Po nátlaku z Teheránu se zdá, že budoucí irácká vláda bude sestavena na koalici šíitské strany Státu práva dosavadního premiéra Núrího Malikího a radikální protiamerické Irácké národní aliance (INA) šíitského duchovního Muktady Sadra. Obě doposud znesvářené strany poslechly své patrony v Íránu a podle všeho zakopaly válečnou sekeru, přičemž poslední zprávy napovídají tomu, že požehnání íránské vlády obsadit funkci iráckého premiéra dostal právě Málikí.
Od voleb v Iráku ale uběhly teprve necelé tři měsíce, a tak nelze za jisté považovat ještě nic, tím spíš, že v uplynulých týdnech kolovaly zaručené zprávy, podle nichž se obě koaliční strany shodly na kompromisním kandidátovi na premiéra, umírněném poslanci za Stát práva Džaáfaru Sadrovi.
Co je ale z pohledu americké okupace – a proklamované demokratizace země – bizarnější než to, že se o všem rozhoduje v nenáviděném Teheránu, je skutečnost, že se Stát práva i INA dohodly, že dají závazná práva vynášet vládní edikty do rukou náboženské radě, mardžá´íji, která sídlí v šíitském duchovním centru v Nadžáfu. Tím se jen uzavře šíitská náboženská nadvláda nad iráckou vládou – o té íránské nadvládě ani nemluvě.
A to vše v době, kdy je Irák okupován více než stovkou tisíc amerických vojáků, o nepočítaných tisícovkách žoldnéřů nemluvě…
Převzato z Czech Free Press!