Není nač čekat (5. díl)

V současnosti jde již bez přehánění o životy a majetek drtivé většiny našich občanů, možná celého národa. Ruku k nápravě by tedy měli přiložit všichni, a to bez rozdílu.

 

Není nač čekat (4. díl)

I ve čtvrté části článku navazuji volně na svůj původní článek ze 17. 12. 2020 pod názvem Doba osudového rozhodnutí nastala. V této části se chci zabývat voláním občanů po sociální spravedlnosti, a to v širších souvislostech. Snažím se tak reagovat na představy některých čtenářů a blíže vysvětlit některé body ve shora citovaném článku pro lepší …

 
 

Není nač čekat (2. díl)

Přechod na 5. Kondratěvovu vlnu má sice přinést žádoucí podstatný nárůst společenské produktivity a společenského bohatství, předtím však nutno zvládnout značné transakční náklady a nemalá rizika přechodového období (fáze turbulence), a to včetně možnosti zániku lidské civilizace v chaosu nezvládnutelných živelných přeměn.

 
 
 
 
 

Ještě k českým národním zájmům

Volíme si takové představitele, kteří se chovají spíše jako úředníci koloniální správy cizího státu v ČR než jako představitelé našeho státu… Proč nesledujeme a nehájíme české národní zájmy?

 

Senioři, křičte!

V době našeho zvýšeného zadlužení bychom měli být jako řádní hospodáři zásadně proti používání přijatých úvěrů k vyplácení jakýchkoliv peněz za účelem spotřeby. Úvěrové peníze by měly přednostně směřovat k financování restrukturalizace naší ekonomiky, do nových investic apod. Pokud ale za mimořádných okolností dochází k rozdělování peněz z přijatých úvěrů mezi občany (ať již přímo či nepřímo přes zaměstnavatele) za účelem spotřeby (oficiálně za účelem udržení zaměstnanosti, která ovšem skončí, jakmile stát tyto peníze přestane zaměstnavatelům k danému účelu vyplácet), je třeba takové peníze rozdělovat mezi občany poměrným a tedy spravedlivým způsobem. Nic takového se zatím nechystá, právě naopak.