Byla jednou jedna zemička a ta měla spoustu uhlí, ale žádné jiné koncentrované zdroje energie. Měla ovšem také zdroje rozptýlené, které přímo či nepřímo pocházejí ze slunce, ale musejí se sbírat a koncentrovat.
A lidé v té zemi měli dlouholetý spor o to, které zdroje užívat k topení, dopravě a provozu domácností a průmyslu. V té zemi, jako v Česku, lidé nevěřili na globální oteplování, ale měli tenhle problém s uhlím:
Neužívali uhlí přímo. Dováželi ho do koksáren, kde se z něho vyráběly užitečné suroviny, asfalt na dálnice, svítiplyn pro domácnosti i průmysl a jiné chemikálie. Zbytek, tedy koks, neuměli užít, a tak ho odváželi na skládky jako odpad. A v tom byl ten problém. Odpadu bylo spousta a nebyl biologicky odbouratelný. Zůstával v zemi po tisíciletí. Tedy opravdu jen od počátku průmyslové revoluce, ale taková byla projekce do budoucnosti. U nich, stejně jako v Česku, jedna domácnost spotřebovala v průměru 22 kWh denně, což si vyžádá 4 kg uhlí denně, pokud se spálí všechno. Ale oni nespálili všechno. Z 10 kg uhlí se pyrolisací (zahříváním v atmosféře bez kyslíku, jako při výrobě dřevěného uhlí) vyrobí 7 kg koksu a většina energie (přes 60%) zůstane v tom koksu.
Tak co měli dělat?
Vytvořili dvě hnutí a dvě lobby, jedno, to zelené, volalo po zrušení koksáren a po přechodu na solární energii. Opačné lobby, které mělo víc peněz, ale méně vášně, namítalo, že by to zdražilo energii, ochromilo průmysl a způsobilo nezaměstnanost. V té době už lidé nikomu nevěřili, zvláště ne vládám, ani vědcům či inženýrům a to bylo dobře, že už nebyli naivní, protože vlády jim lhaly. To bylo po tom co Mr Bush&spol. napadli Irák s odůvodněním, že Irák se už, už chystá shodit na USA atomovou bombu. A bylo to poté, co v Evropě, nejen v Česku, vlády schválily velké dotace na solární elektrárny, a poslaly účet domácnostem a podnikům.
Hra na „Kdo za to může?“
Ovšem v Česku to udělali „tisíckrát překrásněji“ než jinde v EU, protože velkou část těch dotací, a tím garantovaného zisku, shrábly bohaté firmy s akciemi vlastněnými majiteli, kteří měli konexe, a dověděli se o té maně z nebe nejdřív. A pak, když se lidé začali zlobit, tak se politici pustili v tisku do oblíbené hry zvané „Jejej, jak se tohle stalo?“ a „Kdo za to může?“
To je to umění politiky: nasměrovat hněv mas na protivníka. „Tento zákon schválila ČSSD, lidovci, unionisté i většina komunistů. ODS byla proti.“ „Zákon přijala po roční debatě r. 2005 poslanecká sněmovna.“
Vláda Mirka Topolánka, která nastoupila půldruhého roku po přijetí kritizovaného zákona, však měla příležitost zasáhnout a nezasáhla, patrně proto, že potřebovala Zelené k udržení koalice…
Zatímco dnešní vláda se snaží špatné dotace omezit, ČSSD dotace výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů stále podporuje a zelené lobby (CZEPHO) prohlásilo „Podle našich výpočtů elektřina zdraží [JEN] o sedm až osm procent.
Bohužel, vláda se snaží špatné dotace omezit špatně, tím, že zavede speciální daň z takového zisku, a jen pro malé provozovatele. Vláda „opravdu“ nemá právo zavádět speciální daň (třeba daň na černé boty, ale ne na hnědé) bez dobrého důvodu. Takový zákon by asi byl protiústavní. Snaha takový špatný zákon vylepšit, třeba tím, že by se omezil jen na větší čísla, a že by se uvalila mimořádná daň ze zisku výrobců hnědých bot, by asi byla ještě víc protiústavní. Také je otázkou, zda poslanci mají právo uložit takovou libovolnou daň na dobu (15 let), která překračuje jejich mandát, a to vše bez veřejné debaty. Pokud je zákon protiústavní, měl by se zrušit, a odborníci, kteří ho doporučili, by měli být pokutováni za špatnou práci.
Ale o žádných takových odbornících se neví. Naopak. Odborníci před tím varovali, stejně jako jiní odborníci (J.Wilson, Hans Blix) varovali kdysi před propagandou Mr. Bushe.
Celková škoda vládních podvodů mnohonásobně převyšuje bezprostřední škodu. V případě pana Bushe, 10 bilionů dolarů (to je číslo s 13 nulami), které USA vydaly na okupaci Iráku, bledne ve srovnání s důsledky ztráty důvěry lidí ve vládu i v souvislosti se ztrátou důvěry zemí, jako jsou Írán či Korea, že Západ bude dodržovat Chartu OSN, a že tedy nemusejí vyvíjet vlastní jaderné zbraně. Porušení Charty OSN, která zakazuje preventivní války, posvětil nejen pan Blair, ale i celá skupina vazalů, tzv. „Koalice poslušných“.
Takže všechny ty země dnes vědí, že síla, atomové zbraně, jsou jedinou zárukou jejich suverenity. Žádné mezinárodní smlouvy. Stejně jako v 19. a ve 20. stoleti.
Podobně, tunel se solární elektřinou způsobil mnohem větší škodu než jen zdražení elektřiny. Posílil přesvědčení těch, kteří si myslí, že všechny řeči o CO2 a globálním oteplování jsou částí světového spiknutí, jak o tom mluví i president Klaus. Musím se mu omluvit. V minulých článcích jsem tento jeho názor kritizoval.
Stále si myslím, že Klaus nerozumí klimatologii, ale rozhodně rozumí politice, zvláště té české, líp než já. Správně napsal, že za „zeleným náboženstvím“, se skrývají temné síly, které si chtějí namastit kapsy. Ovšem v tomto případě, těmi majiteli lukrativních akcií asi nejsou ani Al Gore, ani ilumináti či bilderbegerové a klimatologové. Spíš asi místní čeští tuneláři ze všech politických stran.
Zelení: podvodníci, fanatici i kacíři
Ovšem ne všichni příslušníci zeleného hnutí jsou podvodníci.
Někteří jsou fanatici, skutečně věřící v zelené náboženství (v Česku třeba asi pánové Beránek a Tutter) a někteří jsou zelení kacíři. Ti jsou zajímaví a o těch se teď budeme bavit.
Dobrým příkladem zeleného kacíře je Stewart Brand, který v letech šedesátých vydal jakousi bibli hippíků a environmentalismu zvanou "Whole Earth catalog". Jeho čtyři kacířská rouhání si můžete přečíst zde, a to i v češtině. Jak využít českých překladů takových přednášek, tak zvaných TED talks, je popsáno zde.
Tento ‚talk‘ má český název: Stewart Brand vyhlašuje 4 ekologická ‚kacířství‘
Prvním a asi největším rouháním je, že podporuje jadernou energii. Ukazuje obrázky malých elektráren, které považuje za ekologické.
A co jaderný odpad, se můžete zeptat?
Pro odpověď se můžete vrátit na začátek tohoto článku. Takzvaný jaderný odpad je totiž něco jako koks. Je to palivo budoucnosti. Jen se musíme naučit postavit pece a kotle, s vyšší než obvyklou teplotou, které je dokáží využít.
Samozřejmě že pravověrní zelenáči s ním nesouhlasí. Třeba v tomto TED talku, (zatím jen v angličtině): Does the world need nuclear energy? (Potřebuje svět jadernou energii?)
Brandův oponent Mark Z. Jacobson tvrdí, že jadernou energii nepotřebujeme. Profesor Jacobson užívá počítačové modely a píše o tom vědecké (peer-reviewed) články. Když vše sečetl, vyšlo mu, že nukleární energie vypustí víc CO2 než větrníky a solárky, a způsobí víc úmrtí. Ne, že by úplně kecal, je to vše v předpokladech, které se do počítače vloží. Do smrtí počítá možný výbuch atomové bomby (protože podle něho reaktory umožňují šíření atomových zbraní). Do CO2 počítá to, že trvá 17 let postavit jadernou elektrárnu (a zatím se musí topit uhlím).
Těch 17 let, to byla pravda pro jaderné elektrárny druhé generace – což je většina elektráren, které jsou dnes v provozu. Moderní reaktory se ale budou vyrábět v továrně v podobě ocelového válce, který se na místo užití doveze náklaďákem. Tam zůstane 30 let, zakopaný v zemi, než se všechno palivo spálí. Je to automatické a bezpečné. Když se začaly vyrábět parní kotle, tak také často vybuchovaly. To se může stát i dnes, ale není to již moc pravděpodobné. Ani pro dnešní parní kotle, tím méně pro reaktory nové generace.
Zde je obrázek generací reaktorů a zde je obrázek takového reaktoru. Jediný problém je v tom, že zatím nejsou na trhu, jen na rýsovacím prkně. Jsou to reaktory čtvrté generace.
Ovšem Greenpeace je proti. Tvrdí, že tento lék (pálit jaderný koks) je „lékem horším než nemoc“ a jako argument cituje studii MIT, která však tvrdí pravý opak. Podporuje využití nukleární energie a spalování ‚odpadu‘, ale říká, že se s tím spalováním má počkat, až technologie uzraje. Mezitím se může ‚odpad’ uložit. Uranu a Thoria je prý dost.
Studie MIT doporučuje, aby se vlády nesnažily uhodnout, která technické řešení bude nejlepší, a ponechaly to rozhodnutí trhu. Trh dokáže podpořit inovaci ve výrobě energie a nalézt ta nejlepší řešení v ukazatelích, jako je cena, bezpečnost a ochrana prostředí a krajiny. (Je skutečně přesvědčivé, že bezhlavá volnotržní honba za ziskem povede k optimálnímu řešení ve všech těchto oblastech? Zkušenosti ze současné finanční a ekonomické krize to poněkud zpochybňují, pozn. red.) Vybrat jednu metodu, ať je to jaderná nebo solární, vede k způsobu rozhodování, jaký tu byl za totality, kdy soudruzi na ÚV rozhodovali, kde se má postavit nová cihlárna. Vlády ovšem musí zaručit spravedlivou regulaci průmyslu. Atmosféra je náš společný zdroj, nejen zdroj kyslíku, ale i místo, kam se teď vypouští CO2 a jiné škodliviny. Je to zdroj konečný, a pokud na jeho znečisťování nebude daň, budou ti, kteří ho nadužívají, mít velkou výhodu a povzbuzení v tom pokračovat. To je to jediné, co je třeba zdanit, a je to jediné, co ETS zdaňuje.
Emission Trading System (EU ETS) byl vynalezen v Americe pod názvem ‚cap and trade‘ a úspěšně užit k potlačení kyselého deště, jak je to popsáno zde a zde.
To, že se ETS užije ke snížení emisí ETS je již závaznou normou Evropské unie (na rozdíl od doporučení na podporu obnovitelných zdrojů, které je jen ‚direktivou‘.)
ETS a trh, které podpoří technologickou inovaci, je vše, co je potřeba k vyřešení problému výroby čisté energie.
ETS a European Emissions Allowances (EUA)
ETS je poplatek či daň za vypouštění oxidů uhlíku do atmosféry. Každý, tedy v první řadě elektrárny na uhlí, si musí koupit na každou tunu povolenku zvanou EUA.
Obavy, že ETS nebude účinný, jsou způsobeny tím, že povolenky se doposud udělovaly tak štědře, že je dnes cena nízká – 15€. Povolenek bylo vydáno tolik, že mnozí výrobci špinavé i čisté energie (včetně ČEZ) je prodali a získali tak další zisky.
To se brzy začne měnit. Povolenek bude stále méně, jejich cena se bude zvyšovat. Emise CO2, pod vlivem tržního tlaku se budou snižovat. Prunéřov patrně bude rentabilní prvních pět let, ale až bude ČEZ muset povolenky kupovat, a ne prodávat, situace se asi změní. Jak rychle půjde cena nahoru, to nikdo neví, to určí trh. Bylo by ale dobře mít odhad odborníků.
Zde je názorný přehled toho jak takové povolenky (na SO
2) přispěly v USA k odstranění kyselého deště:
Pokud by měl ČEZ dlouhodobou strategii, využil by kapitálu z povolenek a svých odborných znalostí k tomu, aby vyvinul technologie k výrobě čisté elektřiny, energie bez vypouštění CO2. Těch metod je několik, jádro, Desertec, vítr, CCS – ukládání CO2 pod zem atd…
Je ovšem také potřeba, aby manažeři byli odměňováni podle hospodářských výsledků, a aby jim do toho zelení poslanci a vláda nekecali. Na to poslední asi budou muset dohlédnout voliči (až jim dojde, že CO2 v atmosféře je skutečný problém :-).
Odkazy:
1) TED talks
TED talks již přeložené do češtiny najdete zde.
Historie TEDu a jak využít českých překladů je zde.
Podívejte se aspoň na tento TED talk. Je to zábavné: V této krátké přednášce z TED vypráví Joachim de Posada o zlomovém experimentu o odkládaném uspokojení, a o tom, jak to může předpovídat budoucí úspěch. Je to báječné video o dětech, které se snaží ovládnout, aby příliš brzo nesnědly své bonbóny.
2) Energie v číslech:
Energii budeme měřit v KWh – kilowatthodinách – to jsou jednotky na účtech za elektřinu, spotřebu budeme měřit v kWh/den – jak je to doporučeno a vysvětleno zde. Jak je uvedeno na začátku článku, každá česká domácnost spotřebuje asi 22 kWh denně, každá kWh dnes stojí 5 az 7 Kč a podobné to je i v sousedních zemích. Toto množství energie lze uvolnit spálením 4 kg uhlí, ovšem výroba elektřiny (na rozdíl od topení) má účinnost jen 38% – takže se spotřebuje kolem 10 kg.
Nebo můžete užít asi 70 m² solárních panelů – ty se stále zlepšují, ale nikdy nemohou vyrobit víc energie, než na ně dopadne. Na Sahaře je situace lepší – a toho plánuje využít Desertec. Ten by mohl být rentabilní.
Můžete také spálit v dnešním reaktoru půl gramu uranu (a uložit ‚jaderný koks‘), nebo můžete úplně spálit 3 mg (tři miligramy) přirozeného uranu. Ani se nemusí obohacovat. Ovšem i zde je účinnost jen 38%, protože process výroby je stejný – horká vodní pára pohání turbinu a tím i generátor.
Tak si vyberte.
Další čísla o spotřebě a zdrojích jsou v knize od Davida JC MacKaye, University of Cambridge Sustainable Energy – without the hot air (Udržitelné zdroje energie — bez zbytečných řečí kolem)
Ke stažení zdarma zde, zatím jen anglicky.
Napsáno pro Britské listy
