Manuel Ochsenreiter: Profesore Dugine, západní mainstreamová média a vládnoucí politici popisují nedávnou situaci na Ukrajině jako konflikt mezi proevropskou, demokratickou a liberální opoziční aliancí na jedné straně a autoritářským režimem s diktátorem jako prezidentem na straně druhé.Souhlasíte s tím?
Alexandr Dugin: Znám tyto názory a považuji tento typ analýzy za zcela špatný. Nemůžeme rozdělit svět dnes ve stylu studené války. Neexistuje žádný "demokratický svět", který stojí proti "protidemokratického světu", jak to ukazují mnohá media na západě.
MO: Vaše země, Rusko, je jedním z center tohoto tzv. "protidemokratického světa", budeme-li věřit našim mainstreamovým médiím. Dočítáme se že Rusko s prezidentem Vladimirem Putinem se snaží zasahovat do ukrajinské domácí politiky…
AD: To je úplně špatně. Rusko je liberální demokracie. Podívejte se na ruskou ústavu: Máme demokratický volební systém, fungující parlament, systém volného trhu. Ústava je založena na západním vzoru. Náš prezident Vladimir Putin vládne zemi demokratickým způsobem. Nejsme monarchie, nejsme diktatura, nejsme sovětský komunistický režim.
MO: Naši politici v Německu nazývají Putina "diktátorem"! A to vzhledem k jeho LGBT-zákonnům, jeho podpoře Sýrii, žalobám proti Michailu Chodorchowskému a "Pussy Riot" …
AD: Tak mu říkají "diktátor", protože se jim nelíbí ruská mentalita. Každý bod, který jste zmínil, je zcela demokraticky legitimní. Není tam ani jeden "autoritářský" element. Přestože se vám něco nelíbí na ruské politice, nelze popřít, že Rusko je liberální demokracie. Prezident Vladimir Putin přijímá demokratická pravidla našeho systému a respektuje je. Nikdy porušil jediný zákon. Takže Rusko je součástí liberálně demokratického tábora a vysvětlovat ukrajinskou krizi podle vzoru studené války nefunguje.
MO: Takže, jak můžeme popsat tento násilný a krvavý konflikt?
AD: Potřebujeme velmi jasné geopolitické a civilizační analýzy. A musíme přijmout historická fakta, i když nejsou v těchto dnech v módě!
MO: Co tím myslíte?
AD: Dnešní Ukrajina je stát, který nikdy historicky neexistoval. Jedná se o nově vytvořený subjekt. Tento subjekt má alespoň dvě zcela odlišné části. Tyto dvě části mají odlišnou identitu a kulturu. Západní Ukrajina, která je jednotná ve své východoevropské identitě. Drtivá většina lidí, kteří žijí v západní Ukrajině, se cítí jako součást východní Evropy. A tato identita je založena na úplném odmítnutí jakékoliv panslovanské myšlenky, včetně Ruska. Rusové jsou považováni za existenčního nepřátele. Můžeme to říci asi takhle: Oni nenávidí Rusy, ruskou kulturu, a samozřejmě ruskou politiku. To je důležitou součástí jejich identity.
MO: Nejste na to naštvaný, jako Rus?
AD: (směje se) Ale vůbec ne! Je to součástí jejich identity. To nemusí nutně znamenat, že s námi chtějí válčit, prostě nás nemají rádi. Měli bychom to respektovat. Podívejte se, Američany nenávidí mnohem více lidí a přitom s nimi spolupracují. Takže když nás západní Ukrajinci nenávidí, to není ani špatné, ani dobré – to je fakt. Je třeba se s tím smířit. Ne každý nás miluje!
MO: Ale Východní Ukrajinci, to jsou Rusové jako vy!
AD: Ne tak rychle! Většina lidí žijících ve východní části Ukrajiny sdílí společnou identitu s ruským lidem – historickou, civilizační a geopolitickou. Východní Ukrajina je absolutně ruská a euroasijská země. Takže v jednom státě jsou dvě Ukrajiny. Vidíme to velmi jasně ve volbách. Populace je rozdělena v pohledu na řešení každého důležitého politického problému. A to zejména pokud jde o vztahy s Ruskem. Jsme svědky toho, jak dramatickým se stává tento problém: Jedna část je absolutně anti-ruská, druhá část absolutně pro-ruská. Dvě různé společnosti, ze dvou různých zemí a dvou různých národních, historických identit žijí v jednom celku.
MO: Zeptám se tedy, která společnost je dominantní?
AD: To je důležitou součástí ukrajinské politiky. Máme dvě části, a máme hlavní město Kyjev a v něm máme obě identity. Kyjev ale není ani hlavním městem západní Ukrajiny, ani východní Ukrajiny. Hlavní město západní části je Lvov, hlavní město východní části je Charkov. Kyjev je hlavním městem umělé entity. To je to, co je důležité vědět, abychom pochopili tento konflikt.
MO: Západní média, stejně jako ukrajinští "nacionalisté", důrazně nesouhlasí s pojmem "umělé" pro ukrajinský stát.
AD: Fakta jsou jasná. Vytvoření státu Ukrajina v dnešních hranicích nebylo výsledkem historického vývoje. Byla to byrokratická a administrativní rozhodnutí Sovětského svazu.Ukrajinská sovětská socialistická republika byla jednou z 15 ústavních republik Sovětského svazu od svého vzniku v roce 1922 do jejího konce v roce 1991. V průběhu této 72leté historiie se hranice republiky změnila mnohokrát. Podstatná část toho, co je nyní nazýváno západní Ukrajinou, bylo připojeno Rudou armádou v roce 1939 a doplněno o dříve ruský Krym v roce 1954.
MO: Někteří politici a analytici říkají, že nejjednodušší řešení by bylo rozdělení Ukrajiny na východní a západní stát.
Dugin: To není tak jednoduché, jak to může znít, protože bychom si vytvořili problémy s národnostními menšinami. V západní části Ukrajiny žije dnes mnoho lidí cítí s ruskou identitou a ve východní části žije část populace, která sebe považuje za západní Ukrajince. Vidíte: jednoduché rozdělení státu by opravdu mohlo jeden problém vyřešit, ale vytvořilo by nové. Můžeme si představit, že by ještě došlo k oddělení Krymu, protože tato část Ukrajiny je území obydlené čistě ruským obyvatelstvem.
MO: Proč se zdá, že Evropská unie má tak velký zájem o "import" všech těchto problémů do své sféry?
AD: Není to zájem žádné evropské aliance, je to v zájmu Spojených států. Je to politická kampaň, která je vedena proti Rusku. Výzva Bruselu, aby se Ukrajina se připojila k Západu, okamžitě přinesla konflikt s Moskvou i uvnitř Ukrajiny. To není překvapivé a vůbec ne pro někoho, kdo něco ví o ukrajinské společnosti a historii.
MO: Někteří němečtí politici říkají, že oni byli překvapeni dramatickými scénami v Kyjevě …
Dugin: To říká víc o normách politického a historického vzdělání vašich politiků, než o krizi na Ukrajině…
MO: Ale ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl výzvu Západu.
AD: Samozřejmě, že ano. On byl volen proruským východem, nikoli na západě.Janukovyč nemůže jednat v rozporu se zájmem a vůlí jeho osobní voličské základny.Pokud by přijal výzvu západní EU byl by okamžitě zrádcem v očích svých voličů. Janukovyčovi podporovatelé chtějí integraci s Ruskem. Chcete-li to říci jasně: Janukovyč prostě dělal to, co bylo velmi logické. Žádné překvapení, žádný zázrak. Jednoduše logická politika.
MO: V současné době existuje velmi pluralitní a politicky barevná opoziční aliance proti Janukovyovi: Tato aliance zahrnuje typické liberály, anarchisty, komunisty, homosexuály a také nacionalistické a dokonce i neonacistické skupiny a hooligans. Co spojuje tyto různé skupiny a jejich ideologie?
AD: Oni jsou spojeni čistou nenávistí proti Rusku. Janukovyč je v jejich očích zástupce z Ruska, přítel Putina, muž Východu. Nenávidí vše, co má co do činění s Ruskem. Tato nenávist je drží spolu, je to blok nenávisti. Chcete-li to říci jasně: Nenávist je jejich politická ideologie. Oni nemají rádi ani EU nebo Brusel.
MO: Jaké jsou hlavní skupiny? Kdo je dominantní silou opoziční akce?
AD: Jedná se jednoznačně o nejnásilnější neonacistické skupiny na tzv. Euro-Maidanu..Usilují v Kyjevě o násilí a vyvolání situace vedoucí k občanské válce.
MO: Západní mainstreamová média tvrdí, že role těchto extremistických skupin se zdramatizovala díky proruským médiím, která očernila celou opoziční alianci.
AD: Samozřejmě, že ano. Jak ale chtějí vysvětlit, že EU a evropské vlády podporují extremisty, rasisty a neonacisty mimo hranice EU, zatímco dělají uvnitř EU dramatická a nákladná opatření proti většině umírněných pravicových skupin?
MO: Ale jak mohou například gay pravicové skupiny a levicově orientované liberální skupiny bojovat po boku neonacistů, kteří nejsou, jak je dobře známo, k homosexuálům příliš přátelští?
AD: Za prvé, všechny tyto skupiny nenávidí Rusko a ruského prezidenta. Tato nenávist je spojuje. A levicové křídlo liberálních skupin není méně extremistické než neonacistické uskupení. Máme tendenci si myslet, že jsou liberální, ale to je strašně špatně. Zjistili jsme, a to zejména ve východní Evropě a v Rusku, že velmi často homosexuální lobby, krajně nacionalistická a neonacistická uskupení jsou spojenci. Také homosexuální lobby má velmi extremistické představy o tom, jak deformovat vzdělávání a ovlivňovat společnost. Neměli bychom zapomínat na to, že gay a lesbická lobby není méně nebezpečná pro jakoukoli společnost než neonacisti.
MO: Víme o takovém spojenectví i z Moskvy. Alexej Navalnyj, liberální bloger a kandidát na moskevského starostu, byl podpořen aliancí složenou z organizací homosexuálních práv a neonacistických skupin.
AD: Přesně tak. A tato Navalného koalice byla podpořena také na Západě. Jde o to, že není vůbec důležitý ideologický obsah těchto skupin. To není zajímavé pro Západ.
MO: Co tím myslíte?
AD: Co by se stalo, kdyby neonacistické organizace podporovaly Putina v Rusku nebo Janukovyče na Ukrajině?
MO: V EU by začala politická kampaň, v níž by se nad tím všechna velká západní mainstreamová média pohoršovala…
AD: Přesně to je ten případ. Jde jen o to, na které straně taková skupina stojí. Je-li skupina proti Putinovi, proti Janukovyčovi, proti Rusku, ideologie této skupiny není problém. Jakmile tato skupina podporuje Putina, Rusko nebo Janukovyče, stává se ideologie okamžitě velkým problémem. Je to všechno o geopolitické straně, na níž je ta skupina. To není nic jiného než geopolitika. To, co se děje na Ukrajině, je velmi dobrá lekce,. Lekce nám říká: Geopolitika je dominantou těchto konfliktů a nic jiného. Jsme toho svědky také v dalších konfliktech například v Sýrii, Libyi, Egyptě, v oblasti Kavkazu, Iráku, Íránu. . .
MO: Každá skupina stojící na straně Západu je "dobrá" skupina bez ohledu na to, zda je extrémní?
AD: Ano, a jakákoli skupina nesdílející stanoviska Západu, i když tato skupina je sekulární a mírná, bude západní propagandou nazývána "extremistickou". Tento přístup přesně ovládá geopolitické bojiště dnes. Můžete být nejradikálnější a najbrutálnější salafistický bojovník, můžete nenávidět Židy a jíst lidské orgány před kamerou, a to tak dlouho, dokud budete bojovat v zájmu západu proti syrské vládě, pak jste respektovaným a podporovaným spojencem Západu. Když budete bránit multináboženskou, sekulární a tolerantní společnost, všechny ideály Západu mimochodem, ale budete v rozporu se západním zájmem, jako syrské vláda, jste nepřítel. Nikoho nezajímá to, co si myslíte a kdo jste, jde jen o to, kterou geopolitickou stranu jste si zvolili, a od toho se odvíjí, zda jste dobrý nebo špatný v očích západního hegemona.
MO: Prof Dugine, zejména ukrajinské opoziční skupiny, které se označují za "nacionalisty" by s vámi rozhodně s nesouhlasili. Tvrdí, že: "Jsme proti Rusku a proti Evropské unii, jsme zastánci třetí pozice!" Totéž by paradoxně řekl také salafistický bojovník v Sýrii: "Nenávidím Američany, stejně jako syrskou vládu". Existuje dnes něco jako třetí pozice v této geopolitické válce?
AD: Myšlenka, že zastávám třetí a to nezávislou pozici mezi dvěma dominantními bloky, je dnes velmi častá. Měl jsem nějaké zajímavé rozhovory s vedoucí postavou čečenské separatistické guerilly. Přiznal se mi, že on opravdu věřil v možnost nezávislého a svobodného islámského Čečenska. Ale později poznal, že neexistuje žádná možnost "třetí pozice". Pochopil, že bojuje proti Rusku na straně Západu. Byl to geopolitický nástroj Západu, proxy NATO na kavkazském bojišti. Stejné ošklivé a pravdivé zásady platí pro ukrajinské "nacionalistické" skupiny a pro arabské salafistické bojovníky: Jsou to západní loutky. Je pro ně těžké to přijmout, protože nikdo nemá rád podobnou myšlenku, totiž že je užitečný idiot Washingtonu.
MO: Můžete se vyjádřit jasně, že "Třetí cesta" je naprosto nemožná?
AD: Nejde to vzhledem k tomu, jak dnes vypadá svět z geopolitického hlediska. Geopoliticky je svět rozdělen mezi pozemní a námořní velmoc. Pozice pozemní síly je dnes prezentována Ruskem a námořní je ve Washingtonu. Během 2. světové války se Německo snažilo prosadit třetí pozici. Tento pokus byl založen právě na těch politických chybách, o nichž mluvíme právě teď. Německo šlo do války proti námořní velmoci, reprezentované loďstvem britského impéria a později Američany, i proti síle pozemní velmoci Rusku. Berlín bojoval proti hlavním globálním hráčům a prohrál válku. Výsledkem bylo úplné zničení Německa. Takže když i silné a mocné Německo v té době nebylo dostatečně silné, aby prosadilo třetí pozici, jak to dnes chtějí udělat mnohem menší a slabší skupiny? To je nemožné, to je směšná iluze.
MO: Každý, kdo tvrdí, že dnes bojuje za nezávislou "Třetí cestu", je ve skutečnosti loutkou Západu?
AD: Ve většině případů ano.
MO: Moskva se zdá být velmi pasivní. Rusko nepodporuje žádné své loutky například v zemích EU. Proč?
Dugin: Rusko nemá imperialistickou agendu. Moskva respektuje svrchovanost a nebude zasahovat do vnitřní politiky kterékoli jiné země. A je to poctivá a dobrá politika. Jsme toho svědky i na Ukrajině. Vidíme mnohem více politiků EU a dokonce i politiků a diplomatů USA cestujících do Kyjeva na podporu opozice, než ruských politiků podpoujících Janukovyče. Neměli bychom zapomínat, že Rusko nemá žádné velmocenské zájmy v Evropě, ale Američané je mají. Upřímně řečeno, Evropská unie není skutečný evropský subjekt – to je imperialistický transatlantický projekt. Neslouží zájmům Evropanů, ale zájmům Washingtonské správy . "Evropská unie", je ve skutečnosti protievropská. A "Euro-Maidan" je ve skutečnosti "proti-Euro-Maidan." Násilní neonacisté na Ukrajině nejsou ani "nacionalističtí", ani "vlastenečtí" ani "evropští" – jsou to ryze americké loutky. To samé platí pro skupiny a organizace hájící homosexuální práva, jako FEMEN nebo levé křídlo liberálních protestních skupin.
Zdroj: Manuelochsenreiter.com
P.S. Alexandr Geljevič Dugin (*7. ledna 1962 Moskva) je ruský publicista, politolog, sociolog, filosof, profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě, ideolog tzv. eurasijského hnutí. Je autorem desítek monografií na nejrůznější témata a stovek článků.
Překlad: Starý doktor
