Rozhovor J. Kubíka s Františkem Janouchem – který v roce 1978 založil ve Stockholmu Nadaci Charty 77 a stále ji vede:
A jak snadno se nadaci sháněly peníze ve světě na pomoc do Československa?
František Janouch: „Musím říct, že díky prezidentu Husákovi a komunistickému tajemníkovi Biľakovi to nebylo tak obtížné. Politika pražského režimu byla natolik stupidní, že stačilo ve Švédsku, kde jsem žil od roku 1974, zásobovat žurnalisty materiály o tom, co se tady děje, a lidi měli otevřenou dlaň a dávali nám dost prostředků. Po dvou třech letech jsem se sešel se Sorosem a našli jsme cestu k různým velkým nadacím a ve spolupráci s nimi jsme dokázali nastartovat řadu důležitých projektů.“
Jak to přesně vypadalo?
František Janouch: „Posílali jsme tuzexové bony disidentům a jejich rodinám, zvláště těm, kteří tady byli ve vězení. Tuzex měl v Göteborgu starého agenta, pana Svena Perssona, a ten byl díky nám za tři roky fungování vyhodnocen jako nejlepší tuzexový agent na světě.“
Posílání tuzexových bonů do Československa, nota bene "nepřátelům komunistického režimu", nenarazilo na žádnou bariéru?
František Janouch: „Ty poukázky byly pojištěny u České pojišťovny, v tom jsme byli důslední. Kdyby se některá ztratila, pojišťovna by ji musela uhradit. Od toho roku 1978 do roku 1990 jsme poštou posílali tak tři sta čtyři sta tisíc tuzexových bonů ročně. Násobte to pěti, takže jsme poslali tak dva miliony korun ročně.“
(Zdroj: Mladá fronta Dnes,29. 03. 2014, Autor: Jiří Kubík)
***
Co tedy vlastně uvádí pan Janouch:
-
Finanční prostředky pro tzv. disent se posílaly prostřednictvím Tuzexu, tedy státního podniku zahraničního obchodu, který byl pod pečlivou kontrolou kontrarozvědných a rozvědných služeb tedy Státní bezpečnosti
-
Zásilky finančních prostředků byly pojištěny u tehdejší České státní pojišťovny, tedy opět státního podniku pod bdělou kontrolou StB
-
Není možné,aby tehdejší orgány StB o tomto způsobu financování nevěděly, Tuzex byl jednoznačně podnik, který StB kontrolovala a využívala i pro krytí svých příslušníků, pojištění zásilek u České pojišťovny je opět v kontextu tehdejší doby naprosto bizarní – je obecně známo, že Státní bezpečnost poštu, tím spíše z ciziny, velmi pečlivě kontrolovala a mohla zásilku kdykoliv zadržet, proč tedy represivní složka komunistického režimu, jakou byla tehdejší StB, v klidu tolerovala zásilky ve výši na tehdejší dobu astronomických 2 milionů korun ročně pro tzv. nepřátele režimu?
Čtenář, který si uvědomí reálie života před rokem 1990, by z toho, co vypráví pan Janouch, mohl mít podivný pocit, že StB vlastně umožnila plynulé financování tzv. disentu…
