Virtuální vítězové příštích voleb

Server Aktuálně vymyslel hru na volby. V ní zvítězil starý hampejz s novým nátěrem, neboli TOP 09 a druhá se umístila ODS. Nic proti takovým zábavám, na internetu jsou různé kvízy a hříčky velmi oblíbené a určitě můžou pro portál přilákat nové čtenáře. Problém se ale objevuje po skončení těchto zábav, kdy novináři a komentátoři začínají hru brát vážně a vypisují jak to prý jde o možné budoucí výsledky voleb. Stačí se ale střízlivěji podívat do minula a vše vypadá trochu jinak.

V naší republice je normální, že na internetu více hlasů získává pravice. Její fanoušci se skromností sobě vlastní to vysvětlují jednoduše, jsme krásní a inteligentní a ti blbečci s jiným názorem neumí používat internet. Bohužel skutečnost je mírně jiná. Naprostá většina lidí internet používá pro čtení pošty, psaní na facebooku či jiné módní záležitosti a pro hledání nějakých konkrétních zajímavostí, informací nebo služeb. Zvláště různé ankety, které stejně mají naprosto nulový význam pro jejich skutečný život, je příliš nezajímají. Stačí se podívat i na ty volby na Aktuálně, výsledek je necelých 50 tisíc hlasů. Internet přitom používá podle loňských údajů necelých 5 milionů obyvatel.

Podobně to vypadá když se podíváme například na další fenomén Facebook. Organizátoři protilevicových demonstrací na jaře, které reálně dokázaly přilákat na ulici jen pár stovek lidí se chlubili desítkami tisíc členů v jejich skupinách. Média to okamžitě začala vysvětlovat, jako novou Facebook generaci, která chce to či ono a bude rozhodovat. Fandové se zase prohlašovali za ty moudré, mladé a krásné, protože Facebook přeci takoví používají. A skutečnost je taková, že uživatelů Facebooku je kolem jednoho a půl milionu. Takže zde máme půl druhého milionu inteligence a elity a mezi tou elitou pouze něco kolem pěti procent má protilevicové názory (vím, vím, je to více, pokusil jsem se jen o stejnou demagogii jakou nám předkládají často novináři a pravice).

Různé internetové ankety mají většinou podobné výsledky, ale jak výše čísla ukazují není to příliš reprezentativní. Spíše se dá předpokládat, že jde o stále stejnou skupinu lidí, s mírnými obměnami či doplněním. Jako podobný příklad totiž lze použít petici proti Jiřímu Paroubkovi, která se také těšila v roce 2006 velkému mediálnímu zájmu, také byla organizovaná z velké části přes internet a výsledek, neboli počet podpisů byl téměř totožný jako u jarního vajíčkového fanouškovství. Mezi těmi dvěma případy ale proběhly například skutečné volby do krajů a senátu, kde jasně zvítězila levice. Při tom, když vezmeme do důsledků to co se po různých internetových anketách a zábavách píše, přeci to nemělo být možné. Levice je už dlouhou dobu na odpis, pravice to vždy a všude na internetu válcuje.

Poslední zajímavůstkou je záležitost věku. Mladí lidé zatím u nás opravdu preferují pravici. Jenže tak to bylo už od roku 1989 a byť nemám k dispozici průzkumy z tehdejší doby, tak jsem si podle atmosféry a názorů téměř jist, že tehdy (čili řekněme do nějakého 93 až 95) mezi lidmi do třiceti let byla podpora pravice naprosto drtivá a u dětí před osmnáctkou asi téměř stoprocentní. Také se tehdy smrtelně vážně říkalo, že KSČM přeci není nutno řešit, neboť přeci naprosto jasně vymře. Jenže co se stalo, uběhlo dvacet let, tehdejším voličům pravicových a středopravicových stran už není osmnáct či pětadvacet, a ejhle, tito lidé tvoří silnou část elektorátu levice. Ono to vše vypadá trochu jinak, když člověk je živen rodiči a nebo pln nadšení končí školu a začíná hledat práci. Najednou zjistí, že novinové titulky o úspěšných a krásných se týkají jen a jen zlomku populace a on v 99 procentech případů k ní nepatří. První zaměstnání, krize, vyhazov, hledání dalšího zaměstnání, rodina, případná další změna práce a najednou smutné pokývání rameny u možného zaměstnavatele, ale vy jste starý, vás nepotřebujeme. Ale já jsem přeci stále mladý a krásný. Pokud se aktuální krize prohloubí nebo nezaměstnanost nezačne klesat, tak ti dnešní skutečně mladí a krásní úderníci mohou bleskurychle zjistit, že jsou naprosto nepotřební. Ale milý pane už padesátého ekonoma nebo osmdesátého právníka my opravdu nechceme, vůbec redukujeme stavy, jděte na pracák nebo prodávejte v Tescu, jste přeci flexibilní, ještě můžete podnikat a nabízet služby, které již nabízí sto tisíc dalších lidí a nikdo dnes nemá na to si je pořídit. A z voliče nejlepšího ekonoma pana Kalouska či nejdokonalejšího ředitele Evropy pana Topolánka se najednou stane volič hnusné bradavice pana Paroubka nebo estébáckého pana Filipa. Reálně a ne v internetové hře.


Převzato z blogu Modrá Šance


Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments