Hořký samet

Hořký samet: Kyrie eleison (41. díl)

Během prvních čtyř let sametové svobody se Město na prahu osvíceného věku proměnilo v Město hříchu. V historickém centru pásli bývalí veksláci prostitutky. Z Prahy se stala levná prádelna na špinavé peníze. Zločinci všeho druhu zaujali medializované pozice úspěšných společenských modelů. Svoboda beztrestně lhát a podvádět se stala univerzálním návodem na štěstí. Medůza otevřela brány zahraničním spekulantům a multinárodním firmám a udělala z Nového Jeruzaléma evropské centrum podsvětí.

Hořký samet: Steinovi (40. díl)

„Měl jsi v lednu pravdu, Jirko.“ Rozmrzele přiznal otcův mentor. „Havlovo rozhodnutí nominovat Sachera na ministra vnitra bylo jako bys pověřil hladovýho kozla dohledem nad záhonkama s petrželí.“ Ušklíbl se. „Za pár měsíců ministrování za sebou ten Lidovec nechal naprostou spoušť a přitom se nenávratně ztratila hromada cenných materiálů, včetně tvýho osobního svazku.“ 

Hořký samet: Exkomunikace (39. díl)

„Můžete mi alespoň říct, o čem to je?“ Váhala jsem.
„Samozřejmě.“ Popotáhnul nosem kníratý křesťan. „Potvrzuješ, že Josef Bartončík nikdy nespolupracoval s StB a že si tohle lživý obvinění vymysleli novináři, aby Lidovou stranu diskvalifikovali z demokratický vlády.“
„Aha.“ Statečně jsem mu petici vrátila. „Tak to pěkně děkuju.“
„Zapomněla jsi to podepsat!“ Naježil se.
„Promiňte.“ Omluvně jsem se usmála. „Pod tohle svoje jméno nedám.“

Hořký samet: Kapitulace (38. díl)

„Můžu za to, že nebude revoluce?“ Vydechla jsem šokovaně. „Jak může bejt moje vina, že kontrarozvědka ukradne archívy?“

Hořký samet: Sledovačka (37. díl)

Právě jsem stiskla kliku, když se za mnou ozval hrubý smích. „Pospěš si, princezno.“ Volal svalnatec. „Ať nepropásneš vyučování.“
Překvapením jsem oněměla. Medůza se nejen nebála sametové legislativy, přísně zakazující sledovat soukromé osoby, byla navíc drzá. Teď když si sledovačka uvědomila, že se nehoní za naivní kořistí, už se nadále nenamáhala skrývat pravé záměry. Všichni jsme věděli, že víme. Obličejové rysy mých pronásledovatelů prozrazovaly stejně tolik smyslu pro černý humor jako ochoty páchat násilí.

Hořký samet: Medůza (36. díl)

V tu chvíli se venku ozvaly kroky v křupajícím sněhu.
„Někdo chodí po zahradě!“ Vyskočila jsem na nohy.
„To snad ne.“ Pochybovačně zamrkala. 
Následovala jsem ji po špičkách do ložnice rodičů. Povytáhla na okně papírovou žaluzii a opatrně vykoukla ven.
„Ježišmarja. Mělas pravdu.“ Zašeptala vyděšeně a ukázala dolů na dvojici lidských stínů, natahujících se na terase. „Jsou tam nějaký chlapi s baterkou!“

Hořký samet: Podnikatel (35. díl)

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsem to dokázal!“ Otec vyprázdnil kalich bublinkového vína jako mýtický hrdina, který naplnil svoje osudové poslání. „Jsme teď boháči a před námi se otevírá svobodnej svět. Není to úžasný?“
Po půlnoci mu máti odmítla dolít. 
„Nezapomeň, že pýcha předchází pád.“ Varovala ho. „Kroť se, Jirko.“

Hořký samet: Nebeský zpěv a plesání (34. díl)

„Jak můžeš bejt takhle hloupej, Jirko?“ Křičela na něj vysoko posazeným hlasem. „Nikoho jinýho na světě by nepadalo šťourat do vosího hnízda!“ Zdálo se, že propukne v pláč. Nikdy by nesouhlasila s tím, že otce do Děvína doprovodíme, kdyby tušila, že se tam bude pouštět do kontroverzních diskusí. „Copak ty lidi neznáš?“ Přeskakoval ji hlas. Tajně doufala, že si otec v hledišti potichu vyslechne, co a kdo o kom v revoluční době říká, jako by to udělal každý inteligentní člověk, aby se podle toho mohl zařídit. „Co tě to napadlo převychovávat místní kolaboranty na vlastence?“

Hořký samet: Sametový Mikuláš (33. díl)

„Co podle tebe ten ruskej ambasador Jakešovi řekl?“ Ptala se skepticky máti. 
„Představuju si to tak, že generálnímu tajemníkovi vyřídil zdvořilej vzkaz od Gorbačova a připomněl mu, že se na našem území nachází sto čtyřicet tisíc vojáků Rudé armády, který jsou v případě potřeby demonstranty připraveni bránit.“ Otec se ušklíbl a pozvedl půllitr k přípitku. „Koho z nás by to v osmašedesátým napadlo, Alice, že jednou bude českej národ sovětským okupantům vděčit za záchranu našich dětí!“ 

Hořký samet: Generální stávka (32. díl)

Najednou nikde nebyl jediný komunista. Podzimní větry odvály do zapomnění pavoučí síť aktivních spolupracovníků StB. Televize otočila o sto osmdesát stupňů, jako by pan Majer s Arabelou definitivně vyrvali Rumburakovi kontrolu nad kouzelnou skříňkou. Zprofanovaní hlasatelé na obrazovce čile převlékli kabáty. Mediální pracovníci se připojili k revoluci lásky připnutím trikolóry na hruď a novináři plynule nahradili bláboly o Perestrojce sametovým žargonem, jako by otočil kazetu v magneťáku.