Pokud bychom sečetli hypotetické navýšení výdajů na zbrojení o 252 mld. Kč, tedy o cca 3 % HDP (12,1 % příjmů) na zbrojení a 86,4 % z příjmů státu, které jsou nutné na mandatorní výdaje, dostaneme číslo 98,5 %. Znamená to, že vládě z jejích vlastních příjmů zbyde na nemandatorní výdaje pouhých 32 mld. Kč.
Bohužel se nemohu ubránit dojmu, že žaloba ze strany prezidenta byla připravena a konzultována přímo s někým, řekněme ze širšího okruhu ÚS. I pro absolutně nepolitického občana je asi překvapující, co všechno se dá stihnou za několik hodin v komplikované kauze. (Hlavně pokud má sám zkušenosti s dynamikou práce našich úřadů.) A i velmi nepolitický občan by se mohl začít domnívat, že právě začal plán B. Tedy, když to nešlo pomocí voleb, půjde to jinak.
Českým mediálním a politickým prostorem v minulých týdnech zahýbal sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Vzhledem k tomu, že nakonec proběhl bez větších komplikací, dokonce až tak, že jeho mluvčí oznámil, že pro velký úspěch se budou „naši krajané“ scházet v ČR každý sudý rok, považujeme za nutné se k celé akci vyjádřit. Sjezd nevydal obvyklé závěrečné komuniké, což mě vede k tomu, abych o tomto spolku shrnul základní fakta a trochu si zaspekuloval o důvodech pro takové rozhodnutí.
Jakmile se ve vědomostní soutěži střetne člověk nad padesát či nad šedesát (jakékoli profese) se studentem, mladým absolventem nebo doktorandem, je v podstatě jisté, že vyhraje.
V Íránu se Kačerovi nedaří, ač má k dispozici svůj geniální armádní discobambulator, tak skvěle vyzkoušený ve Venezuele. Ale nešť, má holt svoje vlastní pokrokové metody: Obklopit se pitomými patolízaly, kteří ho nebudou ohrožovat vlastním myšlením typu někdejšího amerického D. Rumsfelda nebo Dicka Čejena, a bude klid.
Nebylo mi jedno, když za minulé vlády naše republika ztratila zbytky nezávislosti (i úrovně) a na post ministra zahraničí byla jmenována tragikomická figura. Není mi jedno, když dnes nová vláda, od které si mnozí dost slibovali, bude mít na pozici ministra zahraničí ctižádostivého politika, který chce vždy víc, než na co stačí, a udělá pro to vše
Teď právě proběhly kulaté narozeniny podřipského kulturního Svěrače a scéna ve stopadesáté jeskyni od centrálního světového dění připomíná Ladovu obrazovou skrumáž v Jedové chýši v Praze. Kritizovat se nesmí nic a připomenout nálepku Svěrače na jakýchsi listinách s výrazy Sprcha a Rak je nežádoucí. Tato skutečnost se raději obchází humanistickým Koljou, který už ovšem mezitím vyrostl k nepoznání. Dneska má podobu Putina.
Strach jsem ztratil teprve ve vězení, kde jsem přestal vidět rozdíl mezi vězni politickými a nepolitickými a kde jsem zažil při své desetidenní hladovce v litoměřické věznici pocit téměř absolutní svobody. Teprve tam jsem zažil kompletní ztrátu strachu a závislosti dokonce i na tom vězeňském žrádle.
Česká televize opatřuje většinu svých pořadů titulky, které mají pomoci lidem odkázaným spíše na zrak než sluch rozumět uváděným pořadům. Během 20 minut jsme napočítali 32 hrubých chyb, a to nepočítám interpunkci.
Dnešní Vidlákův článek mi připomněl řadu zklamání, která jsem, s výjimkou prvního týdne po 20. srpnu 1968, zažil během svého života v Protektorátu Čechy a Morava, ČSR, ČSSR, ČSFR a nakonec ČR.…