Bývalý šéf německé kontrarozvědky Hans-Georg Maaßen, který byl vyhozen kancléřkou Merkelovou poté, co odmítl zasáhnout vůči demonstrujícím proti kriminalitě ilegálních migrantů v Saské Kamenici v létě 2018), vyzývá jako jeden z prvních signatářů k podpoře Berlínské deklarace o svobodě projevu. Podepsalo ji 150+ německých novinářů, právníků, vědců a dalších osobností veřejného života.
Rusko se zde staví do role „rozumného prostředníka“, který chce, aby se Íránci a Arabové domluvili sami, čímž elegantně vyšachovává USA z pozice hlavního arbitra.
Teherán mluví z pozice síly. Tvrdí, že nemá co ztratit, protože už nyní čelí masivním útokům.
Teď právě proběhly kulaté narozeniny podřipského kulturního Svěrače a scéna ve stopadesáté jeskyni od centrálního světového dění připomíná Ladovu obrazovou skrumáž v Jedové chýši v Praze. Kritizovat se nesmí nic a připomenout nálepku Svěrače na jakýchsi listinách s výrazy Sprcha a Rak je nežádoucí. Tato skutečnost se raději obchází humanistickým Koljou, který už ovšem mezitím vyrostl k nepoznání. Dneska má podobu Putina.
Pane docente, jak hodnotíte vývoj v naší a světové akademické a vědecké komunitě za posledních 30 let? Přibližně na přelomu milénia se situace začala postupně, a pak stále rychleji, zhoršovat.…
Donaldova politika je jako holub, co sedí na lampě a najednou vidí dva dědky hrající šachy. Přiletí, zamává křídly, rozjebe všechny figurky, vykálí se na šachovnici a odletí si zpátky zase sednout na lampu čumět kolem sebe.
Toto prohlášení UNCPGA zatím v ČR zveřejnila jen Naše pravda a to 12. března 2026. Škoda, že česká vláda neadoptuje ani tento velmi opatrný tón, který však přesto jasně konstatuje, že USA a Izrael porušily mezinárodní právo i Chartu OSN.
Strach jsem ztratil teprve ve vězení, kde jsem přestal vidět rozdíl mezi vězni politickými a nepolitickými a kde jsem zažil při své desetidenní hladovce v litoměřické věznici pocit téměř absolutní svobody. Teprve tam jsem zažil kompletní ztrátu strachu a závislosti dokonce i na tom vězeňském žrádle.
Proč nejsou na všech veřejných budovách íránské vlajky, proč nezasedají všechny krizové štáby na eurounijních a vládních úrovních a neřeší, jak se co nejlépe vymezit proti agresorům? A jak se zachováme, až nás náš spojenec požádá, abychom se připojili do nějaké nové „koalice ochotných“?