Ve zdravotnictví se neopičte po Americe

Březen 28, 2012


TORONTO – K tomu, že Nejvyšší soud Spojených států stanovil začátek jednání o Zákonu o dostupné zdravotní péči (Affordable Care Act – historická reforma zdravotnictví vysmívaná oponenty jako "Obamacare"), je třeba poznamenat, že počet Američanů bez zdravotního pojištění dosáhl v roce 2010, kdy byl tento zákon přijat, své rekordní hranice. Přibližně 50 milionů občanů USA (tedy každý šestý Američan) platí léčebné výlohy v hotovosti.


Krize roku 2008 není jediným důvodem pro toto ohromující číslo, vinu na něm mají také dlouhodobá politická rozhodnutí a strategie. Poučení pro svět, a především pro rychle rostoucí ekonomiky, je prosté – odmítněte americký systém soukromého zdravotnictví.

Spojené státy jsou jednou z mála zemí s vysokými příjmy, který nemá zdravotní péči placenu prostřednictvím veřejně financovaného systému založeného na pravidelných příspěvcích. Rozvinuté země v průměru utrácejí za zdravotní péči zhruba 11 % svého HDP z toho více než 80 % je financováno z veřejných zdrojů a pouze 14 % výdajů pochází z plateb za poskytnuté služby. Veřejné finance (nebo, v některých případech, vládou regulované družstevní pojišťovny, které jsou bohatě dotovány z veřejných prostředků), platí většinu poskytovaných zdravotnických služeb, přičemž soukromé pojištění je pouze doplňkovým zdrojem pro minimální rozsah nadstandardních služeb.

Většina bohatých zemí se rozhodla veřejně financovat zdravotní péči z několika důvodů. Za prvé, zdravotní péče založená na zásadách volného trhu je obvykle poskytována nespravedlivě a neefektivně. Potřeby jednotlivců se výrazně liší, a soukromé společnosti často nejsou ochotny pojistit právě ty lidi, kteří potřebují nejvíce péče (například ty, kteří již jsou nemocní, nebo ty, kteří mají cukrovka, jež je činí náchylnými k dalším zdravotním problémům). Navíc ti, kteří nakupují zdravotní péči – pojištěnci a pacienti – jsou jen zřídka těmi, kteří mají informace nezbytné k tomu, aby si vybrali nejbezpečnější a nejúčinnější léčbu.

Současně veřejné výdaje působí jako brzda celkových výdajů a brání rychlé eksalaci nákladů, k níž americké soukromé pojišťovny přispívají. Spojené státy utrácejí 1 % svého ročního HDP jen na prostou správu svého složitého a komplikovaného systému zdravotního pojištění. Bez toho typu reformy, který je teď před Nejvyšším soudem, vzrostou americké náklady na zdravotnictví ze současných 16 % HDP do roku 2025 na 25 %.

Ekonomický dopad současného systému je už teď hrozivý. Poslední sčítání obyvatel ve Spojených státech ukázalo cistelný nárůst počtu Američanů, kteří žijí pod hranicí chudoby, což je skutečnost, která úzce souvisí s chybějícím zdravotním pojištěním a odráží přílišné spoléhání na pojištění kryté zaměstnavatelem.

V rozvíjejících se tržních ekonomikách by vlády měly při projektování svého zdravotnictví mít na paměti pět věcí. Za prvé, investice do zdraví poskytuje důležitou záchrannou síť před nástrahami chudoby, především v dobách hospodářských turbulencí. 37 milionů nepojištěných Indů například klesne pod hranici chudoby v důsledku katastrofálně vysokých nákladů na zdravotnictví (obecně jsou definovány jako náklady nad 10 procetn celkových ročních výdajů domácnosti).

Za druhé, veřejné financování zdravotní péče ponechává chudým svobodu v tom, aby používali své peníze na uspokojování svých ostatních potřeb. V zemích s nízkými příjmy je polovina všech výdajů na zdravotní péči (cca 2,5 % HDP) vydávána hotově (ve srovnání se 2 % v zemích se středními příjmy). Tyto platby činí velkou část příjmů těch nejchudších domácností, brání produktivnějším investicím, vytváření nových pracovních příležitostí a často jsou nezdaněné, protože lékaři a nemocnice bývají placeni bokem.

Za třetí, veřejně financované zdravotnictví by mohlo zvýšit celkovou zaměstnanost. Kanadské provincie postupně zavedly státní zdravotní pojištění v letech 1961 až 1975. Zaměstnanost a platy tam, kde byl tento program zaveden, vzrostly, i když průměrný počet odpracovaných hodin se nezměnil. Provincie s vyšší mírou soukromého zdravotního pojištění měly naopak nižší míru zaměstnanosti a pomalejší růst mezd. Nedávno Kanada porazila Spojené státy v nabídce pro novou továrnu společnosti Toyota, částečně i proto, že soukromé náklady na zdravotní pojištění v USA znamenaly dodatečné tisíce nákladů při případné výrobě automobilů v této zemi.

Za čtvrté, existující státní zdravotnické systémy v bohatších zemích mohou posloužit jako vzory pro rozvíjejícící se tržní ekonomiky, které se rozhodnou přijmout podobný systém. Důležité je, že veřejné financování nemusí znamenat jen veřejné poskytovatele, soukromé nemocnice a kliniky mohou někdy poskytovat služby efektivněji. Tchaj-wan, který zavedl systém jediné veřejné zdravotní pojišťovany v roce 1995, výrazně omezil náklady na zdravotní péči a zlepšil kvalitu života svých obyvatel. Nový mexický systém univerzálního zdravotního pojištění byl nejprve zaveden v těch nejchudších oblastech země.

A na druhé straně zde máme Čínu, která poskytuje odstrašující příklad důsledků odklonu od veřejně financovaného zdravotnictví. Tržní reformy z počátku 80. let ponechaly zhruba 100 milionů venkovanů takřka přes noc bez pojištění. Jejich hotovostní platby rapidně vzrostly, dětská úmrtnost přestala klesat, byl oslaben monitorovací epidemiologický systém, což mohlo přispět k epidemii SARS z let 2002 až 2003, která si vyžádala více než 900 životů po celém světě a způsobila ekonomické ztráty v odhadované výši 60 mld. dolarů. Čínská vláda uznala, že tyto reformy byly krokem zpátky a zavázala se několika miliardami dolarů financovat veřejné zdravotnictví.

A nakonec, podle zásady, že „každý je kryt, ale ne vše je pokryto,“ musejí vlády vyzkoumat, kteřé služby jsou z hlediska výdajů nejefektivnější, a které by neměly být financovány veřejně, protože jsou drahé a neefektivní. Seznam pojištěných služeb se může vždy prodloužit v závislosti na příjmech domácností a vlád. Například vyšší úroveň daní na tabákové výrobky vede k dvojímu užitku – snižuje kouření, které je nejčastější příčinou úmrtí u dospělých a zvyšuje příjmy státního rozpočtu.

Čína, Indie i Jižní Afrika se zavázaly zavést systém státního zdravotního pojištění. To, která z těchto zemí tohoto cíle dosáhne jako první, nebude záviset jen na příjmech státu, ale také na politické vůli k překonání partikulárních zájmů. Bude to také záviset na schopnosti institucí navrhnout rozumný model zdravotnictví a jeho kontroly i řádného hodnocení nových způsobů léčby.

Náklady amerického zdravotnictví jsou přehnané a jeho úroveň neodpovídá vynaloženým penězům. Lze jen doufat, že „Obamacare“, společně s modely, které jsou zaváděny budoucími soupeři Spojených států, budou nutit USA k tomu, aby přijaly dlouho odkládaný univerzální a veřejně financovaný zdravotnický systém.

Překlad: Aram

Převzato z Project Syndicate


Přetisk tohoto článku bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Pokud si chcete zajistit souhlas, kontaktujte nás, prosím zde.

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments