Za těchto okolností je zarážející, že máme z rozhodnutí poslanecké sněmovny platit státní příspěvky i těm subjektům, kteří se u nás vyhýbají daňové povinnosti. Toto rozhodnutí poslanecké sněmovny navozuje několik otázek, např. proč většina poslanců toto rozhodnutí prosadila, zda to snad bylo z důvodu podpory firem ve vlastnictví zákonodárců v daňových rájích, či šlo „jen“ o další nekvalifikované rozhodnutí. Čí zájmy poslanci vlastně hájí?
Proč tak soustavně a cíleně škodí naše vlády a parlament našemu státu a jeho občanům?
Začíná to připomínat situaci v Rusku za premiéra Černomyrdina a tehdy okřídlené pořekadlo: „Chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky.“
Když kdokoliv mající pojem o krizovém řízení viděl, jak zpočátku celý štáb chodil společně na tiskovky či vítat letadlo z Číny se zdravotními pomůckami, musely jít na něj nutně mrákoty.
České národní zájmy by měly být tedy předmětem co nejširšího konsensu občanů ČR a jako takové pak být projednány v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a povýšeny potřebnou formou na úroveň oficiálního dokumentu našeho státu.
To, co se kolem nás již delší dobu odehrává, lze označit za souboj 2 odlišných projektů, a to amerického projektu Trojmoří (Mezimoří) a již zmíněného projektu světových globalistů.
Za situace, kdy není hájení českých národních zájmů od europoslanců vyžadováno a tím méně následně hodnoceno, nemají vodítko k výběru europoslanců a k jejich hodnocení ani sami voliči.
Je otázkou, jak dlouho nám bude ještě trvat, než se rozhodneme začít se znovu stavět na vlastní nohy, a to jak ekonomicky, tak v rámci přiměřených možností i politicky. Jako kolonie v rámci EU to samozřejmě možné není.
