Interrupce existovaly u všech národů celého světa po celou dobu historie a nikdy nikde nebyly považovány za něco špatného. Jak jsem psal výše, pro interrupce bylo i 251,72 papežů z 264, tedy přes 95 %. Proti byl pouze Sixt V. a posledních dvanáct papežů – zapletených do válek, ve kterých bylo povražděno přes dvě stě miliónů lidí. Proti interrupcím byli samozřejmě také nacisté. Interrupci nazývali „zločinem proti tělu německého národa“ – tedy proti skupinové duši, která nacistické Německo ovládala. …Ti samí nacisté, kteří v koncentračních táborech nutili ženy, aby vlastníma rukama zavraždily své narozené děti.
Dnes se můžeme setkat dokonce i s tím, že se protipotratisté ohánějí Hippokratovou přísahou. Hippokratem, který naopak doporučoval tělesná cvičení, která potrat vyvolávají. Chemické látky vyvolávající potrat nedoporučoval pouze pro jejich toxicitu. Šlo mu jen o to, dosahovat téhož šetrnějším způsobem.1
Při bližším pohledu vidíme, že i zákazem interrupcí chtějí deprivanti chránit hlavně sami sebe. Jak plod, tak deprivanti jsou neindividuální formou života. V plodu ještě není duše (pokud v daném plodu někdy bude), v deprivantovi už není duše (pokud v daném těle někdy byla, pokud se tam vůbec vtělila).
Duše se sice může před narozením pohybovat někde nablízku těhotné ženy, může svou budoucí matku zpovzdálí pozorovat, „poletovat“ nad ní, snažit se ji ovlivnit ve volbě jídla i hudby, zrazovat ji od kouření a pití, snažit se jí předat jméno, kterým chce být po narození pojmenována, ale není s tělem, s plodem spojena, případně můžeme říct, že je toto spojení daleko volnější.2
Do těla se duše vtěluje až v okamžiku narození, při prvním nádechu. Podle Edgara Cayceho se může duše vtělit také o něco později, během následujících dvaceti čtyř hodin po porodu. Výjimečně se může vtělit i krátce před narozením, ale opět jen několik hodin. Říká se, že z toho důvodu některé horoskopy nesouhlasí a zkušení astrologové dokážou podle událostí v něčím životě datum narození zpětně upřesnit (aby odpovídalo skutečnému okamžiku vtělení). Jedna známá léčitelka mi také vyprávěla, jak po narození své dcery nějakou dobu nic necítila, a pak to „cvaklo“ a dítě začalo „fungovat“. Edgar Cayce dokonce popisuje, jak během těchto čtyřiadvaceti hodin může i přijít jiná duše, které dané tělo víc vyhovuje, a duše se mohou vyměnit.3
„Církev“ dřív vycházela z Tomáše Akvinského, který tvrdil, že mužská duše se vtěluje čtyřicátý den, a ženská duše až osmdesátý či devadesátý den – protože žena je přece daleko nedokonalejší. (Už tak velký rozdíl v době vtělování a nejasnost ohledně doby vtělování u žen však svědčí pro to, že toto jeho tvrzení bylo poněkud „na vodě“. Existenci duše však každopádně uznával.)
Později „církev“ duši zcela zavrhla, křesťanství přetvořila ve zcela materialistickou ideologií, a začala prosazovat absolutní ochranu nenarozeného těla. A absolutní bezohlednost k narozeným tělům, která duši mají. K „dokonalosti“ to dovedla požadavkem, že pokud při porodu hrozí smrt plodu, má se zavraždit žena a plod zachránit. Povrchním odůvodněním pro tuto praxi bylo tvrzení, že žena je pokřtěná, a tak půjde po smrti rovnou do nebe, kdežto dítě pokřtěné není, a tak by muselo jít do očistce.
…Zavrhování duše a útoky na lidi, kteří duši mají, „církev“ navíc zcela absurdně nazývá novotomismem.
V tomto pojetí má skatolický křest za účel černomagicky vyhnat duši z těla, je jakýmsi „vymítáním duše“. …A „nekřtěňátka“ byla skatolickou „církví“ prohlášena za strašidla, protože by z nich mohli vyrůst lidé.
Nakolik takový „křest“ duši skutečně „vymítá“, potlačuje, poutá? Je to jen pověra, nebo je tu skutečné magické působení? Jedna skutečnost se zdá magické působení potvrzovat. Skatolická „církev“ totiž vyhlásila automatickou exkomunikaci všech žen, které jdou na interrupci (a též všech, kdo interrupci provedou). A mnohé ženy popisují své pocity z interrupce zcela jinak než v intencích „postinterrupčního syndromu“. Popisují je jako osvobození, zbavení se pout, pocit volnosti, pocit zasvěcení. Proti „všemu očekávání“ popisují interrupci jako velice pozitivní zkušenost. Že by šlo skutečně o vymanění se z magických pout „církve“?
Ti, co požadují, aby byly ženy při porodu chladnokrevně vražděny, pokud se tím zachrání dítě, ti, co chtějí ženy nutit, aby plod donosily a vychovávaly pak dítě i v případě, že k otěhotnění došlo brutálním znásilněním, podle mého názoru nejsou žádní humanisté. A navíc mi to připomíná starý vtip:
„Nechoďte tady po trati.“
„My nejsme žádní potrati! My jsme inženýři!“
…O „vraždách nenarozených dětí“ dnes mluví nejvíc hlavně ti, kteří nemají nejmenší zábrany ve vraždění narozených dětí a dospělých. Tito potrati nejsou ani inženýři. Tito potrati jsou prostě potrati.
Jejich protipotratismus je jen zmíněnou snahou deprivantů – narozených potratů -chránit podobnou formu života, jakou jsou oni sami. Rozplývají se nad tím, jak je plod vyvinutý a jak se hýbe, ale oni mají také vyvinuté tělo a hýbou se, a přesto nemají duši, a nejsou tedy, podobně jako jiní bioroboti a roboti, lidmi. …Jakmile se plod narodí a vtělí se duše, jakákoli ochrana dítěte z jejich strany proto samozřejmě končí.
Dalším důvodem – hlavně amerického protipotratismu, který se však do Evropy šíří – je sepětí se satanismem. Jedná se o ty satanisty, kteří se ještě bojí provádět lidské oběti naplno, a tak jen oplodňují své členky, pak provádějí interrupci a plod rituálně požírají. Aby si mohli namlouvat, že provádějí plnohodnotné lidské oběti, potřebují ideologii, podle které je interrupce vraždou, a tak tuto ideologii také šíří. Pro tento druh satanistů je protipotratismus „základní životní potřebou“.
Stačí mít otevřené oči a vidět, kdo protipotratismus hlásá, jak s odsuzováním interrupcí roste tolerance vraždění ve válkách, provádění genocidy (podobně jako i s odsuzováním „trestu“ smrti roste tolerance vražd a válečných genocid). A také si všímat, jak sami ti, co protipotratismus hlásají, inklinují k násilí.4
Ženy se často pohoršují nad tím, že zákazy interrupcí hlásají převážně muži, kteří do toho už z principu věci nemají co mluvit, neboť oni těhotní nejsou, nebudou, a ani nebudou vychovávat jejich děti. Upřesnil bych, že jen zmanipulovaní muži. Deprivantské „muže“, ze kterých často sadismus jen kape, za muže nepovažuji, protože nejsou lidmi. Jejich touha trvale poznamenat ženy, se kterými něco měli, rozhodně není lidská. Jejich postoj: „nakazil jsem tě svým semenem, tak trp!“ je odporný. Jsou spíš kundalkami nábožnými v „lidské“ a „mužské“ podobě.5
Navíc kundalka nábožná činí to, co činí, proto, aby u samce dosáhla posmrtné erekce. Protipotratisté u žen dosahují často naopak celoživotní frigidity. A ubohost těch protipotratistů, kteří ani žádnou ženu do jiného stavu nepřivedli a nejspíš ani nepřivedou, kterým jde jen o to, mstít se na ženách ze závisti, že ony měly a můžou mít sex, kdežto oni sami sex neměli a nemůžou (ať už z jakéhokoli důvodu), je skutečně donebevolající. Na rozdíl od všech „modliteb za nenarozené děti“.
Přesto se setkáváme u některých zmanipulovaných mužů s tvrzením, že na dítě přece „musí být dva“, že žena, která otěhotní, má v sobě mužovy geny, a tak nemá právo sama rozhodovat o tom, jestli na interrupci půjde nebo ne. A s oficiálními požadavky deprivantů, aby žena vždy musela mít k interrupci souhlas muže, se kterým otěhotněla. Občas i tento požadavek halí do škrabošky falešného rovnostářství, a říkají, že žena a muž mají přece stejné „právo“ o tom rozhodnout.
Logiku v tom nehledejte. Nejde o to, že muž dává jen jednu, navíc „polovičatou“ (haploidní) buňku, s polovinou genů, a žena celý zbytek, takže jaké řeči o stejných právech. A nejde ani o to, že ti, kteří v tomto případě mluví o stejných právech rozhodovat, nejspíš nebudou chtít slyšet o stejných právech v něčem jiném. Jde o to, že se za touto demagogií skrývá skutečnost, že se ani v nejmenším nejedná o právo obou rozhodovat, jestli ano nebo ne, ale jenom a pouze o požadavek na „právo“ muže ženě interrupci zakázat.
Jelikož se plod vyvíjí jenom a pouze v těle ženy, můžeme těžko z něčeho odvozovat právo mužů nutit ženy k těhotenství a k mateřství. A většina lidí dosud takové násilí na ženách odmítá.
Problém je, když dojde na otázku práva mužů nebýt otci. V řadě zemí mají ženy sice právo odmítnout těhotenství a mateřství (i když vždy s nějakými omezeními), a není tedy možné je nutit být matkami proti jejich vůli, přesto je i v takových zemích možné nutit muže proti jejich vůli k otcovství. A ti, co prosazují, aby muži měli „právo“ ženy donutit stát se matkami „svého“ dítěte, rozhodně neprosazují, aby měli muži „právo“ ženy donutit i k tomu, aby matkami „jejich“ dítěte nebyly, a zabránit tak, aby se stali otci daného dítěte. Nejde jim totiž ve skutečnosti o žádné právo mužů. Jde jim o potlačení práva žen.
Nemyslím teď muže, kteří ženy nátlakem nebo sliby přinutí k tomu, aby měly děti, a pak neplatí alimenty. Ti ať si za svou blbost klidně platí. Ostatně ženy na takový nátlak stejně reagují ve 20 – 40 % případů tím, že si pořídí dítě s někým jiným, a svého partnera nechají v domnění, že je dítě jeho.
Proč by však měli platit ti muži, kteří ženám i na rovinu řekli, že žádné děti s nimi mít nechtějí? Jak je možné, že je možné takové muže vydírat? Jak je možné, aby si žena podvodným způsobem opatřila něčí sperma, oplodnila se, a pak po tomto „biologickém otci“ požadovala peníze? Proč se i v zemích, kde se donedávna uznávalo, že otcovství je společenská role, a je k němu proto třeba souhlas muže – za takový souhlas se považovalo automaticky pouze manželství, a tak mohli u dětí narozených mimo manželství muži otcovství odmítnout – dnes zkoumá DNA a na základě toho se pak vymáhá „výpalné“? Proč se vůbec mluví o takové absurditě, jako je „biologické otcovství“, když neexistuje nic nebiologičtějšího?6
Pokud žena chce dítě, a nemá muže, který by s ní chtěl dítě společně vychovávat, ať dítě klidně má. Ať na něj i dostává příspěvky z daní všech mužů, pokud se jedná o centralizovaný stát, nebo ať jí hmotně přispívají či konkrétně pomáhají všichni muži dané skupiny, pokud se jedná o „decentralizovanou společnost“. Ale proč by jí měl platit někdo, kdo dítě nechtěl, jenom proto, že má podobné sekvence DNA?7
Žena má možnost vzdát se mateřství i v případě, že se jí dítě narodí a ona se (ať už v průběhu těhotenství nebo dodatečně) rozhodne, že jej nechce. Může jej třeba odnést do babyboxu. Mužům je ale právo vzdát se otcovství upíráno. Vzdání se otcovství „náš“ současný „právní řád“ dokonce ani vůbec „nezná“. …Jak by se asi bralo, kdyby do babyboxu odnesl dítě nějaký „biologický otec“, který jím nechce být?
Důvodem, proč „právní řád“ možnost vzdání se otcovství nezná, rozhodně není obava z toho, že kdyby měli muži možnost otcovství se vzdát, neplatili by pak alimenty. Statisíce mužů neplatí alimenty a platit je nebude a projde jim to. A když je přece jen odsoudí k tomu, aby je konečně zaplatili, například to „smázne“ amnestie. Jsou to muži, kteří děti chtěli, často i k tomu partnerky přemluvili, muži, kteří patří do davu.
Ale co kdyby nějaký muž hned na začátku řekl, že otcem být nechce? Muž, který nechce patřit do davu, muž, který chce žít jinak, muž, který se chce věnovat, třeba dočasně, jiným věcem než přebalování dětí. Pro ten případ tady musí být možnost ho „exemplárně potrestat“. A čím je pravděpodobnost takových nechtěných dětí díky používání antikoncepce nižší, tím musí být „exemplární trest“ vyšší, aby se udržovala potřebná míra strachu pomocí méně příkladů. Musí muže odradit od „nestandardního chování“.
Hodně žen si dnes myslí, že zákazy interrupcí jsou přežitkem z dob, kdy měly ženy nerovné postavení. Ženy však dřív neměly zdaleka tak nerovné postavení, jak jim dnes tvrdí. A tvrdí jim to se záměrem vyvolat v nich jakési „revanšistické“ touhy. Touhy „pomstít“ se za údajná dřívější příkoří.
A pak tyto zákazy samozřejmě nepocházejí z žádných dávných dob.8 Tyto zákazy, primárně postihující ženy, přišly zároveň s prosazením kontroly nad muži, jejich uvržením do uniformního stereotypu – společenského oděvu, kulturní pleše, holení vousů a rodinného života – a jejich hlavní důvod byl až ten sekundární, a to skutečnost, že připravují muže o možnost sexu, respektive tuto možnost snižují.
…Kdykoli začnou mít nemocní mocí strach, že by se muži mohli začít bouřit, začnou na toto téma.
1 Neustále slyšíme o tom, jak interrupce způsobují neplodnost, a o něčem, co někdy rádobyodborně nazývají „postinterrupční syndrom“. Ale častěji to tak ani nenazývají, a jen srdceryvně líčí, jak ženy po potratu trpí výčitkami „svědomí“. Přitom interrupce ve většině případů plodnost naopak zvyšují, a „postinterrupčnímu“ syndromu se lze vyhnout například tím, že se při interrupci podá prolaktin. Této možnosti využívá zdravotní personál, který tuto skutečnost zná. Zákrok se pak neuloží do paměti a propaganda se nemá čeho chytit. Ve skutečnosti se totiž jedná o posttraumatický syndrom a trauma není způsobeno ničím jiným než právě protipotratistickou propagandou. „Postinterrupční syndrom“ proto také nevzniká bezprostředně po zákroku, ale až s odstupem, až začne propaganda působit. „Syndromu“ se dá také zabránit různými rituály spočívajícími v rituálním rozloučení s plodem – tedy způsobem, který lidé dříve jistě znali a používali.
(Prolaktin má hned tři funkce. Jak naznačuje jeho název, spouští laktaci, dále zabraňuje krvácení dělohy, a nakonec brání uložení traumatu do paměti. Pokud se ženě z nějakých důvodu při porodu prolaktin nevyplaví, je pro ni porod natolik traumatizujícím zážitkem, že ji těžko někdo přinutí rodit znova.)
2 Joel L. Whitton a Joe Fisher: Život mezi životy
3 Edgar Cayce´s Story of Karma, česky Karma a reinkarnace; vybrala Mary Ann Woodwardová
4 Například v USA už došlo k řadě případů, kdy protipotratističtí fanatici zavraždili gynekology, napadli a zranili ženy, které šly na interrupci apod.
5 Původní obrozenecká vědecká terminologie byla značně „zemitá“. Hávnatka psí se původně jmenovala hovnatka psí, blejno zinkové bylo původně lejno zinkové. Později byly – zřejmě pro potřeby školství – upraveny.
6 Role otce se v živočišné říši vyskytuje jen výjimečně, a u savců téměř vůbec ne.
7 Četl jsem o případu, kdy se v Německu dohodli štamgasti jedné hospody, že budou společně platit alimenty tamní servírce. I když v tomto případě se tak asi rozhodli hlavně ze strachu, že kdyby došlo na „určování otcovství“, mohlo by to „padnout“ právě na ně.
8 Uznávám, že díky svému zájmu o prehistorii (a také už díky svému věku) mám poněkud posunutá časová měřítka, a vím, že pro mnoho lidí výraz „dávné doby“ představuje dobu před několika desetiletími.
Foto: Banksy
Už prvý odstavec, ktorý neobsahuje jednu pravdivú vetu, ale fakty presne “otáča o 180 stupňov” (podobne ako poznámka pod čiarou) ukazuje nie na nevedomosť, ale na manipuláciu.
Zmienka o deprivácii týmto spôsobom: “Jejich protipotratismus je jen zmíněnou snahou deprivantů … nejsou tedy, podobně jako jiní bioroboti a roboti, lidmi. “ po tom oprávnene vzbudzuje podozrenie, že celé je to projekcia.
Autor by sa mal možno miesto dehumanizácie názorových oponentov asi viac venovať vlastnej karme (keď už na ňu názov odkazuje) pretože “ústa, ktoré klamú zabíjajú dušu.” (Múd 1, 11)