Je to precedens, který předznamenává, že podobným způsobem budou s velkou pravděpodobností definitivně prohlášeny za neplatné i další valné hromady VAKu Zlín, které již Krajský soud v Brně za neplatné prohlásil, a v jejichž průběhu byla společnost VaK Zlín v rozporu se zákonem ovládnuta společností Jižní vodárenská, původně dceřinou firmou společnosti Veolia Water, nadnárodního vodárenského giganta se sídlem ve Francii. Pokud k tomu dojde, znamená to, že byl provozní model do VaKu Zlín instalován bez souhlasu akcionářů.
Podobné žaloby jsou podány také v případech, kdy došlo k obdobnému postupu, a to u společností VaK Kladno-Mělník a VaK Olomouc.
Zmapujme si společně v hlavních rysech celý příběh:
Rok |
Událost |
1994 |
Fond národního majetku převádí více než 90 procent akcií VaK Zlín na obce, zbytek jde do kuponové privatizace |
2001 |
Vyhlášeno výběrové řízení na strategického partnera, přestože Jižní vodárenská u dvou ze tří poradců zcela propadla, byla představenstvem VaK Zlín vyhlášena vítězem výběrového řízení |
2001 |
Nabídka České spořitelny městu Zlín na odkoupení akcií Vaku Zlín, spořitelna získala hlasovací práva k akciím Vaku městu Zlín, ale akcie nekoupila |
2002/04/17 |
Valná hromada VaK Zlín hlasy menších obcí odmítla „strategické partnerství“ s Jižní vodárenskou |
2002/04/24 |
Město Zlín schvaluje budoucí prodej akcií a hlasovací práva k akciím získává Česká spořitelna, ta vzápětí přiznává, že její velkolepé plány rozvoje Vaku byly jen zástěrkou, a že je jen prostředníkem pro Jižní vodárenskou, jíž postupuje svá hlasovací práva |
2002/08/02 |
Změna ve vedení VaK Zlín, odstraněni odpůrci provozního modelu, do vedení jdou lidé z Jižní vodárenské |
2004 |
Nákup hlasovacích práv od dalších obcí výměnou za tzv. smlouvy o účelovém plnění, přísliby investic do vodárenské infrastruktury a hrozbou znehodnocení akcií, obce jsou přesvědčovány, že provozní model je jedinou šancí na získání dotací z EU |
2004/04/30 |
Valná hromada VaK Zlín schvaluje provozní model, který dokončuje rozdělení společnosti VaK Zlín na infrastrukturní a provozní část. Provozní část je prodána Zlínské vodárenské (dceřiná firma Veolie) za 60 milionů Kč, infrastrukturní část je Zlínské vodárenské pronajímána za 70 milionů ročně (v podstatě za odpisy), smlouva je schválena na 30 let. |
2004/10/26 |
Komise pro cenné papíry po dvou letech rozhoduje o tom, že město Zlín a společnost Jižní vodárenská porušily zákon a nemohou vykonávat hlasovací práva a uděluje jim pokutu za porušení zákona |
2005 |
Rozhodnutí Komise cenných papírů zrušeno pro formální nedostatky (prekluze) |
2007/09/10 |
Krajský soud v Brně rozhoduje o neplatnosti valných hromad VaK Zlín od srpna 2002 do dubna 2004 |
2008/11/20 |
Vrchní soud v Olomouci potvrzuje rozsudek Krajského soudu v Brně o jedné z valných hromad |
Pokusme se porovnat některé výroky z doby, kdy byl VaK Zlín nezákonně privatizován, s realitou:
Oldřich Vlasák, tehdejší předseda Svazu měst a obcí a primátor Hradce Králové, dnes europoslanec za ODS:
"V případě VaK Zlín bylo rozdělení firmy na provozní a vlastnickou společnost jediným lékem, jak získat peníze z EU."
Evropská unie odmítla dotovat provozní modely s tím, že by to byla nepovolená podpora soukromých firem. Vodárenské společnosti vlastněné a provozované obcemi přitom dotace již čerpají.
Pavel Studeník, starosta Slavičína:
"Fond národního majetku přenesl v roce 1994 zodpovědnost za VaK Zlín na města a obce, které se dokázaly postarat, aby se ta společnost stala moderní firmou, kde se bez problémů řešily veškeré ekonomické problémy v souladu s potřebami občanů našeho regionu."
Vodné a stočné se přes všechny sliby rapidně zvyšuje a zisky plynou do kapes soukromé firmy.
Milan Soldán, předseda představenstva VaK a zlínský městský radní:
"Hlavním důvodem transformace nebo rozdělení a následného vstupu strategického partnera bylo dofinancování projektů místních vodohospodářských zařízení, například čistíren odpadních vod. Obecní rozpočty to nedovolovaly, tak byl odstartován proces transformace. Strategický partner za to, že dostane právo provozování společnosti na určitou dobu, dofinancuje projekty, na které přijde polovina peněz z EU."
České republice hrozí pokuty z EU za nesplnění dohodnutých termínů, do nichž měly být vystaveny čističky odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel. Monopolní dodavatelé vody lobbují u vlády, aby dotovala výstavbu čističek místo Evropské unie, která to právě kvůli provozním modelům odmítá.
Stanislav Mišák, bývalý starosta Otrokovic, nyní hejtman Zlínského kraje:
"Ta sprostota je v tom, že nadnárodní monopol přes nastrčené společnosti jednající ve shodě nabyl velmi lukrativně majetek, onu provozní část. Všechna práva a finanční toky jdou přes nabyvatele, který si pronajímá infrastrukturu de facto za odpisy. Tedy za peníze, které ta společnost na svůj rozvoj k dispozici vždy měla. Povinnosti přitom zůstávají na té infrastrukturní části, tudíž na obcích."
Rostoucí ceny stavebních materiálů a stavebních prací znamenají, že příjmy z pronájmu infrastrukturního majetku nepokrývají ani prostou reprodukci. Zvýšené ceny vodného a stočného znamenají pouze zvýšené zisky pro většinu zahraničních provozovatelů české vodárenské infrastruktury.
"Když se podíváte na tu nevýhodnost těch smluv, tam není žádný prospěch těch obcí a měst, tam není žádný prospěch tohoto státu. Když to nepřináší prospěch obcím ani státu, tak se ptejme, čím byli motivování tito lidé, že na zastupitelstvech přesvědčovali své kolegy, aby se šlo touto cestou?"
Můžeme někoho obviňovat bez důkazů? Ale jisté indicie tam jsou, v tom musíme dát panu hejtmanovi za pravdu…
"Mě vůbec zaráží, že někdo v této zemi se tak snadnou cestou a tak netransparentně dostává ke strategické surovině jako je voda, protože já říkám, že jestliže se povedou někdy v budoucnu války, tak se povedou o vodu."
Ony už se vedou, pane hejtmane, v izraelsko-palestinském konfliktu hraje voda velmi podstatnou úlohu.
Kauza Vak Zlín je nejdéle trvající vodárenskou privatizační kauzou, a bohužel také jedinou, u níž je vidět světýlko na konci tunelu. Je to jen díky mimořádně tvrdým palicím několika valašských ogarů. Vodní tuneláři se ovšem nevzdávají, a dělají vše pro to, včetně vydírání, vyhrožování a denunciací v tisku, aby světýlko zahasili a mohli dále nerušeně vysávat české občany. Jak dlouho si to ještě necháme líbit?
Vodní mafie – 1. díl: Pohádka o vodě
Jakub Knězů: Rozpuštěný a vypuštěný