Z televizního vysílání se stala elektronická kuchařka. Na všech kanálech pečou, vaří, dusí, praží, škvaří a grilují všechny myslitelné i nemyslitelné chutě okounějících diváků. Těm tečou husté sliny po bradě a místo budování svobody a demokracie, na které kašlou, se snaží podle té zatracené bedny také kuchtit.
Hlupáci, když je úplně všechno jen za peníze, proč dělají tolik naprosto zbytečných věcí zadarmo? Proč činí tolik věcí jenom pro sobě odcizené potěšení, aby se jim v nesnesitelném vězení s krvelačnými nájmy více líbilo?
Pořád mi bylo divné, proč mi těch skoro celých 31 let všichni, média zvlášť, vyčítají rasizmus a xenofobii. Došlo to dokonce tak daleko, že jsem se nakonec musel podrobit procedurám hlubinné psychologie.
Vzdáme se svých důchodů! Nebudeme plenit státní rozpočet! Ať vláda raději koupí gripeny nebo chřipku. Nenecháme se manipulovat důchody! Přece byste nechtěli, aby se komunisti vrátili!
Občané, stal jsem se obětí nehorázného podvodu. Nejsem sám, je nás takových mnoho a vlastně všichni občané naší krásné země. Svoboda, demokracie, lidská a občanská práva, to vše je v troskách. Divím se, že takový podvod je přehlížen.
Soudruzi a soudružky důchodci, přece byste nechtěli, aby se komunisté vrátili? Přece byste nechtěli, aby se vrátily prázdné regály, výjezdní doložky, nebo také první máje, lepení chemlonových deček, zavařování, sbírání céček, kůly v plotě a jiné nešvary reálného socializmu? Přece byste místo svobody, demokracie a lidských práv nechtěli hrbit hřbet před Rusy, Číňany a podobnými, navíc bez nových amerických stíhaček?
Převážná většina mloků o sobě neví, že jsou mloci. Je to tak mnohem lepší. Jejich bahnitý a oplzlý život je tak bez psychických traumat, které takové poznání plodí.
Podíváme-li se například na existenci lidstva pohledem délky existence obyčejného kamene, onen tolik převelice neobyčejný, důležitý a nejlepší člověk vlastně nikdy vůbec neexistoval.
Zatímco profesionální prognostikové musí vyrábět své nesmysly v souladu s míněním davu a zadáním svého chlebodárce, my skuteční stratégové budoucnosti jsme plně svobodní v rozletu svého ducha. Přes všechno nepochopení oficiálních struktur a jimi ovládaného davu si musíme neskromně připustit, že nám působí škodolibou radost, když vidíme, jak se naše vize postupně a rychle naplňují.
Každému zloději vadí, když jej někdo okrádá. Okrádání zloděje ruší účel zlodějny a činí jí tak zbytečnou. Z tohoto důvodu je zlodějna velice prospěšná a měla by se všemožně podporovat. Nad zlodějnou se zlobí jenom zloději. Zloděj vyčítá zloději zlodějnu. Chce to pouze trochu upřímnosti k sobě, abychom dosáhli vyspělé svobody a demokracie a tím samozničení celé této zlodějny.
