Tchajwance nebrat!
Senát ve stávající podobě se stal problémem, který je třeba systémově řešit.
Jsme na osudové křižovatce. Máme na výběr mezi naší vlastní likvidací (k čemuž stačí být nadále pasivními a vyčkávat na vlastní porážku), nebo zásadní změnou života k lepšímu (o což se ale musíme sami přičinit). To, kam budeme směřovat, je na nás. Je ale třeba vědět, že k opravě dalších našich omylů již nebude příležitost.
Slibovaný ráj na Zemi nastane, až zjistíme, že si realitu vytváříme sami.
Máme-li se ještě jako národní stát a národ zachránit, nelze odchod z EU oddalovat.
Rostoucí podpora našeho odchodu z EU ze strany našich občanů se setkává s bariérou účelových tvrzení českého mainstreamu i vlády o škodlivosti či nereálnosti czexitu a vyúsťuje tudíž následně v obavy některých našich občanů z takového kroku. Některé alternativní politické subjekty se přitom dožadují referenda v této věci, ačkoliv dosud nezajistily dostatečnou informovanost občanů o …
Ať už ty informace o našem úspěchu a Babišově radosti v Bruselu čteme, jak chceme, dovídáme se jen o plánu na naše zadlužení, a to ještě za pro nás zcela nepřijatelných podmínek. O žádném plánu obnovy tam není ani slovo. EU tedy, jak je jejím zvykem, pouze slibuje a rozděluje peníze, které sama nemá. Ničeho dalšího schopná není.
Stále více našich občanů volá po spojení subjektů české alternativní politické scény, které se zatím dlouhodobě nedaří. Výzvu k tomuto kroku vydala nedávno i SPD. Je to logické, blíží se další celostátní volby, blíží se i volba nového prezidenta republiky a česká alternativa je na rozdíl od svých oponentů opět nejednotná a nepřipravená. Pojďme si tedy nejprve připomenout hlavní příčiny tohoto problému a poté naznačit i možný způsob jeho řešení.
Neoliberální kapitalismus se překonal a kapitalismus jako ekonomický systém narazil na své limity, bez možnosti dále expandovat. Jakým ekonomickým (a politickým) systémem ho chceme nahradit?
Je na čase, aby si lidé u nás uvědomili, že žádné peníze, které v souvislosti s odstraňováním některých následků koronavirové krize dostanou (bez ohledu na formu), nebudou zadarmo. Budeme je muset v té či oné formě vždy splácet.
Otázka tedy nestojí, zda z EU vystoupit či nikoliv, nýbrž kdy a za jakých okolností. S tím souvisí též otázka, jak dlouho jsme schopni a ochotni ještě působit jako krmelec pro západní země za situace propadu HDP a vzniku enormních ztrát v našem hospodářství.