Září 15, 2012
Současné Španělsko představuje obrázek zmaru a beznaděje. V celé zemi je oficiálně bez práce každý čtvrtý občan v produktivním věku, ve věkové skupině 16-24 let každý druhý. Čtvrtina obyvatel Španělska žije pod hranicí chudoby, 800 tisíc domů zůstalo po zhroucení stavebního boomu opuštěných. A přece se v tomto moři kapitalistické bídy nachází místo, kde nikdo nežije v bídě a nikdo se nebudí s obavami a strachem, že dnes přijde o práci. Vítejte v Marinaledě, kde JINÝ SVĚT není jen možný, ale již se stal skutečností!
Marinaleda je vesnice se zhruba 2700 stálými obyvateli, která se nachází v provincii Andalusie s centrem v Seville. Na první pohled vypadá podobně jako mnoho jiných vesnic španělského venkova. Při bližším průzkumu ovšem návštěvník rychle narazí na řadu neobvyklostí – obchody a restaurace nemají žádné vývěsní štíty s reklamami na coca-colu ani „akční cenové nabídky“, zdi zdobí malby s radikálně levicovou politickou tématikou a ulice nesou jména po Ernestu Che Guevarovi, Salvadoru Allendem a Fermínu Salvocheovi, členovi 1. internacionály a velmi oblíbenému starostovi Cadizu z 19. století, známému jako „svatý anarchismu“. V pracovně starosty pak vlaje vlajka španělské druhé republiky a sám starosta každého návštěvníka vítá s „palestinou“ na krku.
Zrození „utopie“
Starostou Marinaledy je již třicet tři let místní rodák, Juan Sanchéz Gordillo. Předák radikálních odborů Sindicato Andaluz de Trabajadores, poslanec andaluského parlamentu za stranu Sjednocená levice (Izquierda Unida) a učitel historie v jedné osobě vyhrává od roku 1979 všechny volby absolutní většinou voličských hlasů. Sanchéz se ve vesnici narodil v roce 1949. Tehdy to podle něj bylo zaostalé místo sužované chudobou, negramotností rolníků a chronickou emigrací místních lidí za prací do bohatších částí Španělska, do Německa a Francie.
Po pádu Francovy diktatury se však Marinaleda stává střediskem mohutných bojů chudých zemědělců za půdu. Vesničané začali organizovaně obsazovat pozemky v okolí vesnice, které vlastnil, ale nijak nevyužíval vévoda Infantádo. Policie farmáře opakovaně z půdy vytlačovala a zavírala je do vězení, nicméně ti ve svém odporu a obsazování půdy vytrvali. Uspořádali mimo jiné pochod na Madrid, okupovali letiště a banky v Seville a prošli si třináctidenní masovou protestní hladovkou, která je dostala až na samý pokraj sil. A v roce 1991, po 12 letech lítých bojů, to stát s obavami na možné problémy při výstavě Expo92 v Seville vzdal! Regionální vláda rozhodla, že ladem ležících 1200 hektarů pozemků „El Humuso“ bude vyvlastněno feudálům ve prospěch farmářů.
Na tomto základě vzniká v Marinaledě zemědělské družstvo Cooperativa Humar – Marinaleda, které je kolektivním vlastníkem získané půdy a největším zaměstnavatelem ve vesnici. Na dříve nevyužívaných pozemcích se dnes pěstuje chřest, brokolice, papriky, fazole, olivy a obilí. Družstvo má k dispozici konzervárnu, skleníky a lisovnu oleje. Rozsah půdy ve svém držení družstvo zvýšilo nákupy na více než dvojnásobek.
Práce a bydlení pro každého
Zajímavé a důležité ovšem není to, co družstvo vyrábí, ale jak to vyrábí! V intencích své bojové tradice se vesnice rozhodla zorganizovat si svůj ekonomický život na socialistických principech svobody, rovnosti a respektu k lidské důstojnosti. Je jediným místem (nejen) ve Španělsku, kde platí právo na práci – každý člen družstva pracuje šest a půl hodiny denně a bere za jakoukoliv práci stejnou denní mzdu – 47 euro.
Lidé přitom střídají činnosti, kterými se zabývají, a žádné pracovní místo nepatří jednotlivci, nýbrž se na něm střídají obyvatelé vesnice tak, aby ve výsledku každý mohl pracovat. Ve výsledku si každý vydělá cca 1200 euro měsíčně. Podobně vydělávají i ti, kteří pracují ve vesnici v obchodech, školách, kultuře, sportu a na dalších místech. V Marinaladě tímto způsobem prakticky úplně vymýtili nezaměstnanost, a to se na polích dostává práce i mnoha obyvatelům okolních vesnic!
Družstvo ovšem nenabízí lidem pouze práci, ale i bydlení. Za posledních několik let se ve vesnici postavilo 600 nových domků. Pohodlné, moderní třípokojové byty o 90 metrech čtverečních obytné plochy s terasou si lidé staví sami svépomocí. Podmínkou získání bydlení je, že se každý zapojí do stavby, přičemž až nakonec po dostavbě daného počtu domů se losem určí, kdo kde bude bydlet. Každý také odpracuje stanovený počet hodin na stavbách dalších domů.
Stavitelé pobírají během budování svých domů pravidelný měsíční plat. Materiál na stavbu dodává a platí regionální vláda. Odborníci učí ostatní obyvatele vesnice jak provádět složitější stavební práce. Po skončení výstavby mají lidé právo užívat byty za symbolický nájem 15 euro měsíčně (cca 1,25 % výše jejich příjmů), nemohou ho však prodat ani pronajímat. Marinaleda se tak úplně vyhnula řádění spekulace a hypotéční bublině, které položily zbytek Španělska.
Vedle pěkných domků si vesnice postavila také moderní školy, zdravotnické středisko, velmi dobře vybavený sportovní komplex, fotbalový stadion, plavecký bazén, centrum pro seniory a kulturní dům. V Marinaledě funguje levná školní jídelna, péče o starší občany, velmi levné jesle a další sociální služby. U obce byly vybudovány zahrady a přírodní park. Obyvatelé společně vysázeli stovky stromů. Obec má i vlastní rozhlasovou a televizní stanici, které vysílají směs hudby, zpráv, kultury (v sobotu starosta recituje svoje vlastní básně) a vzdělávacích pořadů. Když nevysílá sama, pouští pořady kubánské a venezuelské televize.
Vláda lidových shromáždění
Nic z toho všeho by nemohlo fungovat, kdyby progresivní sociální politika nešla ruku v ruce s nejhlubší demokracií, s účastí lidí na rozhodování a řízení chodu nejen družstva ale všech veřejných aspektů života vesnice. Dvacetkrát až třicetkrát do roka se v Marinaledě koná lidové shromáždění, kterého se může účastnit každý obyvatel vesnice, kde se rozhoduje o otázkách, jako jsou sportovní utkání, pořádání slavností, konání „rudé neděle“ – dobrovolnické nedělní brigády zajišťující čištění města a nutné opravy, ale také o rozdělení peněz z městského rozpočtu na určité aktivity.
Následně se v jednotlivých čtvrtích scházejí místní shromáždění, kde se peníze za účasti rezidentů rozdělují přímo na jednotlivé výdajové položky. Rada města předkládá lokálním shromážděním k diskuzi návrhy investic a výdajů na příští období. Lidé společně, na základě dobrovolného rozhodnutí solidárně podporují bojující pracující ve Španělsku, Latinské Americe, stejně jako utlačované obyvatele okupovaných palestinských území a Západní Sahary. Nedávno zorganizovali vyvlastnění základních potravin ze supermarketů a jejich předání chudým rodinám a sociálním centrům (psali jsme ZDE).
Ve vesnici normálně každé čtyři roky probíhají volby – vedle většinové Sjednocené levice je v radě města zastoupena i sociální demokracie (PSOE). Co naopak Marinaleda nemá, je místní policie. Ačkoliv by podle zákona mělo v obci sloužit 4-7 policistů, obyvatelé se rozhodli polici zrušit, a tím mimo jiné ušetřili až 260 tisíc euro ročně. Tam, kde se rozhoduje a pracuje společně, bez útlaku a vykořisťování jedněch druhými, o policii nikdo nestojí a není také k ničemu zapotřebí – kriminalita je po léta nulová.
Život v Marinaledě tedy skýtá obraz autentického, humánního socialismu – zajištění práva na práci a bydlení všem, kolektivní vlastnictví hlavních výrobních prostředků, rozvinuté sociální služby, bohatý sportovní a kulturní život, dobrovolnická práce pro komunitu, solidarita s utlačovanými celého světa, participativní rozpočet, přizvání všech lidí k účasti na rozhodování o záležitostech komunity, nulová zločinnost…
Vytvořit takový stav nebylo jednoduché. Předcházeli tomu léta zuřivých bojů o půdu, tvrdých střetů s represivními složkami státu. Sám starosta Sanchéz přežil dva pokusy o zavraždění – jeden z rukou policejního důstojníka, druhý z rukou fašistů. Sedmkrát byl uvězněn…
Samozřejmě, s problémy musí Marinaleda bojovat i dnes. Někteří obyvatelé například vedení vyčítají, že příliš spojilo osud vesnice se zemědělstvím a že málo podporuje vzdělávání a rozvoj náročnějších služeb. Bez ohledu na to zůstává skutečností, že Marinaleda představuje inspirativní příklad pro stovky a tisíce obyvatel Španělska, z nichž mnozí se do vesnice přestěhovali. A je živou ukázkou toho, že jiný svět – svět svobody, rovnosti a lidské důstojnosti je opravdu možný!
Napsáno za použití zdrojů:
http://www.spectrezine.org/marinaleda-where-better-world-exists
http://www.nytimes.com/2009/05/26/world/europe/26spain.html?_r=1&pagewanted=all
http://www.guardian.co.uk/world/2012/aug/15/spanish-robin-hood-sanchez-gordillo
http://www.presseurop.eu/cs/content/article/2601651-marinaleda-ruda-oaza-vzdorujici-krizi
http://www.youtube.com/watch?v=8rlqT4NPM9E
Převzato z www.antikapitalista.cz
