Federal Reserve ve stejné věci – účasti GS na řeckém podvodu. S největší pravděpodobností se výsledku nikdy nedočkáme, neb Goldman Sachs, to je přece součást US Federálních rezerv. Takže obviněný sám sobě soudcem.
Zřejmě se ani nedočkáme konce páně Draghiho seznamu kriminálních skandálů, kterých stále přibývá a přibývá.
Dá se ale poslední skandál s italskými deriváty odkopávat pod koberec do nekonečna? Je vůbec možné, aby miliardové ztráty italského státu z titulů nevýhodných a podvodných swapových kontraktů prošly bez odezvy? Zatáhne ty ztráty zase ECB z německých peněz?
V dubnu navštívila pana Maria Cannatu italská finanční policie a vyslýchala ho ve výše uvedené věci. Asi se fakt již nedalo dělat nic jiného. Zpráva ministerstva financí Itálie z roku 2012 se totiž dostala do rukou i italskému listu La Repubblica, který ji zprostředkoval široké veřejnosti. Stalo se tak v okamžiku, kdy finanční trhy začínají být opět silně nervózní a cena, za kterou si Italové půjčují, dramaticky roste.
Asi není nutné zdůrazňovat, že tato appeninská země, prolezlá korupcí, mafiemi a skandály nejrůznějších typů, včetně paradoxního odsouzení Berlusconiho na 7 let za sex s nezletilou (jako kdyby neškodil Itálii ničím jiným), nepotřebuje další skandál, kompromitující její celý finanční systém, zjištění, že italští mocní a vlivní zadlužili na generace její obyvatele a to podvodným jednáním ve prospěch 3. osoby.
V případě uváděných derivátových obchodů – unikla data pouze za šest měsíců a malý počet kontraktů – má ta 3. osoba konkrétní jméno – MORGAN STANLEY. Těch 8 miliard euro italských ztrát je ziskem této systémové banky.
Kolika miliardám Eur ztrát Itálie čelí celkem, to ví jen Bůh, systémové banky a Draghi and his melody boys.
Nicméně, zpráva italské vlády podaná v italském parlamentu v březnu 2012 uvádí, že italské ministerstvo financí eviduje deriváty v ceně 160 miliard Euro, což představuje 10 procent vydaných a nakoupených státních obligací. Agentura Bloomberg na základě daných informací italské vlády spočítala, že Itálii přišly derivátové obchody draho – ztráta představuje cca 31 miliard Euro v tržních cenách roku 2012.
Jak vidíme, kriminální činnost pana Draghiho a jeho kumpánů není ani novinkou, ani tajemstvím. Přesto, nebo právě proto šéfuje Evropské centrální bance. Ví, jak na to.
Přesto ani státní auditoři “Corte dei Conti”, ani italská finanční policie nekoná. Zločinci se kryjí imunitou, státním a komerčním tajemstvím, ochranou “zájmů státu”.
Mlčí a nekoná ani Draghiho Evropa. Ta oficiální. O čem se oficiálně nemluví, přece neexistuje. Nemlčí však jiní.
Minulý rok uveřejnil Spiegel oficiální zprávy, analýzy vlády SRN, prokazující, že kancléř Helmut Kohl věděl, že Itálie podvádí při vstupu do EU, dokonce věděl, jak ten podvod probíhá. Z politických důvodů se rozhodl, že bude informace BND a ministerstva financí ignorovat. Co více, bývalý ministr financí Italské republiky Giulio Tremonti tvrdí, že celá EU věděla o snižování deficitu Itálie derivátovými penězi a tento způsob zajištění podmínek vstupu Itálie do EU schvalovala. K tomu připojme Kohlův sebevědomý citát: “Choval jsem se jako diktátor – bez toho by euro nebylo”.
Jsme v dobrých rukou krále Miroslava. Převádíme mu svoje občanská a jiná práva, umožňujeme mu ničím nelimitovaný přístup do naší peněženky (ESM), necháme si mluvit i do servírování guláše, přebíráme moudrosti a skvělé zkušenosti z managementu státu, spojujeme s ním svoje naděje na budoucnost. Věříme mu více, než sami sobě, svému vlastnímu národnímu státu, vlastnímu rozumu. A někteří chtějí vybavit Miroslava ještě vlastní armádou.
Má to jen dvě chyby – tu banksterskou minu v základech evropského snu a skutečnost, že nevlastníme ono odpalovací zařízení k té mině. Vlastně tři – evropský projekt není o těch 500 milionech Evropanů.
A v Evropě je krásné a zatím klidné léto.
Zdroj: Zero Hedge
