Přede dvěma dny vyšel na Britských listech pravděpodobně výukový materiál majitele BL, přeložený z angličtiny do češtiny. Týká se seriálu z roku 1977, "Žena za pultem" a jeho dvanácti příběhových linií. Na seriál už na BL reagoval Štěpán Kotrba i jiný současný spolupracovník BL. Protože internetový portál zřejmě dostal většinu nesouhlasných příspěvků, jeden z nich i publikuje. BL skoncovaly s diskuzí, a proto poměr souhlasu/nesouhlasu nelze vysledovat.
Autor, vysokoškolský učitel, zařazuje Ženu za pultem do normalizačního rámce, který je snad, podle něj, reflexí nejen na rok 1968 a následnou normalizaci, ale i na Chartu 1977, s níž podle autora bylo nutno nesouhlasit, přestože ji nikdo z "nesouhlasících" neznal. Nastoluje se otázka, odkud vzal autor toto tvrzení. Už 6. ledna 1977 byl éter západních rozhlasových stanic doslova plný "znění Charty 1977", a podle svého zaměření (třeba procírkevního- Vatikánský rozhlas) stanice tu či onu část dokumentu akcentovala. V tehdejším Československu byl od Prahy-Petřin až po Komárno viditelný také program hlavních televizních stanic sousedních zemí (ARD, ZDF, ORF a další), který nebyl ani na vteřinu rušen. Diváci (na Petřinách se ARD dala chytit na upravenou kostru železné postele) tak nepřišli ani o medailony hlavních signatářů- mluvčích charty.
Je pravda, že režim se rozlítil. Pravděpodobně proto, že rok 1977 byl šedesátým výročím VŘSR, možná také proto, že text charty byl vysílán ve všech jazycích, v nichž vysílala například RFE, což, věřím, mohlo řadu členů Politického poradníh výboru zemí Varšavské smlouvy (Todor Živkov a spol.) jen pozlobit. Nikoli vnitřní situace, ale pravděpodobně zahraničněpolitický tlak nutil tehdejší vedení k rozsáhlé, ale plytké reakci.
Žena za pultem je jinak příběh nevelmi pěkné ženy, která kdysi propadla kouzlu svého manžela, měla s ním dve děti, muž (který v podobě herce L. má skutečně jiskru) podléhal jiným ženám, což hlavní hrdinka řešila rozvodem, odchodem s dětmi do nového bydliště, novým vztahem, novými protivenstvími (je-li starý skladník Dominik vydírán dětmi o peníze, je prodavačka Anna Holubová bezostyšně citově vydírána především svou dcerou Michaelou, která nachází "sama sebe" až posledních pět minut před koncem posledního, 12 dílu, nazvaného Vánoce Anny Holubové).
Československo bylo jednou z prvních zemí v Evropě, které po válce dalo ženám volbu možností s možnostmi hormonální antikoncepce. Tzv. IUD, nitroděložních tělísek, ženám od padesátých let dobře známých řad DANA (Dobrá A Neškodná Antikoncepce). Nechtěná početí (na rozdíl od Irska) tak byla snížena, později byla propracována metodika interrupčních komisí, často právem kritizovaná a kritizovatelná.
Tak jako muži v seriálu rozhodovali o svém záletnictví, tak o něm mohly, tehdy za nevelký peníz, rozhodovat i ženy. V tom bych viděl střet toho, čemu autor říká machismus a sexismus. Na těchto pracovištích existoval (v dnešním "pojetí"). Kdo kdy řídil byť i menší ženský kolektiv věděl, že nepochválit tu či onu novou věc na podřízené, bylo- z hlediska muže- nemožné, ba kontraproduktivní. Chválit práci ("tady jste, Janičko, nechala perfektní odstavce ve výzkumné zprávě, to se bude dobře číst") bylo nesmyslem, chválit prostředí (ještě existovaly uklízečky, byť v krámě "seriálu" si uklízejí sami) také.
Největší starostí autorovou jest to, že v celém seriálu defilují pouze příslušníci technické inteligence. Kdo jiný ovšem mohl ráno-i večer- přivážet/odvážet vozem prodavačky na směny? Neznám ze 70. let učitele (natož příslušníka humanitní inteligence), který by v pátek ve 14:00 přirazil v kravatě k obrubníku chodníku vůz, odstavil ho a čekal by před krámem na příchod milované, s níž vzápětí vyrážel "na chatu obloženou modřínem a s bazénem". (Příběh Vítězství prodavačky Kaláškové). Neboli: humanitní inteligent byl vždy doma mezi studenty (učil-li), ve vinárně (nezapomínejme, že flaška Tesavely bitter tehdy stála 27,- Kčs), v knihovně, v knihkupectví, antikvariátě….ve svém nevylepšeném bytě (sádrování zásuvek, skob byl problém), těšící se na večer s knihou, duchaplnou ženou či milenkou.
Děvčata v krámě byla jiná. Už po vyučení věděla, kde která kamarádka pracuje, a všechny navzájem se stávaly členky "chobotnice" výměnných vztahů: obstarat, vyměnit- ale: neshánět.. Prodavačky let minulých neznaly front, neznaly nedostatku. A proto byly jako partnerky více žádány, než lékařky (zdraví zdarma) nebo filoložky.Zodiakální kombinace přitažlivosti byla prodavačka-řemeslník, prodavačka-technik, prodavačka-inženýr (ovšem to tehdy, když už rodina slečny prodavačky "vše měla") a prodavačka-prodavač, neboť muž se v těchto ženských kolektivech stával zpravidla vedoucím snadněji (neodcházel na placenou mateřskou dovolenou, nečerpal plně hrazené ošetřování člena rodiny, zpravidla nezletilého dítka). Navíc, ač pracovníci služeb (jako dnes běžní ajťáci), byli prodavači kádrově řazeni do "dělnických profesí", stejně jako tehdy řidič služební T603. Absurdní, leč pravdivé. Proto jejich děti (seriálový syn Václav herce Menšíka, jinak vedoucího samoobsluhy) mohly studovat cokoli, protože polovina, někdy i více míst každého oboru na VŠ, byla "rezervována" pro děti s dělnickým (a rolnickým) původem…
Soutěžte tam, kde polovina lokálu má před křesly vizitky Reservé. A nešlo o děti "kádrů".Doba byla taková. Učebnice angličtiny nás tehdy učily, že "the Smiths are keeping up with the Blacks", neboli, že Kovářovi soutěží (v majetku) s Černými, a tak se tedy soutěžilo přirozeně nejen na Britských ostrovech, ale i tady. Slova o konzumerizmu jsou proto bláhová, znějí-li zvláště z Mekky konzumerismu, ze Západu.
Snad jen jednu věc lze seriálu opravdu vytknout: pohled na stav chrupu některých herců (Haničinec, Bláha, Švorcová) byl tristní. Kdo chtěl vidět ženu tvrdou jako žula, sledoval místo Ženy za pultem (a příběhu o pokladní velkoobchodu) herečku Vieru Strniskovou při pravidelném pondělním inscenačním večeru z Bratislavy. Místo Ženy za pultem pak mohl posluchač ladit Svobodku, a posté, třeba v rumunštině, naslouchat tklivému hlasu a přednesu dokumentů Charty. Seriál sám vznikl tzv. Wallraffovou metodou insiderů, a jejích odposlechů.
A dnes? Dnes při prezentaci o době lhoucích "Vyprávěj" je seriál cenný třeba tím, že úvodní, znělkové "švenkování" kamery po zboží nám navždy zachycuje ceny, které jsme platívali za zboží: 10 dkg ementálu za 1.40,- Kčs, kilo krkovice od kosti 32,- Kčs, Junior salám kilo 32,-Kčs, 250 ml neslazené mléko Tatra 2.70,-Kčs, špekáčky kilo 32,- Kčs, chlebíček s uherákem 1.90,-Kčs nebo lososový chlebíček 2.60 Kčs. Chuť (a dobrá) je ve vzpomínkách, a vzpomínky- "v koši zapomnění"
