Červen 23, 2012
Humbuk kolem státních maturit z českého jazyka poněkud utichl, ale tím spíše je třeba mít se na pozoru a sledovat, co se bude dít dál. Jak totiž ve své polemice píše Jiří Kostečka, vedoucí jednoho z hodnotitelských týmů, za útoky na státní maturity jsou podle všeho úplně jiné zájmy, než starost o spravedlivé a objektivní hodnocení písemných prací z českého jazyka:
To, co kolem nové maturity rozpoutala letos média, inspirovaná kampaní společnosti EDUin, nelze nazvat jinak než štvanicí. Útok se soustředil zejména na to, že hodnocení maturitních slohových prací bylo prováděno mimo školy. Důvod je nasnadě: taková koncepce ještě více objektivizuje maturitní evaluaci a to se leckomu velice nehodí do krámu.
Jestliže se ovšem některý maturant rozčiluje nad nedostatečnou jen proto, že si spletl referát s vyprávěním či nabytí pověrčivosti s její ztrátou, pak lze připomenout, že škola má připravovat pro život: jak by se asi jednou zatvářil šéf dotyčného, kdyby ten mu místo požadované zprávy o finančních tocích firmy přinesl pozvánku na golfový turnaj?
Střední škola připravuje své absolventy pro další studia či přímou profesní praxi – a že tam budou v 99 % případů muset tvořit texty možná méně vznešené, zato věcně příslušné, myšlenkově konzistentní, jazykově správné a stylově funkční.
Je jasné, že státní organizace organizující a řídící maturitní zkoušku ujídá na trhu testování značnou část koláče. Přitom se za pomoci osobních vazeb a kontaktů obsadí všechny myslitelné sdělovací prostředky, aby ti, kdo státní projekt hájí, neměli šanci veřejně vystoupit. Využije se i skutečnosti, že proti projektu centrálního hodnocení maturitních slohů budou jistě protestovat nejen neúspěšní studenti, ale i ti češtináři a češtinářky, kteří navzdory schváleným pedagogickým dokumentům učí stále postaru a nehodlají na tom nic měnit.
Následuje kampaň jmenovitě dehonestující obhájce nové maturity. Dílo se daří. Cesta k privatizaci státní maturity je volná.
[Stěžuje si matka, že] Jediná zkouška v podobě slohu z ČJ chyběla dceři k úspěšnému zakončení/ ovšem nějaký profesionální magor se rozhodl, že se mu práce prostě nelíbí ani na dostatečnou tedy za 4 / – zítra měl být den D – předávání maturitního vysvědčení, prázdniny, nástup na školu a další plány – nic z toho není … vše je pryč. Ten „magor“, vážená paní, svým hodnocením hlídal gramotnost národa. Citovaný příspěvek je bohužel příznačný pro celou naši společnost: vlastní neúspěch se svaluje na kdekoho a kdeco jiného.
Za sebe mohu dodat, že s panem Kostečkou velmi souhlasím. Maturita není upomínka na čtyři roky strávené na střední škole. Maturita není a nesmí být nároková. Je to zkouška a je krajně nebezpečné požadovat, aby ji úspěšně složil každý, kdo se o to pokusí. Nějak pořád zapomínáme na to, že mít maturitu a být vzdělaný není totéž a že zájmem společnosti je, aby maturitu neměli ti, kteří nesplňují potřebné nároky, bez ohledu na to, jak sympatičtí jsou rodičům či učitelům, kteří si k nim za dobu, kdy je učili, vytvořili vztah.
P.S. Pro ty, kdo odkazovaný článek nečetli celý: nadpis je sestaven z perliček vybraných z letošních maturitních prací.
Převzato z blogu Tribun
Stanův komentář: Po všech zkušenostech navrhuji maturitní zkoušku bez náhrady zrušit. Absolvent střední školy získá doklad, že absolvoval a výpis známek ze všech předmětů. Vysoké školy stejně samy volí způsob, jakým vyberou ze zájemců své studenty.
Osobně jsem přesvědčen i o tom, že problém vzniká už na ZŠ (čímž nechci říci, že na vině jsou jen podhodnocení učitelé, ale spíše celková atmosféra ve společnosti a rodinách), kde žáci nejsou vedeni k tomu, aby pracovali a kde se poměry zhoršily takovým způsobem, že učitelé valnou část své energie vynakládají jen na to, aby ve třídách zachovali elementární kázeň.
České školství potřebuje reformu, ale úplně jinou než tu, která je mu proti vůli učitelů, žáků i rodičů vnucována shora.
Možná by to byl námět pro Debatní klub, zájemci se znalostí věci a představou o řešení, napište mi!
