Srpen 23, 2010
[Paříž] – Podzimní krize začne v eurozóně. Až léto skončí a turisté se vrátí domů z pláží v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii, jejich kupní síla se ze středomořských ekonomik vytratí. Množství řeckých dluhopisů je již nyní na stejné úrovni jako v době, kdy EU zahajovala květnovou masivní bilionovou záchrannou operaci. Investoři s cennými papíry požadují úrok o 8,35 % vyšší než u německých cenných papírů. A to Evropská centrální banka napumpovala nové úvěry ve výši asi 450 milionů amerických dolarů pro problémové země eurozóny.
Jak zlá bude tato krize?
To bude záviset na řadě faktorů, ale nejvýznamnější roli sehrají dva: Bojovnost, s níž bude evropská veřejnost čelit škrtům a poklesu životní úrovně, plus politická vůle vlád odolávat tlaku. Jakákoliv obdoba jarních řeckých nepokojů by znamenala poplach na finančních trzích. Vyhlídky jsou zneklidňující. Odboroví vůdcové v Řecku, kde míra nezaměstanosti už přesáhla více než 20 % (a v některých krizových oblastech 70 %), předpovídají horký podzim. Vedoucí představitelé vládnoucí strany PASOK varovali, že jejich vlastní vláda podněcuje „sociální výbuch“. Mluvčí EU Amadeu Altafaj minulý týden prohlásil, že je třeba povzbudit Řecko, aby teď neslo bolestivé následky pro budoucí trvalé blaho země: „Jsme si vědomi existujícího sociálního napětí. Nemá cenu si hrát se slovíčky, tento dopad těchto důležitých reforem je nepochybný.“
Vlády zemí EU oznámily škrty ve veřejných výdajích ve výši takřka 600 miliard dolarů během následujících tří let. (Téměř třetina z nich připadá na Británii.) Vlády už teď však začaly od svých úsporných balíčků ustupovat. Španělsko opustilo plán škrtů ve veřejných rozpočtech, když odložilo plánované úspory v investicích do dopravní infrastruktury.
Očekávaná podzimní krize by byla zvládnutelnější, kdyby došlo ke skutečnému odstranění strukturálních deformací v globální ekonomice, jež způsobily globální recesi. Když výrazně poklesl objem světového obchodu a zkolabovalo bankovnictví, zdálo se, že začaly zásadní změny v chování spotřebitelů a dochází také k posílení finanční regulace. Avšak sliby reforem byly oslabeny lobbyisty bank a snižování soukromých dluhů bylo více než vyváženo závratným růstem zadlužování vlád.
Většina levicových i pravicových ekonomů teď naprosto souhlasí se dvěma „superpříčinami“ krachu. První z nich spočívala v tom, že některé země, jako například Spojené státy, Británie a Španělsko dlouhodobě vytvářely obchodní deficity, zatímco jiné, jako například Čína nebo Německo, naopak vytvářely trvalé obchodní přebytky. Druhá příčina spočívala v tom, že tyto obchodní deficity vedly k chronickým rozpočtovým deficitům a půjčování peněz na život nad své poměry.
Obojí je navzájem propojeno: Deficit jedněch je zrcadlovým obrazem přebytku druhých. A tyto přebytky potom byly recyklovány. Čína nakupovala americké vládní dluhopisy, čímž se snížily americké úrokové míry, a to umožnilo, aby si spotřebitelé mohli více půjčovat. Existují jasné důkazy o tom, že se obchodní přebytky Číny a Německa nesnížily. Rostoucí německý vývoz je jedním z mála světýlek v tunelu pro evropské hospodářství. A naopak obchodní deficit USA v létě opět obrovsky vzrostl, stejně jako nezaměstnanost.
Podívejme se, jak to vypadá u britských a amerických spotřebitelů. U nich nastalo jisté snižování osobních dluhů a výdajů. V červnu klesl stav na úvěrových kartách Američanů o 4,5 miliardy dolarů, tedy o 6 procent, a byl to 21. měsíc poklesu v řadě za sebou. Červnová míra úspor dosáhla ve Spojených státech 6,4 % a v Británii 6,9 %; oproti stavu před krizí jde o výrazné zlepšení, avšak německé úrovně 11,6 procenta ani zdaleka dosaženo nebylo. A zatímco jednotliví spotřebitelé opouštějí marnotratný zvyk utrácet na dluh a pokoušejí se šetřit a snižovat dluhy, vlády a centrální banky převzaly jejich nedávné způsoby.
Nejděsivějším rysem současné krize přitom je, že obrovské veřejné výdaje a deficity Washingtonu i vytváření likvidity FEDem přinesly pouze velmi mírné oživení ekonomiky. Není divu, že filadelfská pobočka amerického FEDu předpovídá nástup druhého kola recese.
Němečtí ani čínští spotřebitelé přitom zjevně nemají v úmyslu začít více utrácet. Osobní spotřeba v ČLR se podílí na HDP pouhými 35%. Německý index důvěry investorů právě poklesl, a přestože osobní spotřeba v druhém čtvrtletí roku částečně vzrostla, tři čtvrtletí před tím klesala.
Pokud by světová ekonomika procházela silným a zdravým oživením, mohla by si dovolit šok z nové krize v eurozóně, která začne v Řecku, jakmile z něj odjedou turisté. Tak tomu však není.
Redakčně kráceno
Překlad: Clair
Převzato z upi.com
Foto: zdroj
