Hořký samet: Na kolotoči (10. díl)

„Hele. Už mám taky kozu.“ Vytáhla jsem si tričko a ukázala jí nateklou bradavku.
Pohled na mojí hruď Martu škodolibě pobavil.
„Seš si jistá, že to není husí kůže?“
„Zatím mám jenom jednu. Ale máma mi slíbila, že než se naděju, naroste mi taky ta druhá.“ Poučila jsem jí horlivě.
„A co všechno ti máma ještě říkala?“ Vyzvídala sestra. „Například to, že jsem si od doktora nechala předepsat prášky?“

 

Hořký samet: Havárie (9. díl)

Stěny našeho sklepa musely být neobyčejně tlusté. Příjem na otcově rádiu byl ještě horší než kdykoliv jindy, což už jsem ani nepovažovala za možné. Z reproduktorů se ozývalo strašidelné šustění duchů, sem tam doplněné o nějaké hrůzyplné slovo vytržené z kontextu. „Vidina totální anihilace… grrrr… nebezpečí kontaminace… juíííí… leukemie… grrrr… rakovina.“
„Prosím tě, panebože. Dej, ať ty atomový mraky odfoukne vítr někam dál.“ Nervózně jsem mnula kuličky růžence a bojovala s klaustrofobií. „Nechce se mi ještě umřít.“

 

Hořký samet: Golgota (8. díl)

„Budu do tebe postupně pouštět stále více elektřiny, abych změřila tonickou aktivitu v tvých svalech, OK?“ Doktorka Fousková mi vrazila do úst dřevěný roubík. „Tohle musíš mít, aby sis přitom nepřekousla jazyk.“ Vysvětlila mi s odzbrojující samozřejmostí. Sotva zmizela za dveřmi, moje tělo se začalo nekontrolovatelně zmítat v palbě elektrických výbojů. Každý z nich byl o poznání delší a silnější než ten předchozí, až jsem si připadala napůl mrtvá.

 

Hořký samet: Zima (7. díl)

Každý můj pohyb vyplýval z pramene mých emocí. Klouzala jsem po světelném mostě přes propast času. Vibrace klavírních strun se mi splétaly pod nohama jako sluneční paprsky. Mé tělo bylo nezvykle lehké, má mysl plná záře. Vznášela jsem se nad pódiem jako by se na mě snad nevztahoval zákon gravitace.

 

Hořký samet: Puchýře a modřiny (6. díl)

Se stisknutými zuby jsem počítala monotónní cvakání minutové ručičky hodin. Než se posunula o dvanáct dílků, praskly mi na chodidlech puchýře. Cítila jsem uvnitř těsných špiček, jak mi teplá tekutina prosakuje ponožkami.

 

Hořký samet: Balet (5. díl)

„Zkrátka a dobře, nejsem si jistá, jestli je moudré, abys nastoupila ke studiu na konzervatoři, Trumpetko.“ Máti vypadala ztrápeně. „Mám pocit, že ti tahle škola nemůže nabídnout to, co hledáš. „Proč by nemohla?“ Vykřikla jsem. „Stálo mě to roky dřiny, abych se sem dostala. Nikdy se baletu nevzdám!“

 

Hořký samet: Hostina (4. díl)

„Tak teda na zdraví, děvčata.“ Otec ceremoniálně pozdvihl sklenku. „Připíjím nám všem na štěstí. Na dny, které nám přinesou svobodu. Společně tu oslavíme blížící se nevyhnutelný pád sovětského impéria.“

 

Hořký samet: Sameťáci (3.díl)

Byl to zázrak. Jako by mi spadly šupiny z očí. Najednou se na mýtince zjevilo tolik hnědých kloboučků, že jsem nevěděla kam šlápnout. Hlavičky sameťáků vyrůstaly ze šťavnaté trávy tak blízko u sebe, že bychom je bývali mohli sklízet sekačkou na trávu.

 

Hořký samet: Rumburak, houby s octem a Aparatura (2. díl)

„Napadne někoho z vás, odkud se vzal český výraz pro pocit zklamání, ´houby s octem´?“ Vlídný farář studoval publikum. „Když náš pán trpěl na kříži a prosil o trochu vody, aby utišil žízeň, jeho mučitelé mu na tyči podali houbu nasáklou octem.“

 

Hořký samet: Houby (1. díl)

Český výraz ‘houby’ má plejádu protikladných významů. Může znamenat nesmysl, ale taky vůbec nic. Když prohlásíte ‘našel jsem houby’, může to jednoduše znamenat, že jste z lesa přišel s prázdnou. Houba může být nástroj určený k čištění hladkých povrchů a též někdo, kdo má podobnou schopnost nasávat. Ovšem nejpozoruhodnější význam slova ‘houby’ souvisí s dobou předcházející našemu zrození… První díl románu na pokračování.