Z projevu pana prezidenta na pietním aktu k 65. výročí Pražského povstání před budovou Českého rozhlasu:
"Na rozdíl od většiny z Vás jsem byl před šedesátipěti lety, v momentu, kdy rozhlas volal o pomoc, nedaleko. Bydlel jsem se svými rodiči pár kroků odsud, na Tylově náměstí, a tehdejší atmosféru jsem už jako malé dítě začínal vnímat. I tehdy jsem věděl, že je situace dramatická a byl jsem u toho, kdy se na rohu Jugoslávské a Bělehradské ulice stavěla barikáda. Není možné na to zapomenout. "
Po projevu byl Václav Klaus k novinářům ještě sdílnější:
"Když se tam před naším domem začala stavět barikáda a všichni nosili dlažební kostky, tak čtyřleté dítě nemohlo dělat nic jiného, než si také stoupnout do té řady a pokoušet se ty kostky podávat dál," uvedl prezident.
No řekněte, není rozkošný?
