Teď právě proběhly kulaté narozeniny podřipského kulturního Svěrače a scéna ve stopadesáté jeskyni od centrálního světového dění připomíná Ladovu obrazovou skrumáž v Jedové chýši v Praze. Kritizovat se nesmí nic a připomenout nálepku Svěrače na jakýchsi listinách s výrazy Sprcha a Rak je nežádoucí. Tato skutečnost se raději obchází humanistickým Koljou, který už ovšem mezitím vyrostl k nepoznání. Dneska má podobu Putina.
Donaldova politika je jako holub, co sedí na lampě a najednou vidí dva dědky hrající šachy. Přiletí, zamává křídly, rozjebe všechny figurky, vykálí se na šachovnici a odletí si zpátky zase sednout na lampu čumět kolem sebe.
Právě teď jsme svědky lámání časů, které lze s marx-leninskym klasikem charakterizovat jako vývoj, “v němž starý už nestačí a nový to ještě nezvládá”.
Slzy zklamání, rozčarování, ale i štěstí v českém týmu v Itálii vystřídaly slzy zmaru a útrap v jiné části světa. A lyže nahradila válečná munice.
Možná vám nějací zlí lidé řekli, že nás tehdy zradili Francouzi a Britové, naši dnešní spojenci v Malé válce, ale nevěřte jim, milé děti. To ten zlý a věrolomný Beneš nejprve ubližoval pracovitým Němcům v pohraničí, a když zjistil, že s ním už nikdo nekamarádí, poslal tajný dopis do Mnichova… (Publikováno jako varování v září 2018)