Místo toho, aby vláda po těchto hlasováních okamžitě podala demisi, dozvěděli jsme se, že se nic zvláštního nestalo a jedeme dál kočárem černým podél temných skal. Každý další den ve funkci ministrů se přece počítá a proč by se během vánoc nemohl stát zázrak, a odpadlíci od vládní koalice po patřičném „vykomunikování“ pochopí, že udělali chybu?
Z pohledu účelu zavedení zdravotnických poplatků se však možná opravdu nic zvláštního nestalo. Proslýchá se totiž, že poplatky musely být plošné a fungovat alespoň rok, aby se s jejich pomocí budoucím zdravotnickým privatizátorům a jejich špiónům ve veřejných institucích podařilo zmapovat toky pacientů a peněz v celém systému. Obě podmínky byly splněny, takže teď budou moci být poplatky i s nepopulárním ministrem zdravotnictví hozeny přes palubu.
Zcela jistě se ještě dozvíme srdceryvné příběhy o onkologických pacientech, kteří zemřou kvůli těmto chybějícím penězům, dozvíme se, jak se bez nich zhroutí celý systém, ale nic z toho nebude pravda. Stane se jenom to, že soukromí lékaři a lékárníci přijdou o část svých nezasloužených zisků a zdravotní pojišťovny budou přinuceny šáhnout do svých mnohamiliardových rezerv, které neoprávněně vytvořily.
Mnohem dramatičtější bude tedy paradoxně mít hlasování o zahraničních misích. Topolánkova vláda totiž ztratila tvář před svými spojenci a stala se naprosto nedůvěryhodnou. Konečně se také snad začne veřejně diskutovat o tom, proč naši vojáci musí umírat v dalekých afghánských horách, kam byli vysláni na základě vylhaných důvodů. Na Afghánistánu si v dějinách vylámali zuby všichni, kdo tam přišli válčit, včetně Britů i Sovětů. Není důvod se domnívat, že bychom jako spojenci Američanů mohli dopadnout lépe.
