COLLEGE STATION, TEXAS – Kladení rovnítka mezi válkou a individuálním zlem se stalo v současné mezinárodní politice všudypřítomným, ne-li přímo univerzálním jevem. Války jsou boje proti zlým tyranům a jimi kontrolovaným nelegitimním vládám. Díky této rétorice se války snáze ospravedlňují, snáze vedou a snáze podporují, a to obzvláště voleným vůdcům, kteří musí přímo reagovat na výkyvy ve veřejném mínění. A neméně dobře tento jazyk zabírá na jakoukoliv společnost v dnešní mediálně posedlé době.
Není tedy divu, že političtí předáci neustále personalizují mezinárodní konflikty. Bohužel také platí, že se války kvůli této rétorice hůře odvracejí, hůře ukončují a bývají i vražednější.
Rétoriku zosobněného zla lze snadno ukázat na amerických příkladech, ale rozhodně nejde o výlučně americký jev. Čínští představitelé obviňují tchajwanské předáky z napětí mezi oběma stranami Tchajwanského průlivu a všechny neduhy Tibetu kladou za vinu dalajlámovi. Demonstrantům z celého světa zase George W. Bush připomíná Hitlera a mullové v islámském světě ritualisticky připodobňují americké prezidenty k pozemským satanům, přičemž se však jedním dechem vyznávají ze základní náklonnosti k americkému lidu.
Pro nejvyšší představitele Spojených států bylo v poslední době téměř nemožné nasadit vojenskou sílu bez použití zmíněné rétoriky jako mantry a současně i berličky. Nejslavnější případ nastal v roce 1917. Když Woodrow Wilson žádal o vyhlášení války Německu, prohlásil: „S německým lidem nemáme žádný spor. Necítíme k němu nic jiného než sympatie a přátelství. Nikoliv z jeho popudu začala jeho vláda jednat a vstoupila do této války.“ Na vině byl tehdy pouze císař a jeho zlovolní nohsledi.
V roce 1990 přišel George H. W. Bush s totožnou výzvou: „S iráckým lidem nemáme žádný spor.“ Jeho syn prohlásil totéž v roce 2003 a dodal, že Iráčané „jsou každodenními oběťmi útisku Saddáma Husajna“. George W. Bush již dříve prohlásil, že Američané „nemají žádný spor s afghánským lidem“, pouze s al-Káidou a jejími stoupenci z Talibanu. Stejnou frázi použil dokonce i ve své poslední zprávě o stavu Unie v roce 2008, když prohlásil, že „naše poselství íránskému lidu je zřejmé: Nemáme s vámi žádný spor… Naše poselství vedoucím představitelům Íránu je rovněž zřejmé: Věrohodně zastavte jaderné obohacování, aby jednání mohla začít.“
Od Wilsonových dob všichni američtí prezidenti během působení v úřadu alespoň jednou vyslovili frázi, že „nemají žádný spor“ s nějakým zahraničním nepřítelem. Obvykle tyto výroky padají pouhých několik dní a někdy i hodin předtím, než dopadnou první americké bomby. Bill Clinton v předvečer bombardování Srbska pronesl: „Nedokážu již ani silněji zdůraznit, že se srbským lidem nemají Spojené státy žádný spor.“ Barack Obama během předvolební kampaně deklaroval: „S íránským lidem nemáme žádný spor. On sám ví, že prezident Ahmadínežád je bezohledný, nezodpovědný a necitlivý vůči jeho každodenním potřebám.“
Prezidenti používají takový jazyk z dobrého důvodu. Vědí, že veřejnost – tento živelný tavící kotel národů – bude raději bojovat proti diktátorům než proti bratrům a bratrancům v zahraničí. Wilsonova počáteční formulace bezpochyby vyvěrala z demografické a politické bezradnosti. Více než třetina Američanů měla v roce 1917 kořeny v Německu a u jeho spojenců. Wilson nemohl po svém lidu žádat, aby „zabíjel Fricky“, jak to často dělali britští a francouzští lídři, poněvadž spousta Wilsonových vojáků byla přinejmenším z etnického hlediska rovněž Fricky. Místo toho rétoricky proměnil americké vojáky z bratrovrahů v osvoboditele jejich dávné vlasti.
Teprve když zahraniční nepřátelé vypadali jinak, než jak sami sebe viděli Američané, mohli prezidenti vést války proti národu jako celku. Franklin Roosevelt tak mohl současně naléhat na Američany, ať nedopustí, aby světu „vládli Hitler a Mussolini “, a přitom jim oznámit, že „nyní stojíme uprostřed války proti Japonsku “. Válka v Evropě byla válkou za osvobození utiskovaných národů od tyranů. Válka v Pacifiku byla rasovou válkou.
Takto politicky účelový jazyk má však strategické nedostatky. Za prvé se po svalení viny za určitý mezinárodní konflikt na jediného člověka – na nějakého Saddáma Husajna nebo Kim Čong-ila – jen obtížně hledá takové řešení, které by nebylo výsledkem tyranova pádu. Představte si, jak Bush – za předpokladu, že by se do Iráku nikdy nevrátila válka – vyjednává v roce 2005 či 2006 se Saddámem Husajnem, když ho předtím označil za Hitlera této generace.
Ještě znepokojivější je ztotožnění konfliktu s jediným lidským zdrojem, což zastírá systematičtější a zrádnější povahu mezinárodních konfliktů. I v tomto případě si zkuste představit, že by se nedávné dějiny byly vyvinuly jinak a Saddám Husajn se místo války na poslední chvíli rozhodl využít nabídky Bushovy administrativy na odchod do exilu. Nebo že by se pokus o atentát na Saddáma v prvních hodinách války byl setkal s úspěchem.
Kdyby byl Irák skutečně disponoval zbraněmi hromadného ničení, jak Bush věřil, pak by po Husajnově odchodu skončily tyto zbraně v rukou… koho vlastně? Kladení rovnítka mezi válkou a jediným tyranem proto přináší politikům strategická omezení. A paradoxně také vede k vyššímu počtu obětí mezi civilisty. Bomby namířené na zahraniční diktátory nebo jejich bezpečnostní aparát téměř bez výjimky zabíjejí jednotlivce daleko od koridorů moci. Jejich smrt se však snáze stravuje a ospravedlňuje, pokud piloti, vojáci i veřejnost, která to vše sleduje doma, věří, že násilí bylo alespoň namířeno proti zosobněnému zlu.
Taková rétorika zjevně zabírá. Je globální povahy. Zároveň však napomáhá dělat ze světa nebezpečnější místo, neboť zastírá skutečné důvody pro válku a umožňuje národům po celém světě ospravedlňovat násilí a konflikty nikoliv jako prostředek k dosažení určitého cíle, nýbrž jako posvátnou misi osvobozování, svobody a vykořeňování tyranie. Dokud političtí vůdci nezavrhnou rétoriku zla jako ospravedlnění války, válka samotná pravděpodobně nezmizí.
Jeffrey A. Engel je ředitelem programů na Scowcroftově institutu mezinárodních záležitostí Texaské A&M univerzity.
Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, © 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
