Hořký samet: Klavír (11. díl)

Pokaždé, když Honza stiskl pedál, přimáčkl se ke mně těsně bokem a naše těla na okamžik splynula v jeden trup se čtyřmi pažemi. Bolest a potlačená vášeň tryskaly z hloubi našich tlukoucích srdcí a měnily se v hudbu. Vřelé tóny Dvořákovy skladby vyvěraly zpod otevřeného víka klavírního křídla jako termální pramen z úpatí skály. Skoro jsem se rozplakala radostí a vysílením, když jsme zahráli poslední akord.

 

Hořký samet: Na kolotoči (10. díl)

Kapitola první – Hořký Samet Kapitola druhá –  Hořký Samet Část 1, Kapitola třetí – Hořký Samet   Kapitola třetí (část druhá) Slepice nebo vejce?   TRVALO SKORO měsíc, než se normalizační veřejnost dozvěděla o katastrofě v Černobylu. Komunistický mainstream ovšem vynaložil mimořádné úsilí k zamlžení informací o závažnosti úniku radioaktivních materiálů z havarovaného reaktoru. …

 

Hořký samet: Havárie (9. díl)

Stěny našeho sklepa musely být neobyčejně tlusté. Příjem na otcově rádiu byl ještě horší než kdykoliv jindy, což už jsem ani nepovažovala za možné. Z reproduktorů se ozývalo strašidelné šustění duchů, sem tam doplněné o nějaké hrůzyplné slovo vytržené z kontextu. „Vidina totální anihilace . . . grrrr . . . nebezpečí kontaminace . . . juíííí . . . leukemie . . . grrrr . . . rakovina.“
„Prosím tě, panebože. Dej, ať ty atomový mraky odfoukne vítr někam dál.“ Nervózně jsem mnula kuličky růžence a bojovala s klaustrofobií. „Nechce se mi ještě umřít.“

 

Hořký samet: Golgota (8. díl)

„Budu do tebe postupně pouštět stále více elektřiny, abych změřila tonickou aktivitu v tvých svalech, OK?“ Doktorka Fousková mi vrazila do úst dřevěný roubík. „Tohle musíš mít, aby sis přitom nepřekousla jazyk.“ Vysvětlila mi s odzbrojující samozřejmostí. Sotva zmizela za dveřmi, moje tělo se začalo nekontrolovatelně zmítat v palbě elektrických výbojů. Každý z nich byl o poznání delší a silnější než ten předchozí, až jsem si připadala napůl mrtvá.

 

Hořký samet: Zima (7. díl)

Každý můj pohyb vyplýval z pramene mých emocí. Klouzala jsem po světelném mostě přes propast času. Vibrace klavírních strun se mi splétaly pod nohama jako sluneční paprsky. Mé tělo bylo nezvykle lehké, má mysl plná záře. Vznášela jsem se nad pódiem jako by se na mě snad nevztahoval zákon gravitace.

 

Hořký samet: Puchýře a modřiny (6. díl)

Se stisknutými zuby jsem počítala monotónní cvakání minutové ručičky hodin. Než se posunula o dvanáct dílků, praskly mi na chodidlech puchýře. Cítila jsem uvnitř těsných špiček, jak mi teplá tekutina prosakuje ponožkami.

 

Hořký samet: Balet (5. díl)

„Zkrátka a dobře, nejsem si jistá, jestli je moudré, abys nastoupila ke studiu na konzervatoři, Trumpetko.“ Máti vypadala ztrápeně. „Mám pocit, že ti tahle škola nemůže nabídnout to, co hledáš. „Proč by nemohla?“ Vykřikla jsem. „Stálo mě to roky dřiny, abych se sem dostala. Nikdy se baletu nevzdám!“

 
 

Hořký samet: Hostina (4. díl)

„Tak teda na zdraví, děvčata.“ Otec ceremoniálně pozdvihl sklenku. „Připíjím nám všem na štěstí. Na dny, které nám přinesou svobodu. Společně tu oslavíme blížící se nevyhnutelný pád sovětského impéria.“

 

Hořký samet: Sameťáci (3.díl)

Byl to zázrak. Jako by mi spadly šupiny z očí. Najednou se na mýtince zjevilo tolik hnědých kloboučků, že jsem nevěděla kam šlápnout. Hlavičky sameťáků vyrůstaly ze šťavnaté trávy tak blízko u sebe, že bychom je bývali mohli sklízet sekačkou na trávu.