Život, dílo a pád českého velikána

Motto

(Pravděpodobně dočasný) JUDr. Marek Benda, předseda Ústavně právního výboru Parlamentu ČR:

A přátelé mi říkají: školu máš hotovou, pověst dobrou – až na ten nešťastný zákon o odposleších, kterému skoro nikdo nerozumí, ale novináři tě za něj kritizují, pracovitý jsi vždycky byl, tak proč chceš utrácet peníze i energii v projektu, jakým je osobní volební kampaň?


Začalo to celkem nenápadně, pan Hroch s paní Hrochovou měli šestého Hrošíka:

 

Narodil jsem se 10.11.1968, tři měsíce po srpnové okupaci, jako nejstarší ze šesti dětí Kamily a Václava Bendových v Praze.

 

Volte ho!

 

Už přijetí na střední školu proběhlo nestandardním způsobem, i v zahraničí věděli o jeho nadání. Doposud jsem nevěděl, že něco takového bylo za bolševika možné:


Přes slušné studijní výsledky (vždy vyznamenání) a úspěchy v řadě matematických olympiád a soutěží jsem nebyl z politických důvodů přijat na gymnázium (při pokusu z deváté třídy mi dokonce ředitel gymnázia odpustil zkoušky a stejně pak bylo více uchazečů, kteří splnili vstupní podmínky lépe než já). Až po intervencích ze zahraničí jsem byl propuštěn na SPŠ strojní v Preslově ulici.

 

Studium ho vždy lákalo a tak zkoušel kdeco:


Po jejím ukončení v roce 1988 jsem byl na základě vítězství v Středoškolské odborné soutěži přijat bez zkoušek na MFF UK obor Matematická analýza. V létě 1990 jsem přestoupil na FF UK na obor filosofie. Tuto jsem z časových důvodů v roce 1993 nejprve přerušil a posléze ukončil.

 

Nevím sice, co je to hra na hrdiny, zato si cením, že se vypracoval až do pozice „čestný člen". To je něco na půl cesty ke kanonizaci nebo nabalzamování:

 

V roce 1990 jsem začal pracovat v poradní skupině Nadace Charty 77, v roce 1992 jsem byl zakládajícím členem klubu Altar, specializovaného na hry na hrdiny, od roku 1993 členem Křes’ansko-demokratického institutu, od roku 1999 čestným členem Občanského nadačního fondu. Od roku 2000 členem předsednictva občanského sdružení Archa.

 

Za našich mladých let nic takového jako „středoškolská skripta" nebývalo, ale skutečně by mne zajímalo, copak pan poslanec o vládnutí napsal. Pan poslanec ostatně velmi často používá slova, která jsou větší než popisované činy:

 

Jsem spoluautorem knihy Studenti psali revoluci, autorem středoškolských skript Co je vládnutí. Základy parlamentní demokracie, autorem stati Konservativismus v 90-tých letech.

 

Nikdy jsem si nedokázal úplně přesně představit, co znamená „praktikující římský katolík". Vysvětlil mi to až pan Benda, a musím uznat, že to v jeho podání nemusí být zase nic tak nezáživného. Dodejme ještě, že v současnosti má děti již čtyři:


Oženil jsem se v roce 1997 s manželkou Markétou, se kterou jsem se seznámil na naší chatě na Chlomku nad Davlí. Dnes je v domácnosti a stará se o dvě děti, tříletou dceru Johanu a ročního syna Jonáše. Jsem praktikující římský katolík.

 

Křesťanství, morálka a láska k hrochům neodmyslitelně patří k renesanční osobnosti pana Bendy. Jak je to s láskou k mývalům, ale nevíme:

 

Vycházím z tradičních evropských hodnot – křesťanské tradice, římského práva a řecké filozofie.
Líbí se mi hroch.

 

Ale základ jeho života je politika. Nejprve trpěl:

 

V roce 1986 byla doma první domovní prohlídka, u které nebyli přítomni rodiče, a já byl nucen jako plnoletý člen domácnosti respektovat soudní příkaz. V roce jsem byl 1988 poprvé samostatně vyslýchán.

 

Pak bojoval:

 

V roce 1989 spolu s bratrem Martinem nejprve spoluiniciátorem petice proti povinnému zastupování studentů Socialistickým svazem mládeže a za zřízení vysokoškolské samosprávy. Na podzim 1989 jsme se podíleli na přípravě demonstrace na Albertově 17.11. 1989. Od 22.11. jsem byl zvolen členem celostátního koordinačního výboru studentské stávky. Tuto činnost jsem vykonával až do ukončení stávky.

 

A pak vítězil:


Do ČNR jsem byl poprvé delegován studentským parlamentem 6. února 1990. Ve svobodných volbách v roce 1990 jsem byl opětovně zvolen jako studentský kandidát na kandidátce OF.

Poctivou prací to dotáhl až na předsedu ústavně právního výboru. Šťastná to země, kde je šéfem legislativního procesu parlamentu strojař středoškolák. Asi v souvislosti se svým volebním programem a zájmem o problematiku školství byl také předkladatelem školského zákona 243/2008:


Jsem pro příspěvky určené pro soukromé školky
Jsem pro kvalitní vzdělávání a efektivní vědu
Jsem proti zavedení státních maturit

 

Je nejen politikem, ale i členem představenstva akciové společnosti 4-Energetická, a. s. (je zde za "veřejnost") a živnostníkem, takže s ním můžete spolupracovat v oblasti podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. Protože má hluboký vztah k právu, což je vidět i v jeho volebním programu, na studium práv na věhlasné plzeňské univerzitě se přímo těšil:

 

Jsem pro rychlejší a jednodušší justici
Jsem proti pomalé a nepředvídatelné práci soudů
Jsem pro průhlednější veřejné zakázky
Jsem proti korupci a předem dohodnutým vítězům soutěží

 

Ale ze všeho nejvíc ho zajímala problematika restitucí a proto svou slavnou rigorózní práci dlouho plánoval. Jen měl obavu, že vzhledem ke zcela mimořádným studijním výsledků po něm nebude diplomová práce ani požadována, a on ztratí možnost posunout českou právní vědu do 21. století:

 

Ještě před vstupem na Právnickou fakultu Západočeské univerzity jsem věděl, že pokud se někdy dostanu až k diplomové práci, pak musí být na téma restitucí.

 

Cítil se zavázán skvělému odkazu svého otce a proto mu věnoval dojemné poděkování ve své, dnes již klasické, rigorózní práci. Zlé jazyky sice tvrdí, že se jedná o připomenutí méně bystrým hodnotitelům, o jak významného autora se jedná, ale to je jistě jenom v Čechách běžná závist:

 

Píšu tuto diplomku jako poděkování svému otci, který měl naprosto klíčový podíl na prosazení celé restituční legislativy (byl zpravodajem ústavně právního výboru Sněmovny lidu a podle svědectví tehdejších účastníků také klíčovým tvůrcem všech prorestitučních většin). Ač měl práva studovaná jen dramatickým životním osudem ať už ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, později přímo ve věznicích, nebo poté v ústavně právním výboru Sněmovny lidu Federálního shromáždění, udělal pro obnovu přirozeného řádu lidských práv v této zemi jako málokdo jiný. A i když jsou různé jeho zásluhy dnes už uznávány, za nekonečnou práci ve FS mi toto ocenění ještě schází.

 

V poslední době se nad ním začala stahovat mračna. Pro vnějšího pozorovatele to začalo tím, že v kandidátce pro neuskutečněné volby byl umístěn až na nevolitelné 18. místo. Neváhal a rozjel vlastní kampaň za preferenční body pod heslem „Váš hlas pro poctivou politiku":

 

Volte poctivou politiku

 

A přátelé mi říkají: školu máš hotovou, pověst dobrou – až na ten nešťastný zákon o odposleších, kterému skoro nikdo nerozumí, ale novináři tě za něj kritizují, pracovitý jsi vždycky byl, tak proč chceš utrácet peníze i energii v projektu, jakým je osobní volební kampaň? 

 

Když vypukl skandál na ZČU, pan Benda neprodleně a hrdě zveřejnil svou rigorózní práci na internetu a jistě se mu zdálo, že je vše v nejlepším pořádku. Ale pak se stalo něco varujícího. Pavel Bém mu nechtěl ani podat ruku:


A potkal jsem tam P.B. a ten mě skoro ani nechtěl pozdravit a pak mi podal ruku, jako by mu to dělalo fakt problém:-) Nevíte někdo proč?:-)
28 září v 12:05

 

To ovšem v politických kruzích předpovídá brzké potíže, a pro média je to jasným signálem k volnému lovu.


Co bylo dál, je notoricky známé. 16 713 slov, 115 577 písmen nebylo uznáno za hodna titulu JUDr. A přišly i pochybnosti o obsahu. Šťastná hvězda pohasla, Benda byl plánovaně obětován a média si vychutnávají sladkou pomstu za náhubkový zákon. Celá léta mu podkuřovala, chválila ho, a teď je z něj najednou nepřítel lidu. Díky titulu se chtěl ten nepřítel lidstva Marek Benda podle Mladé fronty zřejmě z 18. místa na kandidátce dostat do PSP…:)


Pan poslanec se vzbudil do světa, který nezná. Žádná protekce ze zahraničí, žádný stín „zásluh" otce disidenta, žádný respekt před textem velkého politika. Jen on a mediální štvanice. Až teď se ukáže, co v něm vlastně je. Jaké je to, být výjimečně na špatné straně barikády?

 

A co naše politicko-mediální scéna? Kauzou Benda nahradí kauzu Mýval, velikost fontu a řádkování přebije aféru, směřující k samotným základům polistopadového režimu a s ním spojeným organizovaným zločinem. A všechno pofrčí vesele dál. Se slzou v oku oslavíme 20. výročí získání demokratické svobody, zaplatíme prohrané arbitráže, uvítáme své americké osvobodite a budeme dál sledovat fingované konkurzy a předražené veřejné zakázky. Uvěříme, že extrémisté chtějí útočit na elektrárny, že Atta právě svačí v Ruzyni a Rusko nás chce příští týden obsadit. A svět bude pořád stejně krásný, jen bez Marka Bendy, jehož tragikomickou postavičku řízeně předhodili davu k roztrhání. Přesně tak, jak si to přejí.

 

Převzato z blogu Nautilus

 

Foto: zdroj

Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
  Odebírat  
Upozornit na