Zdravotnictví je nejvíce sledovaným a „nejkrvavějším“ polem privatizační války v ČR. Počátky přitom vypadaly slibně a vcelku bezproblémově, když se soukromými lékaři stali praktičtí lékaři, pediatři, gynekologové, dentisté a další ambulantní specialisté.
Ze socialistických Okresních ústavů národního zdraví tak zbyly v podstatě jen lůžková zdravotnická zařízeni. Ta byla v drtivé většině převedena na formu příspěvkových organizací . Vznikly tak na jedné straně fakultní nemocnice, spojené s lékařskými fakultami, na straně druhé oblastní nemocnice, jejichž zřizovatelem byly tehdejší okresy nebo obce.
Okresní a městské nemocnice se po čase zákonitě dostaly do červených čísel, neboť za stejnou péči dostávaly podstatně menší úhrady od zdravotních pojišťoven. Tyto úhrady navíc stagnovaly při neustálém zvyšování cen léčiv, zdravotnického materiálu, energií a mzdových nákladů. Zdravotní pojišťovny (především VZP) také stále prodlužovaly jejich splatnost. Čas od času to stát vyřešil jednorázovým nalitím peněz do systému, ale situace se cyklicky opakovala.
Se vznikem krajů byly okresní nemocnice převedeny do pravomoci nově vznikajících krajských zastupitelstev. Byly částečně oddluženy. Kraje, vedené v drtivé většině ODS, se rozhodly opustit formu příspěvkových organizací a začaly je převádět na akciové společnosti. ČSSD, která v té době vládla, nebyla schopna ani přesvědčit všechny své vlastní krajské zastupitele, aby pro taková řešení nehlasovali, ani prosadit zákon o neziskových organizacích a síti zdravotnických zařízení, která by zajišťovala alespoň minimální dostupnost zdravotní péče.
Po převodu zdravotnických zařízení v působnosti krajů na akciové společnosti následoval zpravidla vznik tzv. zdravotnických holdingů, jejichž smyslem bylo ještě více zakrýt a centralizovat rozhodování o peněžních tocích (a provizích :D) ve zdravotnictví. Současně probíhalo rušení celých nemocnic, jejich oddělení, případně převádění na léčebny dlouhodobě nemocných, které nebyly schopny zajistit ani základní zdravotní služby pro obyvatelstvo takto postižených regionů. Přitom často docházelo k částečnému nebo úplnému znehodnocení již vynaložených investic.
Celý tento proces byl spojen s drastickými úsporami na zdravotnickém materiálu (někdy i za cenu porušování předepsaných léčebných postupů) a mzdách, především pro střední a nižší zdravotnický personál. Na druhé straně se zdravotnickým zařízením pouštělo žilou v minulém díle popisovanou metoda outsourcingu, kdy se služby jako úklid, doprava, stravování, praní prádla, údržba budov prohlásily za neefektivní, byly pronajaty soukromým firmám a po krátké době se zjistilo, že náklady na takovou službu jsou dvojnásobné při nižší kvalitě. Dalším typickým způsobem tunelování byly nesmyslné a předražené investiční akce.
Převodem na akciové společnosti se také zajistilo, že jak zastupitelé, tak občané naprosto ztratili přístup k jakýmkoliv relevantním informacím o hospodaření jednotlivých akciových společností i zdravotnických holdingů. O hospodaření těchto společností se nezajímal ani náš „svobodný“ tisk. Přestože po celou dobu krajští hejtmanové i radní zodpovědní za zdravotnictví tvrdili, že převod na akciové společnosti neznamená privatizaci nemocnic, a že si kraje ponechají stoprocentní vlastnictví nově vzniklých a.s., skutečností je, že proces privatizace v některých krajích již nastal.
Zahájili jej ve Středočeském a Karlovarském kraji, podle mého názoru se jedná o pilotní projekt ODS, který má otestovat reakci veřejnosti. Privatizace navíc proběhly netransparentně, za podezřele nízké ceny a společnostem, které se zaregistrovaly (zpravidla na Kypru nebo v jiných daňových rájích) několik týdnů před privatizací.
Nyní se připravuje podobným způsobem a s podobnou argumentací převod fakultních nemocnic a zdravotních pojišťoven na akciové společnosti. Zahájený proces pokračuje podle stejné šablony, Bendlové, Julínkové, Cikrtové, Všetečkové a další krtci ve funkci zdravotnických zahradníků odvádějí pro své chlebodárce skvělou práci. A co na to občané? Kdy už konečně vyjdou masově do ulic, aby si chránili svůj majetek a své ústavně zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči?
Ilustrace převzata z příručky Ministerstva zdravotnictví Návod na použití českého zdravotnictví v roce 2008
Související články:
Česká outsourcingová republika – 2. část: Vodní víry v našich peněženkách
Česká outsourcingová republika – 1. část
