Žádný hlupák


Napsal Lev Veršinin, převzato odtud


Je tomu tak. Není mi teď lehko. Ještě 30. května, utvrzen v tom, čemu věřím a dělaje to, co dělám, jsem byl absolutně přesvědčen o tom, že vše je v pořádku. Že se vše – nehledě na krev – ubírá správným směrem. Vše tomu nasvědčovalo. Ale teď už si nejsem tak jistý. Protože bombardování měst ze vzduchu znamená, že Kyjev překročil červenou čáru, a odpověděli mu na to jen dalším žalujícím prohlášením v nějakém mezinárodním koši.


Možná, že zítra se všechno změní. Ale zatím situace vypadá tak. A proto prohlášení prezidenta Ruské federace ze dne 4. března – “Pokud uvidíme, že takové bezpráví začíná ve východních oblastech, pokud nás lidé požádají o pomoc, a oficiální žádost současného legitimního prezidenta již máme, vyhrazujeme si právo použít všechny naše dostupné prostředky, abychom ochránili tyto občany. Jsme přesvědčeni, že je to zcela legitimní“ – nelze brát vážně.


To je fakt. Stejně tak je faktem, že žádný vpád není nutný. Je potřebná, ne, je životně nutná pomoc vojskům Novorossije, jak zbraněmi, tak specialisty.


A toho se jim nedostává. Zato platby za plyn se odkládají a cenu plynu bezostyšně diktuje Kyjev za plné podpory USA, a z Krymu se na území Ruiny přepravuje vojenská technika, která je okamžitě využívána při vojenských akcích na východě.


Nejsem „škarohlíd“. Skutečně ne, takže lámaje sám sebe, navzdory veškeré logice a zdravému rozumu si vycucávám z prstu uklidňující klam. Ale nejsem debil, připravený za všech okolností ospravedlňovat vše, co udělá Vladimír Putin jen proto, že je to „Puuutin“, a jsem si vědom toho, že v Moskvě je příliš mnoho vlivných lidí, kteří tupě nechtějí pochopit, že jejich pohodlný svět, ve kterém se byli všichni schopni dohodnout se všemi, se zhroutil a nelze to napravit.


Je mi jasné, že prohra Ruska v „ukrajinské partii“ znamená během dvou, tří let konec Ruska a jeho zhroucení, nebo transformaci na předvoj budoucího úderu na Čínu. Je mi jasné, že „mír teď” znamená válku zítra, přičemž válku s malou šancí na výhru. A nejsem zapojen do psychoterapie u těch, kteří za každou cenu a v rozporu s objektivní realitou chtějí, aby všechno bylo v pohodě.


Víte, já věřím panu Cholettovi, který otevřeně říká, že “Toto bylo velmi důležité zahájení spolupráce mezi Ukrajinou a Spojenými státy. Naše dlouhodobá spolupráce v obraně si klade za cíl pomoci Ukrajině vybudovat efektivní ozbrojené síly a posílení obranných sil”, a já nepochybuji o tom, že válka s Ruskem je alfou a omegou režimu prezika Peťky.


***


A proto…

A proto se nebudu sám rozepisovat a dám sem citaci z diskuze:


„…Ještě si pamatuji jak Josif Vissarionovič čekal a nereagoval na provokace, ale nevím, jestli je to možné srovnávat.“


„Je to možné srovnávat, ale až podle výsledku. Jestli Rusko vyhraje – znamená to, že jednal správně. Jestli prohraje – znamená to, že udělal chybu.
Buď velký politický hybatel 21. století dovede Rusko k vítězství, nebo prolhaný a zlý trpaslík bude pověšen. Jinou cestu nemá.“


***


Je to přesně tak: buď – anebo. A o tom všem, včetně svého vlastního osudu, rozhoduje jeden člověk. A všechna naše virtuální hysterie, promiňte, je na nic.


Takže můžeme jen čekat a doufat v to nejlepší, které v zásadě je možné. Vzhledem k tomu, že člověk, který rozhoduje, není ani v nejmenším hlupák a všechno si moc dobře uvědomuje. To je jediná věc, kterou jsem si jistý.


Překlad: Janika 

 
Převzato z ostrova Janiky

  

Foto: Petr Ďoubalík, www.douba.cz


Přejít do diskuze k článku