Retro: Tři blbci aneb Když se v kině prachy mastí, slepíme si příběh leukoplastí
Recenze filmu „Tři bratři“.
Recenze filmu „Tři bratři“.
Jednoho dne se stane, že velká skupina Kanaďanů bude mít oprávněně plné zuby Harperovy neokonzervativní vlády (oni ji mají plné zuby už teď) a začne proti ní vést kampaň.
V oku cyklónu zavládlo ticho, klid a láska k životu. Dalo by se skoro říci, že žijeme blaženě. Je to, jako by karanténa nastartovala ozdravný proces. Nebe nad hlavou je čistě modré, vzduch plný ozónu. Otcové rodin využívají volno ke stříhání živých plotů. Matky se vrátily do kuchyně. Děti, jež mají sourozence, jsou spokojené, že si můžou celý den hrát v rodinném kruhu. Mí synové najednou bez odmlouvání studují na počítači interaktivní lekce. Za dvě hodiny denně se naučí víc, než dříve za osm. Na ulici se lidé z dálky zdraví. Třeba ve strachu z kontaminace, už nikdo nikoho nepřehlíží. Neznám člověka, který by nebyl vděčný za dobré slovo, za pouhý úsměv.
Bože, usměj se na mne koutkem oka,
povzdechni si nade mnou,
ať cítím závan tvého dechu.
Dej ať přečkám tuto nekonečnou noc.
Ale život vždycky rozdělí ty kdo se milují
bezhlučně
pozvolna jak čas běží
a moře smaže jejich stopy
v písku na pobřeží
Opono našich představ,
roztáhni se do širokého šklebu.
Stojí před tebou člověk,
třesoucí se duše, zlomená bříza.
Kdo touží po naplnění
neboť se obává prázdnoty?
Kdo hledá moudrost
aby unikl chapadlům šílenství?