Zatímco všichni kolem mne nadávají jako špačci, mám jen dvacet minut, abych vám poslal zdravici. Jak psáno v Písmu svatém, levice nesmí vědět, co dělá pravice a naopak. Jistě proto, aby se nedomluvily – hlavně ti její obyčejní straníci. Jinak by systém padnul.
Také jste viděli ten zádušní pořad, kde ti nejlepší z nás naříkali, že jinde ve světě dosud nemají takovou svobodu jako my (aby si někteří z nás nahrabali tolik milionů a miliard, jako oni).
V každé větě, snad za každým slovem, těch zanícených proslovů a ód, jedno oko nezůstalo suché, se vyskytlo slovo „svoboda“. A pak, že se nic nezměnilo!
Poměry v rakousko-uherských věznicích se rozhodně zlepšily (J.Hašek). Především tím, že ty věznice nejsou již rakousko-uherské, ale „naše“. (J. Waschek).
Za těch 20 let se z nás stali lepší a slušnější lidé. A především svobodní občané. Konečně máme svobodu, jakou jsme dříve neměli. Ti zlí partajníci před dvaceti lety nám bránili, abychom se dobrovolně stali lumpy většími, než jsme byli. Rovněž Velký bratr nedovolil, abychom si při zanícené lásce k němu, přišli více na své. Bratr se vyměnil. Vyměnily se kabáty, a tentokrát i košile, neboť jsou bližší, než kabát. Vyměnila se i levice za pravici, takže nevíte, komu konkrétně k výročí poslat zdravici.
Proč se to slovo „svoboda“ tolik mnoho omílá (nepřetržitě již ve druhém století), by těm nedovtipným vysvětlil Jirka (George Orwell). Duševně nedostateční se vždy chápou prvního sděleného významu a nevnímají skrytý (skutečný).
Jestliže vám řeknou „levice“, a vy tomu věříte a po čase se rozčilujete, že ta levice je nějaká levá, tedy správně řečeno pravá, patříte také do naší II. kategorie občanů (nedovtipných). Když už to moc okatě řve, a sedmdesáti procentům občanům II. kategorie je jasné, že levice je pravice, tak se musí levice vyměnit za pravici.
Pak nadchází 20 let klidu, občas bouřlivého, a nadšeného budování vyspělého (ne)řádu. Za jednu generaci se situace pochopitelně opakuje. Dvou třetinám hlupáků (II. občanské kategorii) dochází, že ta pravice je nějaká levá, tentokrát třeba opravdu levá – a že místo socialismu není demokracie, ale opět levárna.
V té chvíli začínají bouřlivé a státem podporované oslavy vítězného Února (případně Května, Září či jiných měsíců). Propaganda mohutně poukazuje na špatnost starého předúnorového režimu a sebekriticky poukazuje na nešvary současného. Též boj za mír, svobodu, socialismus, lidská práva (levá) a demokracii na cizím území je důležitý. Pučisté (například V.I.Lenin) slibují, že za 20 let bude mnohem lépe.
Mohou si to pochopitelně dovolit, protože vzhledem k jejich stáří za dvacet let již zde nebudou, a po nich ať přijde potopa. Ostatně se tím nikdy netajili. Stačilo jen pozorně naslouchat jejich slovům a chápat správné významy.
Jirka v roce 1984 napsal, že svoboda je otroctví. Tak nezlobte, a buďte vděční, že nám ti nejlepší z nás říkají pravdu. Chyba není na jejich straně. Pouze my, občané II. kategorie máme stále starou verzi Oken (Windows), ze kterých vyhlížíme. Musíme si ji trvale novelizovat.
