Chraňte mne moru, tyfu a zdravého rozumu. Zdravý rozum jsou protialkoholické plakáty a řízené státy, zdravý rozum jsou prezervativy a televizory, zdravý rozum je sterilní poezie, která slouží dobré věci, ušetřte mne zdravého rozumu, při své vitalitě vydržím víc než kdokoli jiný, ale na zdravý rozum umřu do týdne tou nejsmutnější smrtí, která existuje, zdravý rozum ve mně likviduje všechno, co na umění má nějaký smysl.
Skutečné války velkého rozsahu už dnes nejsou zapotřebí, neboť je mnohem snadnější a výnosnější jiná metoda.
Ovšem heslo „Obohacujte se“ nevymyslel Klaus, to pouze napodobil Bucharina a Trockého…
„Rozum je kurva ďáblova“, tvrdil Martin Luther, a kolega Hoff dodává: „Neřek bych, nedá každému!“
Poslední dobou slýchávám, že nás lidí je moc, že Oni už takové množství nevolníků a otroků nepotřebují. A co kdybychom toto tvrzení obrátili?
Sice to nebyla křídla motýla ani křídla vážky, nýbrž křídla lehkého jednomotorového letadýlka Cessna 172, které pilotoval Mathias Rust ve svých osmnácti letech. 28. května 1987 přistál po letu trvajícím téměř pět a půl hodiny v Moskvě blízko Rudého náměstí na Velkém Moskvoretském mostě u chrámu Vasila Blaženého.
Lži o jaderné energii, kterými jsme krmeni, jsou propracovány tak chytře jako mistrovská díla Benvenuta Celliniho. Tyto lži byly vyrobeny zatraceně lépe než samotné jaderné elektrárny.
Vláda se udržela u moci dva a půl měsíce (72 dnů!) a potom byla barbarským a hulvátským způsobem zlikvidována. Během sedmi dnů bylo ubito 30 tisíc lidí a 50 tisíc lidí bylo vzato do zajetí a z nich bylo 10 tisíc odsouzeno k smrti! Byli stříleni u hřbitovní zdi, dnes je to národní památník Francie! Komuna byla utopena v krvi.
Chybí už jen nahradit nápis Liberté, égalité, fraternité nedvojsmyslnými slovy: Infanterie, kavalerie, artilerie.
