Dlouhodobé projekce ekonomického růstu ukazují, že Čína svým hrubým domácím produktem za necelých 20 let předčí USA. Z pohledu mnoha Američanů se to jeví jako nebezpečné podkopání právem získané západní (či dokonce americké) superiority. Z pohledu Číňanů se jedná o návrat k přirozenému stavu věcí – stačí se podívat na hospodářský rozvoj posledních 2000 let (viz obrázek).
Obrázek: 2000 let rozvoje: Měnící se podíl zemí na světovém HDP
Pramen: Historické statistiky OECD (PPP hodnoty – HDP upraveno o cenové rozdíly mezi zeměmi)
Současná světová krize sice zasahuje také Čínu, ale zatím méně dramaticky než Ameriku a Evropu. Slábnutím poptávky po čínském zboží současný hospodářský růst Číny klesá ze 13 na nějakých 7 procent. Čína má ale dobré předpoklady pro brzké překonání dopadu krize. Na rozdíl od Ameriky a Evropy, Čína udržovala v posledních letech vyrovnané veřejné rozpočty, nízký veřejný dluh, a rostoucí devizové rezervy (dnes už 2 biliony dolarů, z nichž polovina je v podobě amerických státních dluhopisů). Možností jak veřejné prostředky včetně části devizových rezerv využít k posílení domácí spotřeby a investic pro budoucí rozvoj je v Číně jako rozvojové zemi stále hodně, včetně dalších obrovských investic potřebných pro infrastrukturu, vzdělání, zdravotnictví a sociální zabezpečení. Stimulus, který Čína přijala, je zatím nastaven tímto směrem. Záležet teď bude na způsobu jeho uskutečňování na místní úrovni. Dlouhodobý rozvoj pak bude samozřejmě záležet také na ochotě vlády pokračovat v programu ekonomických a sociálních reforem směrem ke zlepšení fungování trhu, právního státu a příležitostí pro chudé.
Ekonomický vzestup Číny s sebou nese dopad ve mnoha neekonomických sférách. Zcela zřejmý je již vliv čínského modelu transformace posledních 30 let na teorii i praxi hospodářského rozvoje v ostatních rozvojových zemích a v západních institucích, které se rozvojem zabývají. Lze debatovat o tom, jaký bude mít vzestup Číny ideologický a politický dopad. Součástí jsou např. plány Číny na zahájení celosvětového nepřetržitého zpravodajského vysílání „čínské CNN“. V blízké budoucnosti bude ideologický a politický vývoj odrážet hlavně zkušenosti se současnou krizí a se státními zásahy směrem k jejímu překonání – a to na Západě i v Číně.
Z hlediska rostoucí Číny lze pochopit zájem Ameriky na silné Evropě. Na globální scéně by jednotná Evropa byla silnějším partnerem než souhrn větších a menších evropských zemí, které snaží nezávisle získat své vlastní „výhodné bilaterální dohody“ s Čínou a prosazují své vlastní zájmy. Jednotná Evropa by také byla srozumitelnějším partnerem pro USA.
A Západ má mít zájem na Číně. Z hospodářského pohledu Čína není pouze masou levné pracovní síly a levného zboží, které ohrožuje konkurenceschopnost západních firem. Je to také masa rychle bohatnoucích spotřebitelů, kteří touží po západním zboží a rostoucí měrou si také kvalitní (tedy především značkové) západní zboží také nakupují jen co si to mohou dovolit. Čínský hospodářský a politický model se vyvíjí a postupně se v mnoha charakteristikách přibližuje západnímu modelu. Na globální scéně se Čína v posledních letech snažila hrát podle pravidel a vystupovat zodpovědně, tedy ne hůře než třeba Amerika. Udržet tyto trendy a upevnit partnerství mezi Západem a Čínou lze označit jako jednu z nejdůležitějších priorit pro budoucnost. Velmi výrazně to platí v kontextu nutného řešení globálních problémů či bezpečnostních hrozeb vznikajících na Zemi. V této věci je nutno dodat, že protekcionistická politika Západu proti Číně by byla velmi krátkozraká.
Převzato z blogu autorky na www.aktualne.cz
Foto: Moderní Šanghaj
