Zkušenosti frontové bojovnice
19. prosince 2013 vyšel na Britských listech článek Petry Mrtkové "Zkušenosti frontové bojovnice". Rád bych k němu napsal několik poznámek:
Paradoxem zčásti vysvětleným tupostí neonacistů a fašistů je nenávist vůči tzv. pseudohumanistům ve skutečnosti sloužícím jiným fašistům, kteří se za lidská práva a demokracii jen schovávají.
Zkušenosti frontové bojovnice
V článku se píše: "Romská kriminalita je v očích těch i oněch chápána nikoliv jako například lichva a prodej drog, nebo vzkvétající obchod s chudobou, kterými trpí samotní Romové, ale spíše jako krádeže peněženek, starého železa, či různých drobností ze zahrádek a garáží, se níž mohou snad mít zkušenost příslušníci majority především ti, žijící v sousedství lokalit obývaných většími skupinami chudých Romů. Pokud zástupci obou těchto skupin hovoří o "problémech soužití", pak obvykle popisují právě to, co se děje v okolí těchto tzv. sociálně vyloučených lokalit, nikoliv přímo v jejich centrech."
To vnímání krádeží peněženek a drobností je způsobeno četností, palčivostí a reálnou skutečností problému (zapojování dětí do zločinu, trestní nepostižitelnost drobných krádeží, rozklad státu včetně rezortů vnitra a spravedlnosti a státní správy), jelikož ti okradení sami nemají nic jiného, než tu peněženku s pár drobnými a pár drobností na zahrádce či ve sklepení paneláku. To souvisí s nemilou sociální situací velké části populace a nesmyslnými "reformami" minulých politických reprezentací. Vlivem mainstreamových médií a stresem způsobeným tíživou sociální situací 2/3 národa se občané radikalizují a vznikají tu nálady popsané v článku ekonomky Ilony Švihlíkové "Výmar po česku".
Další citace z článku: Názorný příklad pak představují obyvatelé maloměst (Morava, severozápadní a severní Čechy), kde je kumulace sociálně vyloučených či romského etnika problémem, ale kde nezaměstnanost je jen dílčím problémem, který je převážen katastrofálními platovými, příjmovými a výdajovými podmínkami a nedůstojnou úrovní minimální mzdy a četností lidí, kteří zde pracují za platy kousek nad hranicí minimální mzdy (nejhorší anticigánské nálady tak nejsou na Jesenicku a Bruntálsku s nejvyšší nezaměstnaností a bídou nebo na Ostravsku (které je na pokraji krvavé sociální bouře), ale třeba v Prostějově, Přerově, Vsetíně, Břeclavi, či na Šluknovsku a ve Varnsdorfu.
Jako rodák z Prostějova tak vnímám tento problém velice hluboce a intenzivně. I zdejší politici, novináři, podnikatelé, manažeři, úředníci (i ti bankovní), obyčejní občané, děti a mládež i učitelé nalhávají sobě i okolí, že nejhorším zlem pro společnost jsou Cikáni, kteří je okrádají a zneužívají sociální dávky. Nemají ponětí o skutečných zlodějích a důležitých ekonomických tocích a neuvědomí si, že i ty drobné v případě těch dávek, jim někdo účelově (např. politická podpora) dal a dovolil neúčelně použít. (Pokud dochází ke zneužití sociálních dávek některými romskými rodinami, odpovědnost za to nemůže nést přeci romské etnikum jako celek, ale měli by nést především tvůrci a kontroloři pravidel hry.) Jedním z nepřímých důkazů nesmyslnosti toho všeho jsou protichůdné požadavky zfanatizovaného davu, kdy na jedné straně by Cikány hnali do práce (klidně i nucené) a na druhou stranu se jim nelíbí, když imigranti z různých zemí světa tu pracují a tu práci "jim berou".
A tak v souladu s odkazem dochází k mediální štvanici i např. v regionálním tisku jako např. www.prostejovskyvecernik.cz, kde i díky nedostatečné inteligenci či nevychovanosti regionálních novinářů dochází k excesům (paní Košíčková by mohla referovat), které skončily až u soudu. Nebezpečné plíživé kampani celorepublikových médií (včetně internetu) bohatě placené kapitálem tak vyhovuje, že černou práci za ně dělá někdo jiný a ještě za pár šupů. A všichni, kteří pokud možno co nejpřesněji nevidí tuhle situaci a nechovají se podle toho v životě, tak dělají užitečné idioty někomu, kdo z toho má na úkor společnosti prospěch.
A tady jsou velké rezervy i ze strany romských komunit a romských aktivistů, že ne dostatečně spolupracují s jinými společenskými aktivitami a skupinami lidí, zastávající se lidí a jejich běžného života a (nejen) těch v běžné mluvě označovaných za diskriminovaných. A v tom "táhnout za jeden provaz" jedeme všichni.
Hezké Vánoce všem a přeji, abyste aspoň o svátcích na chvíli zapomněli na všední starosti.