Pokud by se český premiér za Prymulu postavil a zbrzdil jasně účelový útok opozice, asi bychom se za několik dní na celou věc dívali jinak. Andrej Babiš asi nepochopil, že svým postojem odstartoval útok na sebe sama, útok, který může být velmi nebezpečný.
Pokud by se děti měly učit o někom, kdo se zasloužil o změnu poměrů, byl by to právě Karel Kryl.
Stalo se politickou módou, že za Českou republiku dnes mluví (a jedná) vlastně kdokoli, kdo se cítí povolán. Jménem České republiky dnes vystupují lokální politici s psychiatrickou diagnózu, notoričtí alkoholici, absolventi plzeňských práv, či politici považující se za Tchajwance.
Všimněme si, že do ČT má přístup jen velmi málo lidí, jsou to ti prověření, u kterých je jistota, že se nedopustí nějakého vlastního soudu, či nezmíní něco, o čem se dnes nemluví.
Nechci teď rozebírat otázku, proč se podařilo uchránit obyvatelstvo především ve státech „východní Evropy“ a nikoli ve státech „svobodných“ nazývaných často „vyspělé státy na západ od našich hranic“, ale je třeba neustále upozorňovat na fakt, že především v Praze vzrůstá mezi některými obecními politiky, diplomaticky řečeno, epidemie příklonu k extrémní pravici.
Doufejme, že kromě epidemie, která nás dnes ohrožuje, se neobjeví epidemie další: Ta, proti které Koněv bojoval.
Jako příklad práce ČT mohu uvést, že v pořadu Události odvysílala tato televize vstup redaktora Jiřího Hynka, který opakovaně označil Andreje Babiše za „bývalého premiéra“.
Jedním z důvodů, proč jsem se tehdy já i řada mých kolegů angažovala, byla snaha o demokratizaci společnosti včetně toho, aby skončilo překrucování historie. To se dnes, bohužel, děje podobně jako před rokem 1989. Je hanbou a slabostí snažit se měnit dějiny a spoléhat na to, že je dnes jen nemnoho pamětníků.
