O eskalaci napětí mezi českou majoritou a romskou minoritou v Novém Bydžově slyšel v poslední době zřejmě každý. A myslím, že nebudu daleko od pravdy, když budu spekulovat, že naprostá většina nejenom Bydžováků, ale i ostatní „dobrých Čechů“ by souhlasila s názorem starosty Nového Bydžova Pavla Loudy, jak jej prezentuje článek LN Kdo je pánem na náměstí: „Protože ani upřímně míněné integrační snahy k cíli nevedly, nastal podle jeho [starostova, pozn. red.] přesvědčení čas na represi. O její podobě má přitom jasno: chce mít možnost odebrat dávky každému, kdo nedokáže ani v tíživé sociální situaci odolat hernám a peníze „na přežití“ utrácí v automatech.“
Jenže ty herny nespadly z nebe. Někdo je musel postavit a učinil tak za nějakým konkrétním účelem, které není těžké odhalit: aby vydělal peníze.
A tak přestože je na první pohled zdánlivě jasné, na koho by měla být ona represe zacílena, zase až tak jednoduché to zase není. Samozřejmě, že Romové jsou svojí situací také vinni, ale zároveň jsou také oběti. Tím, na koho by měla represe mířit především, je totiž někdo úplně jiný – podnikavci, lichváři a úžerníci, kteří zneužívají slabosti a závislosti Romů a vydělávají na tom, že přenášejí (externalizují) náklady svého podnikání na celou společnost v podobě sociální exkluze, kultury chudoby, kriminality a dalších sociálně patologických jevů.
Na vysvětlení stačí ocitovat jediný odstavec ze zmiňovaného článku: „‚Máme tady bohužel podnikavce s bydlením,‘ komentuje čísla zlostně starosta Louda. ‚Ubytují Romy v nezkolaudovaných prostorech, v místnosti pět krát pět metrů klidně i patnáct lidí. Dobře víme, že se tam platí úplně nehorázné několikatisícové nájmy, které si v drtivé většině případů u svých ubytovatelů načerno odpracovávají. Příjmy z dávek pak utrácejí v jejich hernách a obchodech a jejich životy se tak točí v začarovaném kruhu.‘“
Město, stejně jako kraj, či stát, jsou ovšem vůči lichvářům zcela bezbranní: „Jejich touha kontrolovat však nenaráží jen na stát, ale i na hranice soukromých nemovitostí. Tam je totiž provozovatelé bytové lichvy vůbec nemusejí vpustit.“
Tato tristní situace je důsledkem přebujelé regulace, ovšem nikoliv regulace podnikání, ale regulace kontroly podnikání. Protože je silně regulována kontrola (soukromého) podnikání, je podnikání samo fakticky neregulovatelné. Důsledek je ten, že hamižní dravci v pozadí, kteří na rozdíl od Romů povalujících se na lavičkách kolem heren nejsou vidět, mají pré. Romové sami o sobě nejsou problém, Romové jsou jen médium. Problém jsou hamouni, kteří se ve své touze nahrabat si neštítí ničeho.
Do nekonečna opakovaná mantra (neo)liberálů o tom, když bude každý usilovat o co největší osobní zisk, zajistí to nejlepší výsledek všem, je sice perfektní výmluva, proč si nedělat starosti s dopadem své činnosti na ostatní, ale k popisu ekonomicky se naprosto nehodí, protože pravý opak je pravdou: většina problémů, které jako společnost máme, pramení z toho, že někteří jedinci usilují o co největší osobní zisk.
Situace v Novém Bydžově – ale nejenom tam, a bohužel lze předpokládat, že podobně postižených míst bude přibývat – budiž toho smutnou ilustrací.
Převzato z blogu Tribun
