Žijeme v turbulentní době

Na první pohled to tak možná nevypadá, ale žijeme v turbulentní době, v níž dochází k novému přeskupování mocenských pozic. A to na mnoha úrovních, v různých částech dnešního neklidného světa, včetně našich domácích reálií. Jistě to zaznamenáváte také. Společenství a komunity lidí se opět dělí na – my a oni. Půdorysy onoho dělení jsou rozmanité. Jsi pro Ukrajinu nebo pro Rusko? Chceš euro nebo raději korunu? Fandil jsi Kiskovi nebo Ficovi? Jsi pro podporu OKD? Jsi pro dostavbu Temelína? Koho jsi volil a koho budeš volit příště? Věříš médiím, a pokud ano, pak jakým?

A tak dále a tak podobně. Není snadné mít svůj vlastní nezávislý úsudek. Není snadné se neutopit v záplavě různých „zaručených“ informací a ještě častěji nepokrytě účelových dezinformací.

Obratní manipulátoři dokážou vytvářet velmi přesvědčivé fikce. Ve jménu víry, národa, demokracie, svobody a spravedlnosti se dělí náš svět na různě definované skupiny „my a oni“. Není snadné odhalit podstatu těchto schémat. Není snadné proniknout do motivací režisérů a distributorů moci a jimi vytvářených příběhů a obrazů, které přijímáme za realitu. Je snadnější plout v davu, nevyčnívat a neunavovat se analyzováním zákrut našeho komplikovaného světa. Je snadnější nehledat i jiné zdroje informací a vzít za vděk nabídkou oficiální mainstreamové pravdy. Je snadnější nezkoumat minulost, byť i tu čerstvou a i tu naši domácí. „Co nemůžeš ovlivnit, tak o tom již nepřemýšlej“. Ano, i tak se dá žít a přečkat vše v závětří. Pak ovšem rezignujeme na pouhou konzumaci a stáváme se ideální součástí manipulovatelné masy. Platilo to dříve v jiných reáliích a platí to i dnes. Zvyknout se dá na všechno.

Tak, a teď od obecného mudrování k něčemu konkrétnějšímu.

Prý je v Česku asi 300 korunových miliardářů (miliarda je tisíc miliónů). To není vůbec málo. Vesměs se rekrutují z tzv. vítězů české cesty privatizace. Náš současný ministr financí si láme hlavu nad tím, jak získat zdroje do státní kasy. Chce zlepšit výběr daní, dohlédnout na hospodaření státních firem a ušetřit na výdajích státu, nebrání se ani myšlence zvyšovat daně. Mám pro něj ještě jeden nápad. Nebylo by od věci zapojit do spoluodpovědnosti za osud naší země i ty nejúspěšnější a nejmajetnější a zároveň tak posílit pocit sounáležitosti a solidarity v naší společnosti. To není volání po rovnostářství. Naopak. Ti úspěšní a zároveň schopní a slušní spoluobčané se jistě mohou svým úspěchem pochlubit a možná i nějak pomoci například těm, kteří ne vlastní vinou patří do kategorie nemohoucích a potřebných, a jsou odkázáni na něčí pomoc. Dal bych tedy našim miliardářům jednoduchý dotazník s jednoduchými otázkami.

• Mají vaše firmy (podnikatelské aktivity) sídlo v ČR?

• Daníte v ČR anebo v dalekém zahraničí?

• Zaměstnáváte v ČR zaměstnance a odvádíte za ně daně, sociální a zdravotní pojištění?

• Přispíváte na nějaké dobročinné účely?

• Můžete definovat strukturu svého majetku a zdroje, z nějž pochází?

• Jste příjemcem státních dotací a subvencí?

• Účastnil jste se procesu privatizace státního majetku, pokud ano, pak jak konkrétně?

• Dodáváte ČR nějaké služby?

• Jste (anebo jste byl) vrcholovým manažerem státní firmy?

• Účastníte se soutěží o veřejné zakázky?

• Reprezentujete stát či zastupujete stát na nějaké konkrétní úrovni (doma nebo v zahraničí)?

• Jste vlastníkem či spoluvlastníkem nějakých médií v ČR?

• Sponzorujete (anebo jste sponzoroval) vy osobně či vaše firmy nějaké politické strany?

• Můžete prozradit výši vašeho úvěrového zatížení?

• Zaměstnáváte (anebo jste zaměstnával) ve vašich firmách nějaké bývalé vysoce postavené politiky, představitele justice, státní správy či příslušníky bezpečnostních složek státu?

• Dlužil jste v rámci vašich podnikatelských aktivit někdy státu (například na daních, zdravotním a sociálním pojištění nebo za nesplacené úvěry bankám, v době, kdy patřily státu)?

Jsem přesvědčen o tom, že je to lepší krok, než rozesílat občanům ČR nemravné složenky o výši jejich údajného zadlužení, které však způsobil stát, jeho instituce a jeho politické reprezentace. Ty skoro 2 biliony korun (současná výše státního dluhu) nespadly z nebe a neprojedli je důchodci. Třeba leží část z nich na různých účtech v různých zemích. Vzpomínáte mimo jiné na švýcarskou prokurátorku Haldemannovou? Je nanejvýš žádoucí opustit principy kolektivního alibismu a dvojí morálky, jakož i umělá virtuální schémata a začít se ptát na věci reálné a ne nepodstatné.

P.S. A ještě několik titulků z dnešních médií:

• „ Němečtí byznysmeni spěchají do Moskvy. Žehlit vztahy s Rusy“.

• „Spojené státy možná vyšlou do Černého moře válečnou loď“.

• „Tymošenková Porošenka nepodpoří a kandidatury se nevzdá“.

• „Vztahy Německa a Číny: Když nejde o byznys, zavřete dveře“.

• „Sobotka chce ANO přesvědčit o státní podpoře OKD“.

• „Nehorázný zlatý padák pro exšéfa ČD“.

• „Korupce? Běžný jev, tvrdí 75 % Čechů: Nejhůře si vedou politické strany“.

• „Proč se zdvihací most ve středočeském Kolíně postavený z peněz EU nezdvíhá, diví se Němci“.

• „Europoslanec ODS Cabrnoch lobbuje za oživení zdravotních knížek IZIP“.

• „Zisk českých bank loni klesl na 61,4 miliardy korun“.